BEDNY A WW2 (aneb dobrodružný příběh s méně dobrodružným koncem)

BEDNY A WW2 (aneb dobrodružný příběh s méně dobrodružným koncem)

Nazdar mrcasníci. Budu Vám vyprávět příběh, který se stal 23.-24.03.2004.Ani si to nezasloužíte, ale jsou tu jedinci, na kterých mi záleží a ti by neměli být o podobné dobrodružství ochuzeni….

Předmluva

Každý hledač, který se zabývá hledáním militarií z ww2 je čas od času postaven před rozhodnutí, jak dál. Je to rozhodnutí, které nezřídka závisí i na jeho životě, nebo dokonce na životě několika lidí. Je to velice nezdravý risk s vítězstvím, nebo porážkou a to bez kompromisů. Záleží na povaze, odvaze, zkušenostech a do jisté míry i na tom, kolik kdo vydrží. Tahle „adrenalinová vsuvka“ je to jediné, co odděluje hledače jiných artefaktů od hledače ww2.Jistě jste pochopili správně, jde o  nevybuchlou a selhanou munici.
Zvláštní kategorii munice tvoří tzv. “nástrahy“. Nástraha je munice, která je uzpůsobena tak, aby fungovala jako prostředek k zajištění objektů, prostor a věcí, ten kdo nezajišťoval a neví, zjišťuje princip mechanismu většinou těsně před tím než je silou výbuchu roztrhán na kusy...
Každá armáda má několik typů munice, která je specialně upravena tak, aby se dala aplikovat jako nástraha, ale zároveň se dala využít při běžném boji /u něm. armády např. S-mina s ocel. lankem, M39 s jednovteřinovým zapalovačem /červený/ aj. /
Nebudu rozhodně radit jakým způsobem zneškodnit nástrahu, je to nepříjemná a nebezpečná práce i pro pyrotechnika a nikomu nedoporučuji se do podobných kousků pouštět.
Píšu o nástrahách proto, že německá armáda a těsně po válce i Werwolf, používala nástrahy jako prostředek k zajištění vojenského materiálu a hlavně dost často v lesích se objevujících beden…Zajistit bednu není pro vyškoleného vojáka žádný problém, vesměs se jednalo o hermeticky uzavřené bedny z pozink, nebo Al plechu, tato bedna je vyrobena tak kvalitně, že když jí po 60ti letech otevřete, uslyšíte syčet vzduch, voda se tam nedostane a materiál vypadá tak, jako by byl uschován včera. Další používaný typ bedny je spíše nádoba, jedná se o nádoby /várnice/ z polních kuchyní, jsou z dvojitého černého plechu a víko je zajištěné křídlovou maticí. Pokud je tato nádoba v zemi, je dnes tak na 50% prohnilá a voda tam je, nikdo z těch kteří schovávali a zajišťovali, nepočítal s vyzvednutím obsahu za 60let…
Nevím jak pro vás, ale vyzvednutí beden, je pro mne tou nejdobrodružnější záležitostí a seskok padákem je proti pocitu kdy tuto bednu otevíráte jen slabý odvar…

Akce

Když mi v pondělí po obědě zavolal kolega „940“, že v lese objevil bednu, nereagoval jsem několik minut vůbec. Jeho telefonát nebyl ani tak oznamovací, jako spíš tázací…. “Co mám dělat? “. .
Před očima mi v tu chvíli běhali nákresy zapojení nástrah a jiné možné nebezpečí…Rada zněla jasně :“buď opatrnej, nezvedej jí a mezi jednotlivými operacemi kuř tak dvě až tři cigarety, můžou to být poslední…
Přítel 940 je zkušený mrcasník, nemám obavy, že by snad byl málo opatrný. Náš telefonát byl ukončen slovy, že to teda zkusí a dá vědět. To odpoledne jsem byl v zaměstnání placen za nepřítomný pohled, jinou činnost jsem totiž nevyvíjel. Jinou činnost jsem nevyvíjel ostatně ani později doma. Děti a manželka mne nějakou dobu zpovídali, protože moje chování by tak nejspíš odpovídalo hodinové výpovědi v zaměstnání, později však rezignovali a nechali mne v mé „ulitě“….
Kolem deváté hodiny večerní volal 940:“Bedna otevřena, v ní složený a naimpregnovaný bicykl Premiér. “…Waw, byla to rána, když popisoval to napětí a strach se kterým uvolňoval západky vojenské bedny, běhal mi mráz po zádech…
Řeknu vám narovinu, že tu noc jsem moc nespal. Ráno jsem jel do práce s pocitem beznaděje a jedinou chorobnou touhou „být u toho! “…
940 zavolal v osm hodin ráno, že na místě byly objeveny a lokalizovány další bedny, přibližně 3ks plechových a dvě dřevěné. Rozměry které zhruba uvedl slibovaly nepředstavitelné možnosti co se do možného obsahu týče. V tu chvíli jsem už rezignoval a rozechvělým hlasem nabídl spolupráci a to za předem stanovených podmínek. To znamená, konzultace a dokumentace, kopání a podíl nebezpečí za fakt, že nález je toho, kdo nalezl totiž 940….
Prosebným hlasem jsem vysvětloval, jak neobvyklý nález se mu podařil a že celá obec mrcasnická a každý dobrodruh by zůstal navždy ochuzen o ten pocit, který zakusí pouze ten, jemuž sám „Veliký mrcas“, dopřál tak neobvyklého úspěchu, pokud neumožní celou akci na digitální aparát a videokameru zdokumentovat. K mému překvapení 940 bez dalšího vysvětlování souhlasil. .
Převlékal jsem se do maskáčů téměř současně, jakmile vyslovil onu kouzelnou větu :“ to je pravda, rád tě uvidím“… Nejprve mne však čekala cesta domů /25km/, výstroj jest připravena neustále, baterie dobity, svačinu začala tvořit manželka, která dostala jen velice stručný a jednoduchý úkol: „Udělat svačinu a dobít baterie videokamery, odjíždím za půl hodiny do jižních Čech a vracím se někdy! “…Musela z mého hlasu pochopit, protože jsem kupodivu nezaznamenal žádný odpor…V devět hodin jsem už uháněl po dálnici na Benešov /60km/ a v Soběslavy jsem předjel Porsche /řidič nechápal/…. V jedenáct hodin jsem stál v kanceláři 940, kde kupodivu vyrovnaný a věčně usměvavý 940 a jeho kolega Jiran obědvali karbanátky…
Venku mezitím začalo cedit, velice vytrvale a intenzivně, pohled na oblohu napovídal, že takhle bude již celý den a možná hůř, skutečně, bílý svinstvo začalo poletovat v době, kdy jsme vykládali v lese materiál…
Na místo, kde byly označeny „nálezy“, jsme dorazili téměř naskrze promoklí, ale na náladě nám nemohlo ubrat téměř nic. Nejprve jsme důkladně prohlédli okolní stromy, značka háku nebyla objevena, což nás mírně uklidnilo. Začali jsme odkrývat místo druhé bedny, výše zmíněná várnice se nám odhalila v celé své kráse….
Měl bych snad zdůraznit, že technické vybavení, které jsme měli k dispozici si v ničem nezadá s vybavením moderního státem placeného pyrotechnika…Akumulátorová vrtačka a minikamera dnes není takový problém, jak by se mohlo na první pohled zdát…
První sonda naznačila, že bedna 2 není zabezpečena nástrahou a byla dost brutálním způsobem otevřena…Zde nás překvapila ta preciznost, s jakou ten, kdo ukládal využil každý sebemenší prostor, aby bednu vyplnil. V této bedně se nacházely provazy, hrábě, motyky, kladiva, sekyry, a kbelík s vazelínou, krom toho ještě neuvěřitelný zápach, který již „žluklá vazelína“ vydávala. Tento zápach byl pak již na zbytek dne „všudypřítomný“…
Další na řadě byl kanystr, který bránil přístupu k třetí bedně. Tento kanystr, nebyl zkoumán sondou jako ostatní bedny, ale otevřen na dálku pomocí lanka. Kanystr Wh byl plný benzinu, který si dal kupodivu při zkoušce za nějakou chvíli říct a velice neochotně se na klacíku vzňal…
Třetí bedna byla opět bez nástrahy a skrývala vybavení kováře a sedláře, nářadí velice rozmanité, veliké množství nožů, šídel, kožených řemenů a hřebů do podkov. Zde musím říci, že tato bedna byla zkorodovaná takovým způsobem, že voda se do obsahu z větší části dostala. Velice nás to zarmoutilo, protože tato bedna obsahovala i některé osobní věci, které přítomností vody značně utrpěli. .
Veškerá naše činnost byla mezitím po celou dobu prostřednictvím videokamery dokumentována a byl pořízen zhruba 20minutový záznam, který jasně a přesně dokladuje veškeré úkony spojené s vyzvednutím obsahu beden.
940 byl vyslán do okolí, aby nějakým způsobem za pomocí det. dokladoval přítomnost německých vojáků. Vrátil se asi za 20minut s půlkou ID. zn. což byl pro nás důkaz, který jsme mu uznali…
Mezitím jsme se s Jiranem zabývali vyzvednutím dřevěné bedny, která byla ze všech nejmenší, taky byla na prach rozpadlá a uvnitř opět pouze svěráky, nářadí a lana….
Jako poslední byl vyzvednut dřevěný sud, ten skrýval řetězy, čerpadlo a několik lahví s blíže neurčeným obsahem…
Nejsem schopen a ani ochoten položkově uvést obsah všech beden, věcí bylo takové kvanta, že k autu jsme odnesli pouze zanedbatelný zlomek obsahu.
Nakonec jsem vymámil na 940 hermetickou bednu, jako památku na velice náročný, ale přesto všechno neuvěřitelný den, který se zřejmě již nebude nikdy opakovat.
Každý z nás si samozřejmě odnesl něco z osobních věcí zřejmě zásobovacího oddílu vojáků, kteří již nebyli schopni nést náklad až do zajetí, protože jinam v tu dobu již cesta nevedla, pokud si z nich některý ovšem nevybral tu nejkratší cestu, která však byla nejméně strastiplná.
Mohl bych tento příběh vyprávět stále a ještě vždy by bylo možné něco přidat, není to však mým úmyslem, jako vylíčení událostí toho dne je soudím, dostatečně dlouhý…

Závěr

Chtěl bych touto cestou poděkovat 940 a Jiranovi za důvěru ve mne vloženou, za to, že mi bylo umožněno být „při tom“, za to, že jsme při otevírání beden stáli při sobě a neschovávali se jeden za druhého, nebo za strom a závěrem když dovolíte, také za vás všechny, kteří budete tento příběh číst, neboť nebýt jich, nestal by se…

Miras



Zde je ke stažení krátký filmeček o této akci (Velikost 4.9 MB - Formát MPEG)