Stavba středověké železářské pece

Při úvaze o stavbě repliky středověké železářské pece musíme vycházet z vlastních možností. Za prve je to místo stavby. Pec si samozřejmě nemůžeme postavit kde se nám zlíbí. Ideální je mít vlastní pozemek. I tam musíme dbát na bezpečné umístění. Jestliže chcete stavbu realizovat sami, vlastními silami, musíte některé své plány přehodnotit. Opustl jsem myšlenku stavby pece z vlastnoručně zpracovaného stavebního materiálu (i když jsem o tom původně uvažoval) a zakoupil již připravenou keramickou šamotovou hlínu. Upřednostnil jsem tedy samotnou tavbu železné rudy před autenticitou materiálu stavby. Chtěl jsem postavit pec takzvaně vestavěnou. Bohužel můj pozemek, i když je svažitý, nedisponuje žádnou terénní vlnou, ve které se podobné pece realizují. Kompromisem je mé vestavění pece do svahu. Jsou tu také plusy. Je to rostlý terén těžké nepropustné jílové hlíny, který je vhodný pro tento typ pece. Na stavbu jsem si vybral to nejnemožnější počasí. Teploty v poledne k 35 stupňům a zem do hloubky proschlá a ztvrdlá. Začínal jsem s prací v šest ráno a končil o půl desáté v dopoledne. Vlastně to ani nebylo kopání jako spíše tesání. Musel jsem upustit i od vytesání přesného tvaru pece a závěrem mezery u vrcholu na úrovni terénu vytěsnil šedým potočním jílem. Když jsem prohlížel experimentální stavby tohoto typu pecí u nás, vlastně jsem svým postupem nijak nevybočil.
 

Stavbu jsem započal výmazem nístěje. Na tu jsem použil keramickou hlínu SK s hrubším podílem ostřiva a teplotou výpalu 1200 stupňů Celsia. Původně jsem chtěl pokračovat i výš, ale není dobré kombinovat dva druhy hlíny ve stěně pece. Nepropojily by se. Pokračoval jsem se šamotovou keramickou hlínou CAK. U té se uvádí teplota výpalu 1750 stupňů a někdy také 1200. Ověřoval jsem si tedy u odbornice na vypalování keramiky, co je pravda. Sama má s vypalováním šamotové hlíny CAK při 1200 stupních ty nejlepší zkušenosti.
 

Postup stavby jsem realizoval ve formě kladení bloků. Tak se pece také staví, jen jsem ji vylepšil o použití šlikru. Je to hodně stará metoda, snad ještě z doby, kdy se nepoužíval hrnčířský kruh, nebo se vyráběly tak velké nádoby, které se na kruh nevešly. Šlikr je vlastně lepidlo na hlínu. Postup jeho výroby je následující. Vždy musíme použít stejnou hlínu, kterou budeme lepit. Z této hlíny si připravíme spoustu placiček, které necháme vysušit a následně podrtíme. Přidáváme postupně vodu a mícháme, než docílíme požadované konzistence. Na závěr přidáme ještě trochu octa. Povrch lepených spojů nadrážkujeme (já k tomu účelu použil vidličku), naneseme šlikr a zmáčkneme díly k sobě.
 

Při stavbě použijeme i předem připravený vysušený dyznový panel (štítek). Nejlepší je obalit ho do igelitu a vsadit do rozestavěné pece. Tak docílíme požadovaného tvaru otvoru a pec se nebude v těchto místech bortit. Při stavbě si hlídáme pomocí metru i rozměry vznikajícího vnitřního prostoru pece, tak jak jsme si ho naplánovali.
 

Mohu vás ujistit, že vám dá následně ještě hodně práce prostor uvnitř upravit. To už jsem dělal druhý den, kdy jsem měl jistotu, že stavba zavadla natolik, abych mohl vyndat pecní štítek. Také došlo k úpravě vnějšku pece, takže některé rozměry nedůležité pro funkci pece, které jsem nafotil, už neplatí. Jen malé upozornění. Pokud panují taková horka jako letos, pec nadkryjt, e aby nebyla na přímém slunci a snad je ještě dobré obalit ji i navlhčeným kusem látky.
 

Na stavbu pece, pecní štítek, dyzny jsem zatím spotřeboval 100 kg keramické šamotové hlíny a ponechal si rezervu 20 kg na různé nečekané opravy a havárie během tavby.