Legenda o slavkovském pokladu

Roku 1805 se nedaleko Brna u obce Slavkov strhla nejslavnější bitva na území našeho státu. Do historie vešla jako jedna z největších a nejkrvavějších bitev vůbec a stala se Napoleonovým slavným vítězstvím nad vojsky císaře Františka I. a cara Alexandra I. Není divu, že uprostřed oblaků prachu se za rachotu střelby a nářku raněných počaly rodit legendy. Některé z nich zástupům snílků a dobrodruhů nedají spát ani dvě století po krvavých událostech.

Vůbec nejznámější z nich je legenda o ruské válečné pokladně, která je údajně zakopána někde na slavkovském bojišti. Skazky o ukrytém bohatství se v okolí v různých modifikacích vyrojily téměř okamžitě po utichnutí válečných událostí tehdejší doby. Kolik je však na této legendě pravdy?

Důvodem, proč se o tuto legendu zajímají hledači po celá staletí až dodnes, je fakt, že samotná legenda je podepřena několika nepřímými důkazy. V archivech bylo nalezeno několik zápisů o událostech z roku 1829, kdy bylo po pokladu úředně pátráno. Stalo se tak na základě svědectví jistého Josefa Andrejovského, který údajně byl, jako příslušník Preobraženského pluku, přítomen vlastnímu zakopávání pokladny. On sám na Moravě poklad již několik let hledal, snažil se vyzvednout a byl prý schopen určit místo jeho uložení.

Podle výpovědi Andrejovského se mělo jednat o hlavní carskou pokladnu, která byla převážena ve dvanácti soudcích. Celková suma pokladu zahrnovala šest soudků zlata a šest stříbra. Pokladna byla prý zakopána příslušníky Preobraženského pluku (pod velením jinak neznámého poručíka Udoma) ze strachu, aby nepadla do rukou nepřítele, neboť Rusové byli od Francouzů údajně pronásledováni. Aktéři zakopání pak v bitvě padli nebo neměli možnost se pro poklad vrátit. Andrejovský se však léčil ze zranění v Olomouci, z Moravy již neodešel a na bojiště se brzy vrátil veden vidinou bohatství z pokladu. Ačkoliv jeho výpověď zahrnovala řadu rozporuplných informací a občas i očividných nesmyslů, přeci jen ji nelze šmahem odsoudit, neboť zahrnuje pozoruhodné podrobnosti a všechny rozporuplnosti jsou v zásadě vysvětlitelné podmínkami, za kterých byla pokladna zakopávána a značnou prostoduchostí Andrejovského, který u pluku patrně mohl působit spíše jako vozataj než jako elitní voják (v zápise se uvádí, že na ukrytí se podílela i část vozatajstva). Za pozornost stojí i fakt, že se nám nedochovala samotná Andrejovského výpověď, ale jen zápisy o ní a několik úředních rozborů.

Ovšem úřední výkop na Andrejovským určeném místě uložení pokladny nepotvrdil. Avšak zápis uvádí, že Andrejovskij v den výkopu trpěl vysokou horečkou a k celé záležitosti se stavěl apaticky. Možná nebyl schopen v tomto stavu správně zhodnotit situaci, možná si místo špatně zapamatoval, anebo si opravdu celou věc vymyslel a když už to došlo tak daleko, snažil se celou věc na poslední chvíli zamlžit. Každopádně byla otázka pokladu po tomto krachu smetena ze stolu. Hledání slavkovského pokladu množstvím jiných lovců však bylo naopak odstartováno. Celá záležitost byla navíc znovu přiživena zprávou o údajném působení ruské komise na území slavkovského bojiště někdy ve 40. letech 19. stol., která prý ale odjela s nepořízenou.

Tato fakta podpořila legendu natolik, že hledání pokladu neustalo do dnešních dnů. Velké publicity se mu dostalo po roce 1945 a především v roce 1965, kdy byl Českou televizí odvysílám pořad o slavkovském pokladu, v rámci něhož došlo i k pokusům o nalezení pokladu, ovšem opět bez kladného výsledku. Krom různých osamocených hledačů bylo po pokladu pátráno ve větší míře ještě v roce 1986, kdy byla pokladna hledána skupinou hledačů, vedených ing. Axmanem z Tábora. Výsledek byl stejný jako vždy. Pokladna, přes veškerou snahu, nikým nalezena nebyla.

O slavkovském pokladu bylo již popsáno mnoho stran, vydány publikace, točeny televizní dokumenty. Vše na základě sic mnoha, ale přesto neprůkazných zpráv. Je skutečně kdesi na slavkovském bojišti zakopáno pohádkové bohatství? Spletl se snad Andrejovskij a špatně určil místo, kde on sám v noci, za husté mlhy a uprostřed válečného zmatku pokladnu pomáhal ukrýt? Nebo byla pokladna již dávno vykopána ruskou komisí nebo někým jiným? Vymyslel si snad Andrejovskij celou záležitost na základě legend, které zaslechl vyprávět kolem Slavkova? Odpověď na otázku existence pokladu možná leží ukryta v zaprášených ruských archivech, kde zprávy o postrádané carské pokladně pro jejich nedostupnost zatím patrně nikdo nehledal.

A tak legenda dále obchází památná místa slavkovského bojiště. Po staletí přitahuje další a další lovce pokladů i romantiky, snící o ukrytém bohatství, a čeká na rozluštění. Dočká se ho někdy?

(Při tvorbě článku byla užita publikace Záhada slavkovského pokladu autorů L. Bára, Z. Chromého, M. Plcha a L. Urbančíka.)

autor článku Will