154

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky.
Nález oválného plíšku s číslem pluku z první republiky asi není pro mnoho hledačů nálezem snů (už jsem jich v minulosti taky pár našel), ale nález křehké límcovky s číslem 154 je pro mě nálezem opravdu výjimečným.
U uvedeného pluku v Praze sloužili oba moji dědové. Tehdy se ještě moc neznali a zdaleka netušili, že se jednou ožení a že se jejich děti vezmou a po čase se tak stanou mými dědy.
Dělostřelecký pluk 154 byl založen 15. 9. 1933 v Praze. Dislokace pluku byla v kasárnách na Pohořelci. Pluk podléhal Velitelství zemského dělostřelectva v Praze a velel mu podplukovník František Ledvina (jeho podpis je vidět na dědově řidičáku). Pluk byl od svého vzniku veden jako protiletadlový a vyzbrojen byl protiletadlovými kanóny Plk vz. 22, které tahaly traktorové tahače Škoda Z. V roce 1936 přešel pluk pod Velitelství zemského letectva v Praze. 2. listopadu 1937 se pluk nakrátko stěhuje do Pardubických kasáren TGM a 4,12 1937 do nových kasáren na Hůrkách. V době mobilizace v roce 1938 byl pluk uveden do bojové pohotovosti a jako protiletecká obrana důležitých objektů nasazen v Pardubicích, Hradci Králové a Čáslavi. 15.3 1939 byla Hůrecká kasárna obsazena Wehrmachtem, většina příslušníků pluku byla rozpuštěna a po předání kasáren a výzbroje okupantům byl 154. dělostřelecký pluk 24. 9. 1939 oficiálně zrušen.
Moji oba dědové sloužili v letech 1934 - 1936 v Praze. Děda František nejprve jako řidič dělostřeleckého tahače Škoda Z, později jako štábní řidič. Jako kluk si ještě vzpomínám na jeho vyprávění, jak některé starší tahače neměly gumové obruče na kolech a jaký dělaly na pražských kočičácích nepopsatelný rachot. Řidiči byli taková elita. Nosili černé kožené tříčtvrteční kabáty a boty (perka) na podrážkách bez cvoků, aby se neklouzaly po pedálech, což byla na vycházce výhoda zejména v lokálech s tanečním parketem, kam obyčejní vojáci s bagančaty s cvoky nemohli, aby nepoškrábali podlahy.
Druhý děda Karel sloužil u spojovací čety 1. baterie v Praze jako telegrafista a po kurzu u 32. spojovací školy v Čáslavi jako telefonní mechanik. Koncem roku 1935 byla 1. spojovací četa Dělostřeleckého pluku 154 přidělena na letiště v Hradci Králové do kasáren Leteckého pluku 4, kde děda zůstal až do konce vojny.
Nález límcovky bez souvislostí je jen taková blbost, ale tohle mi udělalo radost náramnou.
Paul2