Asi si otevřu rybářské potřeby

Před třemi roky kdosi vybagroval bahno z nedalekého rybníku a vyvozil jej na louku. Obr. č. 1. Za ty tři roky se bahno slehlo a příroda z této plochy vytvořila znovu louku, kde krom puškvorce a orobince rostou i pampelišky. Rybník vždy sloužil převážně rybářům. Těch několik málo otrlých co se tam koupalo by spočítal žák třetí třídy. Ale ryby tam byly a jsou parádní. Jednou jsem jednomu mladému rybáři fotil uloveného sumce.

Utekly ty tři roky a jel jsem s tátou minulý týden kolem té louky a tak jsme jen tak ze setrvačnosti párkrát zamávali detektorem. Žádné zlato, žádné stříbro či mince, ale co dva kroky tak olůvko, které chytrá ryba utrhla z prutu (nebo nešikovný rybář nezvládl záběr – nevím).

Obr. č. 2. Jestli tam zajdem ještě jednou, tak fakt s tím asi půjdem do trhu nebo postavíme krám Rybářské potřeby. Pro předtavu ještě připojuji obrázek zmiňovaného rybníčku. Obr. č. 3.

Nemohu si odpustit příhodu, která se stala v sobotu. Dopoledne jsme s tátou odváželi do místního sběrného dvora nepotřebné předměty. Kde se vzal tu se vzal človíček, který též vlastní detektor.

Než si ho pořídil tak byl u mě na čumendě a navíc chtěl získat informace něco o tomto přístroji. Po čase jsem ho potkal a nadšeně o tom mluvil, jak na louce a na kraji v lese za námi našel doslova poklady. Nedalo mi to a šel jsem se tam podívat. ( V jednom mém příspěvku na DW jsem se o tom zmínil. ) No hrůza. Louka i kraj lesa jak po stádu divokých prasat. Nezahrabané díry. No děs.

A teď ten človíček v tom zmíněném sběrném dvoru ke mně běží a hned „jak to jde?... to já mám nálezy!! A já na to: Jsi čuně a jsi ostuda všech, kteří se tímto koníčkem baví a nic nedevastují. On na to: „ Proč bych to dělal? To je zdržovačka. “

Já vím teď mi asi řeknete, že jsem mu měl jednu vrazit. To nešlo. On by mě přepral. Ať Vám to pípá.

Tamasek 1 a táta