1.divize ROA - 600.Infanterie Division (russ)

12.7.1942 se začala odvíjet ona zvlášní historie tzv. Vlasovského hnutí. Byl to den kdy do německého zajetí padl ruský generálporučík A. A.Vlasov velitel 2.úderné armády na úseku Volchovské fronty, nositel Leninova řádu a řádu Rudého praporu. V Rusku známý spíše jako „hrdina od Moskvy“. Propagandisticky byl německým SD ihned po zajetí zapojen do protisovětského hnutí. Do té doby mělo německé vedení služby SD problémy s vůdčí osobností – jménem, které by táhlo. To jméno a osoba generála Vlasova zaručovalo. Obrovská síla, která se skrývala v antikomunistickém smýšlení národů Ruska a která skutečně podle mne, mohla ještě v roce 1943 změnit běh války, nebyla však z důvodu nedůvěry (ať již oprávněné či nikoliv) německým vrchním velením využita. Hitler sám nebyl myšlence Vlasovova hnutí nakloněn, navíc byl často značně mylně informován např. ze strany ministra pro východní území. Rosenberga. Proto se historie vzniku 1.divize ROA datuje až k lednu 1945, kdy byla tato jednotka plně připravena k boji.

Původní myšlenkou, kterou pod tlakem okolností (hroutíce se. východní i západní fronta) schválil i říšský vedoucí zbraní SS H. Himmler, bylo vytvoření 10 divizí. Čas třetí říše se ale již velmi naklonil a vybudovány byly pouze dvě divize, budování třetí zůstalo jen ve stádiu připrav, byť lidských zdrojů byl skutečný nadbytek a původní vize 10 divizí nebyla nereálná.

1.divize ROA – 600.Infanterie Division (russ)

zformována v Münsingenu leden 1945
složení:
štábní rota
polní četníci
1,2,3 granátnický pluk
čtyři jezdecké eskadrony průzkumu
protitankový oddíl
dělostřelecký pluk
ženijní oddíl
zpravodajský oddíl
stav celkem: 14.000-16.000 mužů

Výstroj a výzbroj:
německá i kořistní sovětská – pušky, samopaly, 500 ks MG42,12 těžkých polních houfnic ráže 150 mm, 42 lehkých houfnic, desítky lehkých a těžkých pěchotních kanonů, protitankové kanony, desítky minometů, plamenomety, 14 útočných děl, deset pásových stíhačů tanků, deset sovětských T-34.
Vojáci používali standartní německé stejnokroje se zvláštními nárameníky, měli oválné bíločervenomodré odznaky na čepice, odlišné výložky na límci a rukávové odznaky (nášivky) s tzv. andrejským modrým křížem v bílém poli a písmeny ROA.

Složení mužstva:
Důstojnický zbor tvořen částečně ruskými emigranty, šlechtici, příslušníky bývalé carské armády, ale hlavně zajatými ruskými důstojníky, kterých byl německých zajateckých táborech nadbytek.

Jádro mužstva tvořili bývalí příslušníci Brigády Kaminského neboli brigády SS Družina, kterou vytvořil B. Kaminskij bývalý okresní starosta v Lokoti na Ukrajině. Jeho vojáci se podíleli na potlačení varšavského povstání a vedli si tak, že jejich bestialitou a sadistickými sklony byli překvapeny i útvary něm. zbraní SS. Za rabování a krutost byl Brigadeführer B. Kaminskij odsouzen k trestu smrti oběšením.
Další část mužstva tvořili bývalí příslušníci 30 běl. divize SS Siegling, dále pak přeběhlíci, zajatci a ost-arbeiteři.

Velením 1.divize byl genpor. Vlasovem pověřen plukovník S. K.Buňačenko, Němci povýšený na generálmajora. V sovětském svazu byl odsouzen k trestu smrti za vyhození železničního mostu při ústupu do vzduchu. Nevěděl, že most ještě nepřejel obrněný vlak, který tak padl do rukou nepřítele. Z důvodu nedostatku velitelů mu byl trest odložen a proto pozdější zajetí pro nej bylo vykoupením.
Před nasazením 1.divize na území naší republiky byl 50 členný protitankový oddíl podroben testu (na žádost samotného Himmlera) a nasazen na vých. frontě při útoku na předmostí Güstebiese. V akci tento oddíl zničil 12 sov. tanků a zajal několik důstojníků. 8 příslušníků oddílu obdrželo železný kříž I. stupně, 24 vojáků železný kříž II. stupně.

Další nasazení již celé 1.divize ROA 08.04.45 na vých. frontě již není tak úspěšné, a tak po nezdařeném protiútoku na oderské předmostí Erlenhof, kde divize bojovala v součinnosti s Fahnenjunkerregiment 1233 a utrpěla značné ztráty, generálmajor Buňačenko ustupuje se svou divizí k hranicím protektorátu Böhmen und Mähren, aby dne 22.4.1945 dorazily všechny jednotky 1.divize do městečka Bad Schandau. Zde obnovil štáb spojení s maršálem Schörnerem, jehož velení měla divize podléhat. Divize obdržela rozkazy k přesunu do prostoru Nový Bor (u České Lípy) a zaujmout zde záchytné postavení. Zde má gen.. Buňačenko obdržet další rozkazy. Všichni důstojníci již cítí, že situace se stává zoufalou, obkličovací kruh kolem Berlína se pomalu uzavírá a celková porážka Německa je na spadnutí.

25.4.45 se divize nachází v prostoru Vysokého Sněžníku u Děčína a zaujímá zde obranná postavení. 27.4.45 divizi navstěvuje v pověření maršála Schörnera generalleutnant von Natzmer, který tlumočí rozkaz maršála k přesunu divize směr Brno k okamžitému nasazení proti postupujícímu nepříteli.. Generál Buňačenko naoko souhlasí. V žádném případě nesouhlasí s přepravou po železnici, chce divizi udržet pohromadě, je si vědom, že jeho jedinou devizou kterou má do případného zajetí, je jeho plně vyzbrojená jednotka. Proto svévolně po odjezdu gen. von Natzmera dává příkaz k pochodu směr JIH. – Teplice. Při tomto přesunu se již objevují první případy krádeží a zběhnutí, které jsou ovšem ihned tvrdě trestány smrtí. Objevují se i první konflikty s něm. jednotkami, včetně drobných přestřelek, které řeší němečtí styční důstojníci. Dne 29.04. se divize nachází v Klapé (Klapý) u Lovosic, kam ji letecky přijíždí zkontrolovat svými vojáky velmi neoblíbený „krvavý Ferdinad“ neboli maršál Schörner. Ten klade Buňačenkovi tu nejzásadnější otázku, zda chce vůbec bojovat. Je ujištěn že ano, a hrozba oběšení se pro Buňačenka vzdaluje. Nastává přátelská diskuze a výměna dárků a alkoholu. Situaci pro Buňačenka zachránil zejména styčný důstojník major Schwenniger, který vzal část nesplněných příkazů na sebe. Schörner opět nařizuje směr pochodu na Brno. Ihned po odjezdu krvavého Ferdinanda přijímá Buňačenko další hosty – členy českého odboje a jedná s nimi o možné spolupráci.

30.04. se divize vydává na pochod směr Kozojedy u Loun, zde se k divizi připojuje i generál Vlasov, který se zatím 12.4. stačil v Karlových Varech oženit s mladou německou vdovou Heidi Billenbergovou. Vlasov se dozvídá o jednání Buňačenka se zástupci českého odboje. Rozpoutává se údajná hádka, zda zradit Němce a pomoci odboji nebo ne. Vlasov je zjevně již mimo centrum dění, jemu podřízení důstojníci si stejně dělají co uznají sami za vhodné. Divize se dostává do Loun. Na nádraží se stane onen již notoricky známý incident s vojáky zbraní SS. Každý z autorů různých histor. děl jej uvádí jinak. Skutečnost by se snad mohla nejvíce podobat tomuto scénáři. Na nádraží v Lounech četa ROA pod vedením poručíka Semjonova kontroluje bez toho, aniž by k tomu byla oprávněna vlak, ke kterému je připojen vagon s vojáky SS. Při přestřelce, která se po odmítnutí prokázat se hlídce rozpoutá, jsou zastřeleni por. Semjonov, 2 poddůstojníci a 3 vojíni. SS mají 4 mrtvé a několik raněných. Zbytek vojáků SS je zajat a hrozí jim zastřelení. Incident urovnávají opět až němečtí styční důstojníci. Vojáci SS jsou beze zbraní propuštěni na svobodu, ale na jejich žádost odvezeni do větší vzdálenosri od zuřících vlasovců, kteří se chtějí pomstít. Poručík Semjonov a vojáci jeho čety jsou pohřbeni na hřbitově v Kozojedech.

Jednotky 1.div. ROA postupují směr Rakovník – Nové Strašecí, generáloberst Hoth na příkaz maršála Schörnera má pro podezření ze vzpoury odzbrojit celou divizi. Je ubezpečen o loajalitě a uspokojen upouští od odzbrojení, což by s omezeným počtem jednotek, které měl k dispozici, byl stejně jen stěží proveditelný úkol. Mezitím jsou Schörnerovi jednotky vázány těžkými obrannými boji u Ostravy a Brna.

3.5. se divize utáboří v parku Lánského zámku a v okolních lesích. Zde opět probíhají zákulisní jednání s již uniformovanými příslušníky vládního vojska o pomoci čs. odboji. Proti je z důstojnického zboru jen velitel 1.pluku podpl. Archipov.
4.5. se Vlasovci nalézají v prostoru Beroun – 30 km od Prahy. Mají ztráty na materiálu i na životech po náletu amerických hloubkových stíhačů. Ve Zdicích navazují kontakt s vojsky wehrmachtu, bez incidentů.. Zadní voj divize tvoří Sacharovův 4 pluk v prostoru Srbska JV od Berouna.

5.5.45 propuká pražské povstání. Věnovat se účasti Vlasovců v tomto boji je nad rámec tohoto příspěvku, vyžadovalo by přinejmenším samostatnou velkou pasáž a navíc byla již mnohými autory a účastníky někdy objektivně, někdy zaujatě popsána. Snad jen pro zajímavost, první sovětské tanky, které pražané viděli, nepatřily k jednotkám gen. Rybalka pozdějšího „osvoboditele“, ale právě 1.divizi a nesli zajímavé nápisy jako např. “Smrt Stalinovi“, „Smrt Hitlerovi“. Objektivně shrnuto, bez účasti 1.divize ROA by povstání přes značné úsilí domácího odboje a hrdinného zapojení obyvatel, bylo maximálně po dvou dnech zcela utopeno v krvi, tedy v naší české krvi. Vlasovci utrpěli ztráty na životech cca v počtu 550 mužů + minimálně 200 raněných, umístěných v pražských nemocnicích bylo jednotkami NKVD postříleno, mnohdy přímo na nemocničních postelích.

8.5.1945 Vlasovci ustupují směrem na Beroun. Vyjednávání s domácím odbojem selhala, jediná možná spása je americké zajetí.. A tak se v ustupujících kolonách najednou opět bok po boku potkávají vlasovci s jednotkami WH a zbraní SS a svorně postupují z Berouna směrem na Plzeň.
Večer dne 09.05.45 navazují kontakt s americkou předsunutou hlídkou. Vyjednávání o vzetí do zajetí vede s americkou armádou gen. Vlasov, který, byť měl možnost odletět s pilotem Antělejevskim do Španělska zůstal se svými vojáky až do konce. Po jednání s Američany, je 1.divize ROA navedena do prostoru obce Lnáře, kde si Američané zřídili velitelství na místním zámečku. Ve lnářských lesích je tedy koncentrována stále ještě jen částečně odzbrojená téměř kompletní divize, chybí jen dělostřelecký pluk, který neuposlechl Buňačenkovu výzvu ke stažení z Prahy a bojoval až do konce.

10.05.45 se do vzdálenosti 3 km od Lnářů dostávají sov. jednotky 25.tankového sboru generála Fominycha a obsazují obec Hvožďany. V táboře divize začíná propukat panika, kterou dovršuje sdělení důstojnického sboru mužstvu, o krachujících jednáních s americkou stranou.

11.5. dopoledne vydává Vlasov s Buňačenkem rozkaz rozpustit divizi, každý se musí do zajetí dostat sám. Vypuká panika. Vojáci si strhávají distinkce, odznaky, vyznamenání, zahazují zbraně. Mnozí, kteří tuší jak vypadá sovětský lágr volí dobrovolně smrt. Dochází k nervovým zhroucením, holduje se ještě naposled alkoholu. Faktem zůstává, že v lesích v okolí Lnářů se potlouká několik tisíc bezprizorních vojáků, kteří nevědí kam jít a co mají dělat. Většína jich volí směr na Klatovy, aby se dostala hlouběji do amerického pásma. Vlasov volí rovněž směr Klatovy, ale přesto, že se nachází na území obsazeném americkou armádou, je  za tichého souhlasu amer. velení odvlečen do ruského zajetí jednotkou plukovníka Miščenka. Generál Buňačenko je dopraven americkou eskortou přímo na velitelství 25.tankového sboru. Skupina majora Kostěnka se pokusila ze lnářských lesů prostřílet, ale byla nemilosrdně vojsky gen. Fominycha zlikvidována.

V noci z 11. na 12.5. se dějou v lnářských lesích ta největší zvěrstva jakých je člověk schopen. Američané nechávají ruské jednotky postoupit a dávají věcem volný průběh. Dochází k hromadnému vraždění vojáků 1.divize ROA a to i přeběhlíků, kteří uposlechli poslední rozkaz gen. Vlasova, který vydal na příkaz generála Fominycha. Tento rozkaz zněl. “Příslušníci první ruské divize gen. majora Buňačenka, která je na území tankové brigády plukovníka Miščenka, nechť ihned přejdou pod jeho velení. Všem zaručuji život a návrat do vlasti. “ Sám musel vědět, že je to utopie.

Requiem:
Soudem nejvyššího kolegia Nejvyššího soudu SSSR byl plukovník S. K.Buňačenko, člen Komitétu osvobození národů Ruska a velitel 1.divize ROA a bývalý velitel 389 střelecké divize Zakavkazského frontu odsouzen stejně jako dalších 12 nejvyšších představitelů ROA k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán dne 02.08.1946. Všichni důstojníci ROA prošli zostřenými výslechy jednotek Smerš (Smerť Špionam) a byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením. Mužstvo dostalo vycházkové tresty – 25 let nucených prací pod dohledem NKVD. Co je zajímavé v pracovních lágrech na Sibiři vedle sebe umírali spolu s vojáky ROA i ti, co do jejich řad odmítli vstoupit a raději volili krušné podmínky něm. zajateckých táborů.

Co napsat závěrem? Není od věci položit si otázky spojené s pojmy čest, vlastenectví a svoboda. Vybízí k tomu i pasáž přísahy těchto jednotek. “Jako věrný syn své vlasti vstupuji dobrovolně do řad ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska. Před tváří svých soukmenovců slavnostně přísahám, že budu čestně bojovat do poslední kapky krve pro blaho svého národa proti bolševismu. “ Soudit je těžké, to za nás většinou dělají jiní, ale po přečtení mnoha materiálů mi v hlavě uvízla jedna z posledních vět generála Vlasova před moskevským soudem.

Z DĚJIN NÁS NELZE VYMAZAT!!!











(Použitá literatura:St. Auský - Vojska generála Vlasova v Čechách Strik-Strikfeld – Gegen Stalin und Hitler Karel Richter – Osudový omyl generála Vlasova Kokoška S. – Vlasovci a Pražské povstání