Babička „štěstíčko“

Navštívil jsem místa, která jsem po celá léta zavrhoval, a to proto, že každoroční pořádání srazů hledačů se dle mého názoru muselo zákonitě podepsat na prohledanosti okolních lesů. Při prvním hledání jsem na kraji lesa potkal babičku na procházce s pejskem a bylo mi sděleno, že nedaleko bydlí a hledačů se v těch místech objevuje spousta. Po bezmála pěti krocích směrem do lesa jsem vykopal sponu na vyznamenání. Když se pak přidalo i pár metálů, mezi nimi i slezská orlice, bohužel po smrti (železo), byl jsem opravdu spokojen. Za týden jsem po třech hodinách snažení nenašel v okolí mého prvního hledání mimo běžných nálezů prakticky vůbec nic. Vše se ale změnilo při třetí výpravě, kdy jsem opět potkal babičku „štěstíčko“, jak jsme ji pojmenovali s kamarádem, a to proto, že jsme ji pak potkali ještě několikrát a vždy se dostavily pěkné nálezy. O všech těchto nálezech píši v reportáži Babička „štěstíčko“ čili nálezy v místech, kde bych je opravdu nečekal, v posledním čísle DR.
Libra 56