Arado Ar 96B-1 z jezera

V roce 1940 došlo k okupaci Norska německou brannou mocí. Luftwaffe zde vybudovala několik leteckých základen. Mezi nimi bylo i letiště Herdla, severozápadně od Bergenu. Časem se stalo „ domovem“ Jagdgeschwader 5 s letouny Fw 190. Pro spojovací a další pomocné úkoly měl útvar i Arado Ar 96B-1 se žlutým kódovým číslem 13.
Odpoledne 13. března 1943 letělo Arado s rakouským pilotem Fritzem Muhlbergerem směrem k hlavní letecké základně v západní oblasti Sola/Stavanger. Neslo poštu a množství elektricky vytápěných leteckých blůz. Při přeletu ostrova Boemlo jižně od Bergenu se přihodila závada: přestalo pracovat palivové čerpadlo. Podle slov českého leteckého instruktora Bohuslava Orla z Letova, který na tomto typu nalétal přes 700 hodin, se to stávalo často. Pokud pilot použil ruční čerpadlo, měl naději na záchranu sebe i letadla. Fritz Muhlberger se o to evidentně pokusil. Lidé z Boemlo slyšeli, jak letadlo „pokašlává“ a jak pilot nakonec, protože neměl dostatečnou výšku pro opuštění letadla padákem, nouzově přistál na vodu. Přistání provedl přesně podle příručky. Po několika minutách lidé, kteří to vše pozorovali, pilota ze studené vody zachránily. Fritz Muhlberger přistání na vodu přežil, ale o několik měsíců později byl sestřelen s Focke Wulfem Weihe a zahynul.
Letadlo kleslo do bahnitého dna jezera, do hloubky asi 35 metrů. Kdekdo na Boemlo přesně věděl kde, neboť během padesáti let, kdy Arado leželo na dně, stále unikalo malé množství olejovité substance na hladinu a zbarvovalo ji. Skvrna na hladině nikdy nezamrzala, a rodiče v zimě děti obzvláště varovali: Nechoďte k letadlu!!
Letecké muzeum v Sola již několik let o letadle vědělo, a přirozeně mělo zájem ho vyzdvihnout. Když se vyřídily formality s Národním muzeem obrany, které je skutečným „vlastníkem“ tohoto i všech ostatních válečných pozůstatků, byl na samém počátku listopadu 1992 vypracován plán. Muzeum se spojilo s Amundsenovou potápěčskou společností. Dne 6. listopadu potápěči s využitím prámu letadlo našli v poloze s ocasem zdviženým pod úhlem 45 stupňů a motorem zabořeným do bahna. Letadlo zdvihli a připoutali k prámu. Naneštěstí se motor oddělil od ostatních částí letadla a opět se ponořil do bahna. Byl tak ztracen. Příštího dne bylo letadlo přivlečeno ke břehu jezera. V tom místě jde hlavní silnice těsně u vody. Toho využil pojízdný jeřáb, který stál na silnici a pomalu vytahoval letadlo z vody ven. Byl to fantastický pohled, pro zástupce muzea a pro tisícovku přítomných zvědavců! Letadlo pak bylo uloženo na valník a odvezeno o pár set metrů dále, do autobusových garáží. Zde došlo k první důkladné prohlídce a její výsledek byl ohromující. Letoun výrobního čísla 4246 byl postaven v Avii v Praze. Bylo tam skoro všechno, špinavé, omšelé, ale na svém místě. Nejnápadnější ztracený detail byl pravý koncový oblouk ocasní plochy. Ovšemže chyběli i všechny přechodové plechy a klobouk vrtule. Jinak bylo letadlo úplné. Jediná část motorové jednotky, která zůstala na draku, byl karburátor. Hořčíkový kryt chyběl, zachovaly se jen ocelové části. Autobusová společnost obstarala pracovníky, vybavené vším nezbytným pro počáteční očištění letadla. Avšak setmělo se a padl noční chlad. V noci zamrzla voda v červeném pozičním světle na konci křídla a jeho krycí sklo prasklo. To byl jediný detail, který byl poškozen během celé operace. Následujícího dne započala demontáž letadla. Měli jsme jen několik nezřetelných výkresů, a tak jsme měli potíže s oddělením křídel od trupu, ale nakonec jsme to vyřešili. Jednotlivé části letadla pak byly naloženy na velký valník, který nazítří dojel do muzea v Sola. Zde započala horečná práce. Bláto a špínu jsme museli odstranit dokud bylo vlhké. První překvapení: všechny kryty kontrolních otvorů šly odšroubovat téměř bez potíží. Další krytky se po zatlačení zámku otevřely, pružiny mnohých zámků dosud fungovaly. Při demontáži nádrží jsme zjistily, že jsou zpola naplněny směsi benzínu a vody. Překvapení druhé: Naprosto všechny hořčíkové díly byly zničeny, se zcela narušenou kovovou strukturou. Například disky kol vypadaly jako hlína bílé barvy. Od listopadu 1992 práce na Aradu pokračovaly, ovšemže pomalu. Díly z trupové instalace včetně kompasu a přístrojů byly pečlivě očištěné a restaurovány. Některé přístroje dosud fungovaly. Trup sám byl obnažen až na holý kov a později dostal nátěr základovou barvou a uvnitř i další vrstvu laku. Použitý lak byl černošedý, matný. Předtím ovšem musela být provedena detailní práce: Nové spodní plechové panely, nové žebro, mnoho ocelových dílů bylo třeba zhotovit znovu. Kýlovka, stabilizátor a kormidla jsou již téměř připraveny k nátěru základním a vrchním lakem. Práce na nich byla provedena dokonale. Ostruhové kolo je rovněž na svém místě a hlavní podvozek je připraven k montáži do křídla. Sloty jsou připraveny pro lakování. Největší část práce na křídle je však ještě před námi. Zde jsme měli hlavní potíž s tím, že křídlo nad podvozkovými šachtami bylo při dosednutí na vodu silně poškozeno. Až dosud se nám nepodařilo získat nezbytné výkresy pro přesnou rekonstrukci. Ale i tento problém řešíme. Také křídlo je očištěno až na holý kov, a je udivující vidět lesklé duralové plechy po padesáti letech pobytu ve vodě.
Český letecký historik pan Pavel Kučera pracující v Aero Vodochody, vystopoval v knize letů továrního letiště Avie život letadla od jeho prvních dnů. Letoun výrobního čísla 4246 patřil k sérii 247 strojů vyrobených v roce 1941. tato letadla neměla kulomet na pravé straně trupové přídě. Letoun č. 4246 se poprvé vznesl do vzduchu v úterý 19. srpna 1941 v 13.15 h. První let trval 14 minut do 13.29 h. Pilotem při tomto a osmi následujících zkušebních letech, trvajících od 8 do 37 minut, byl slavný a vynikající akrobat Petr Široký. Ještě v úterý 19. 8. mimo uvedeného prvního letu provedl další čtyři vzlety v trvání 10 až 15 minut, ve středu další tři obdobného trvání a ověřovací let 37 minutový. Ve čtvrtek 21. srpna se uskutečnil přejímací let, trvající 13 minut, od 10.05 do 10.18 h. Pilotem byl Václav Brtník. V úterý 26. srpna vzlétl Petr Široký s letadlem na 3 minuty k předváděcímu letu, zřejmě vyžádanému za přítomnosti zástupců německého letectva. Poté ho neznámý německý pilot v 10.05 h zdvihl od země a opustil s ním letiště. Osudy tímto okamžikem a příchodem stroje do Herdly jsou neznámé. Kniha letů z Herdly není k dispozici. Je smutnou ironií osudu že z více než čtyř stovek po válce v Československu (v letech 1945 až 1950) vyrobených letounů Ar 96B/C-2 resp. C-2B se nedochoval ani jeden kompletní. Jediným dalším známým pozůstatkem tohoto typu letadla pomineme li tento kus vylovený v Norsku je téměř kompletní letoun německého označení PD  EJ, vylovený z jezera u Biscarosse ve Francii a před dvěma léty se nacházející v držení poněkud nejasného Musea fur historische Wehrtechnik v německém Rothenbachu.

Článek převzatý z časopisu L/K 11-12/1995
Foto: L/K 11-12/1995 obr. 3 a 7 z časopisu Jet and Prop
Napsal: Halvdan Krohn přeložil do češtiny P. Sviták

BEDA