Americká patrona

Jo dětské sny... hezký příspěvek, díky

Hezky napsáno. A vzpomínky zůstávají

Moc pěkné pouzdro, - ale s druhou válkou nemá nic společného.
Jeho histrorie bude pravděpodobně mnohem zajímavější, pouzdro je vyrobeno ze dvou nábojnic 37 x 137R pro "37mm automatický kanón McClean". Tyto kanony zakoupila carská vláda za první války a několik kusů ukořistili naši LEGIONÁŘI s nimiž se dostali zpět do republiky, jeden je zachován ve VHÚ.
Náboje jsou poměrně vzácné.

P. E. & M. CO. - Poole Engineering & Machine Co., BALTIMORE, Maryland.
http://www.amonio. es/canon/37mm_mclean_09.jpg
http://www.amonio. es/canon/37mm_mclean_07.jpg
http://www.amonio. es/canon/37mm_mclean_11_vaina. jpg
http://www.amonio. es/canon/37mm_mclean_06.jpg


Cituji z článku mého přítele K. L

Dva kusy kanónu tohoto typu tvořily výzbroj plukovního dělostřelectva každého z celkem dvanácti střeleckých pluků Československého vojska na Rusi.
Kanóny McClean byly legionáři ve větším množství ukořistěny v obsazené Ufě a Kazani v červnu a září 1918. Podle dochovaných dokumentů, ze Sibiře dorazilo 7 kusů kanonů McClean. Československá vojenská správa je převzala do výzbroje, v dvacátých letech pravděpodobně sloužily k výcviku. Později Vojenská správa pět kusů uložila v mobilizačních skladech a dva kusy předala do sbírek nově vzniklého Památníku osvobození na Žižkově.
V roce 1938 Armáda Republiky Československé svých pět kanónů McClean použila k vyzbrojení roty doprovodných zbraní hraničářského praporu č. 50. Kanóny se měly používat až do spotřebování amerického střeliva a pak měly být nahrazeny modernějšími vzory. Hraničářský prapor č. 50 vznikl 15. července 1938 v Bratislavě a byl určen k boji v opevněném prostoru Petržalky. Další osud těchto pěti kanónů není znám.
Oba exponáty v Památníku osvobození přečkaly válku bez úhony v depozitech Němci zavřeného muzea a po válce se staly součástí sbírek Vojenského muzea. V současnosti Vojenský historický ústav vlastní pouze jeden nekompletní kus - exponát č. 5791. Druhý exemplář byl v blíže neurčeném roce sešrotován.
Patent na automatický kanón ráže 37 mm zaregistroval Američan Samuel Neal McClean již v roce 1902. V letech 1903-05 a 1916-18 se McClean pokusil tuto moderní zbraň prosadit do výzbroje pozemní armády i námořnictva, komise však pokaždé zavedení do výzbroje zamítly s odůvodněním nespolehlivé funkce automatické funkce.
O kanón projevilo v roce 1916 zájem carské Rusko, které objednalo v tomto roce 18 ks a v následujícím roce dalších 200 ks.
Vzhledem k událostem revolučního roku 1917 se do Ruska nejspíš dostalo pouze 42 kanónů, další čtyři získalo Finsko, které je nasadilo ještě v “Zimní válce” v roce 1940. Kanóny z výzbroje Rudé armády byly v roce 1936 odeslány do republikánského Španělska.
Kanóny byly do Ruska dodávány na mobilních kolových lafetách s ochranným štítem, nebo na lafetách stacionárních s ocelovým tubusem, přišroubovaným k podkladové desce. Automatika kanónu pracovala na principu energie z hlavně odebíraných spalných plynů, působících na píst s převlečnou pružinou, umístěné v pouzdru pod hlavní. Píst odebírající plyny z hlavně končil ozubeným hřebenem, který při svém pohybu vzad natahoval spirálovou pružinu v pouzdru se zuby na okraji a zároveň otevíral závěr. Pružina svojí naakumulovanou energií hnala celý mechanizmus vpřed, náboj byl vytažen z vpravo umístěného podavače, zasunut do nábojové komory a uzamčen závěr. Rychlost střelby bylo možno ovládat regulátorem, který odkrýval trysky, umožňující odvod části spalných plynů, působících na píst. K výstřelu docházelo po nárazu zápalky na pevný zápalník.
Náboje se do podavače zasouvaly v kovových pásech po pěti kusech. Podavač umístěný z pravé strany závěru je opatřen dvěma zádržkami, které zabraňují nabití druhého náboje do otevřené nábojové komory.
Spouštěcí mechanismus má originální čtyřpolohovou pojistku ve tvaru kotouče s drážkami. Podle polohy v níž se kotouč nachází, blokuje spoušť, umožňuje střelbu jednotlivými ranami nebo dávkou, případně nepřetržitou střelbu. V tomto režimu má střelec volné ruce a tak může rychle nabíjet pásky s náboji do podavače.
Na ústí drážkované hlavně se nachází trychtýřovitý tlumič plamene, s vpřed zalomenými drážkami po obvodu, plnícími úlohu úsťové brzdy.
Kanón byl vyráběn v továrně „Poole Engineering Company” v městě Baltimore, stát Maryland.
Jednotné náboje s mosaznou nábojnicí byly dodávány s průbojnou, trhavou, šrapnelovou a kartáčovou střelou.
Průbojné a trhavé střely byly adjustovány dnovým zapalovačem typu Bethlehem, nebo Nordenfelt. Trhavé střely mohly bát adjustovány i hlavovými zapalovači Hotschkiss, nebo Nordenfelt. Trhací náplň tvořil černý prach.

Kamarádi, to jsem rád, že se Vám příspěvek líbí...

Klarkone, díky za vyčerpávající komentáře, nikdy by mě nenapadlo, že tenhle exponát, může být mnohem starší, jak se všechny ty věci do chalupy dostaly nevím, ale praděda byl na vojně u hraničářského praporu č. 2 v Trutnově. O tom kde byl během mobilizace nebo jestli se zůčastnil nějakého vojenského cvičení kde by se k patronám dostal taky nevím. Ale pradědův otec, můj prapraděda byl během I. světové války potom co narukoval k 18.p. pl. v Hradci Králové v zajetí na Sibiři ve městě Petropavlovsk odkud se vrátil až v letech 1920-1921. Mám ve své sbírce dva zajatecké prstýnky, které s sebou přivezl a myslím, že to pouzdro tedy bylo jeho...

Jo jo taky jsem ji našel celou, klarkonovi jsem ji posílal s dotazem, mam za to že jsem ji posílal i sem ale v přízpěvcích už ji nemam, zřejmě ji vyřadila cenzura.

Pěkně napsáno A pro Klarkona

Mám ji celou, od přítele jsem dostal napřed střelu a asi po roce někde objevil perfektní nábojnici.

http://imgWorld.cz/s3/DZFFHpw96A. JPG

Tak to máš opravdu vzácnost, já mám mimo tohohle kousku ještě nábojnici z IL-2 a z MiG 15tky měl jsem i nábojnici z ještěrky, ale nechal jsem jí kamarádovi. Pak mám ještě pár drobností...

Takoveto veci s pribehem mam rad