Bodák vz. 24 nasadený v SNP

Nejlepší jsou věci, co maj historii

Petko, Tvoje články mám moc rád, jsi vraj odborník na chladné zbraně z WWII, ale tady jsi, podle mě, trochu ulítnul - spekulovat, že bodák nosil partizán na základě toho, že je z oblasti kde partizáni operovali... chápu, že v dnešní době je důležitější příběh, než samotný artefakt, ale toto už je trochu moc...

perunit: písal som "pravdepodobne príslušník armády alebo partizán" a tiež som písal o oblasti, kde sa bodák našiel. Rovnako som uviedol, že človek, od ktorého som bodák získal si nepamätá, ako sa bodák k ním domov dostal... myslím, že som vymedzil dostatočne jasne hranice, kde sú fakty a opis udalostí a moje domnienky, ktoré s bodákom spájam.

PetkoZberatel: fajn článok rovnako fotografie. Máš môj obdiv že sem prispievas nakoľko mňa osobne odradilo toto šomranie iných... Ale tak nie na darmo sa hovorí ze niektorým osobám sa nezavdačíš aj keby si ich na rukách nosil... Držím palce aby si nestratil chuť prispievať nakoľko poslednú dobu niektoré príspevky nemajú žiadnu výpovednú hodnotu. 10/10

DusanSK: ďakujem za tvoj komentár. Mňa osobne neodrádza nič, čo by mi bránilo v písaní článkov, resp. posielaní príspevkov, pretože aj v prípade nevhodného komentára ho administrátor môže vždy zmazať. Na strane druhej má každý právo napísať svoj názor k tomu, či som "trochu uletel" a pod. , objektívna kritika je vždy vítaná a neberiem ju v zlom a ak s daným názorom nesúhlasím, tak sa k nemu vyjadrím s tým, že som nikde nepochybil... Dušan, pokojne pošli akýkoľvek príspevok i ty, určite máš čo zaujímavé poslať a potešíš nie len mňa.

V Martine jsem vystudoval vojenskou školu, SNP jsme měli na talíři neustále, MLP nás učil pplk. - přímý účastník, rád nám ukazoval v dobovém dokumentárním filmu sám sebe jak pochoduje v řadě partyzánů někde u Strečna jako 17ti-letý civilista v bekovce s flintou přes rameno a taky jak zrovna z okna tehdejší učebny při vypuknutí SNP vydávají vojáci zbraně. Měl mnoho zajímavých vzpomínek. Hodně vzpomínal na Francouze a hodnotil je jako ohromný frajery - statečnější bojovníky prý v povstání neviděl. Nic nám nepřikrášloval, klidně vyprávěl jak potřebovali vysvětlit používání ukořistěných pancéřovek a tak slíbili zajatým němcům že je pustí když je to naučí..... no a pak je postříleli. atd. atd.

Archeologie2 - " Dal mi za něj 200SK a 5 kilo ovčího sýra "
Mozek ti měl dát, abys tady furt neprudil svými zvratky.

klarkon: som rád, že poznáš ten kraj, nože daj krčmu kam ste chodili na pivo, či ju nepoznám

Nejblíž byla "Kocka" tam byla velká bitka s libyjci, na vínečko k "Čiernej paní", kus od nemocnice byla hospoda s českým pivem, název už si nepamatuju............ nádražka ve Vrůtkách, spousta dalších no a Hotel Turiec

klarkon: detstvo v Runine, vojna v Martine a vojak. Ved ty si mal mat uz plnu komorku vsemoznych artefatktov! Hned ako si spomenul Kocku, tak si sa naladil na moju krvnu skupinu fantadticke pivo a prijemna spolocnost stamgastov davajucich mudre rady politikom v televizii... A okrem toho som sa vzdy cestou do a zo skoly zastavil na Martinus (teraz uz aj Martins) vo Vrutkach na stanici... Klobuk dole, si znalec miestnych pomerov!

Už je to téměř 40 roků, lae byl jsem se tam 3x podívat 2004, 2014 a 2019........ hodně se změnilo, lanovka na Hole neexistuje, ZTS nevyrábí tanky a dievčatá už sa za mnou neotáčajů

Počteníčko hezké, ale název příspěvku je jak z bulvárního plátku.

Počteníčko hezké, ale název příspěvku je jak z bulvárního plátku.

Archeologie2 - zasmál jsem se fest , proč se psaním neživíš když ti to tak pěkně jde a otravuješ tady
Zrovna v tom Blesku by ses určitě chytil

Klarkone. Nejtěžší, ale v mém životě nejzásadnější čtyři roky života: 1979 - 1983. Dnes si, nejen já, dovolím tvrdit, že vojenské střední odborné školy byly tehdá jedny z nejprestižnějších středních škol strojního zaměření! Absolvoval jsem dělostřelecký obor na VSOŠ V Turč. Sv. Martině (ano, nazývám takto to město správně, níže vysvětlím). Všeobecné stedoškolské předměty, jako třeba matematika a fyzika. Ty nám přednášela profesorka Bibiána Madejová. Nádherná a velmi vzdělaná dáma. Její francouzský přízvuk slovenčiny, učila i francouzský jazyk, slyším dodnes. Na češtinu, ano češtinu - pro studenty z Čech, jme měli profesorku Mazalovou. Opět krásnou a kultivovanou dámu, manželku plk. Mazala co byl tehdy Vojenským přidělencem v NSR. Odborné strojírenské předměty jsme měli v prostorných posluchárnách, kde všude byly řezy a výkresy veškeré možné techniky používané tehdy v ČSLA. Hned při vstupu do těchto poslucháren byl jako exponát motor z rakety V1! Technické kreslení a stavbu a provoz strojů nás učil mjr. Ing. Držka. Jinak profesionální Boxer, který byl znám tím, že vymlátil celou krčmu. Když se místní naváželi do 2 studentů VSOŠky. Hodiny začínal tím, že každému rozdal z krabice nějakou součástku zbraně. Většinou trofejní, obouchanou orličkami a my jí museli šuplerami změřit. Ve stanoveném měřítku pak na rýsovacím prkně na pauzák tuší překreslit. Technologii, mechaniku a další odborné předměty jsme měli nejen teoreticky. Jezdili jsme na odborné exkurze do Vítkovických železáren a do podzemní fabriky v Martinském ZTS. Kde vyráběli v licenci tehdá nejkvalitnější T-72, BVP 1. Odbornou přípravu jsme absolvovali na 122mm ShH Gvozdik a 152mm ShKH Dana.
Jako neplnoletí 17ti letá ucha jsme měli na BVP Lešť ostré střelby ze 122mm H vz. 38/74! Zadarmo jsme dělali ŘP sk. C, a to včetně jízd od škody 120, Praga V3S a Tatra 148. Tělesnou přípravu jsme měli velmi tvrdou. Na metody mjr. Březinu nezapomenu, když na nás křičel "SS-áci by Vám natrhli prdel! ". Ráno co ráno, v zimě v létě v 6 jen v kalhotách vz. 60 (jehličí) a v kanadách v poklusu po areálu kasáren. Rok co rok před prázdninami v červenci stmelovací pěchotní cvičení na VVP Sučany. Na tajňačku někteří z nás si večer odbíhali do okolních krčiem. Někteří, včetně velitelů, na fatru a popíjanie na zahradě u tamní vily. Patřila bývalému důstojníkovi Rýchlej Divizie Slovenského štátu. Tam jsme se dozvěděli pravdu mj. o masakru německého generála Otty, jeho suity a včetně jejich žen a dětí. Vše zákeřně proběhlo za povstání v roce 1944 na appelplatzu našich kasáren. Nu a zpívalo se! "Do Martina ide vlak, sedí na ňom Šaňo Mach... a tak dále". Jako za R-U a Prvorepublikových Kadetních škol jsme byli vedeni ke společenskému životu, úctě k dámě a k etiketě. Taneční byly povinné, včetně Věnečku. Naše uniforma se stříbrným vyložením na vypracovaných postavách (mnozí z nás pravidelně posilovali), bílé rukavice a vzorně oholení a ostříhání. To vše působilo tak, že slečen jsme měli každý několik. Chodily si pro nás až na bránu a mnoho spolužáků se tam hned v 18ti i oženilo. A dievčatá tam byly nádherné a bylo z čeho vybírat! Jezdily k nám do důstojníckého klubu na freundschaft pravidelně autobusy se studentkami střední zdravotní a pedagogické školy v Turč. Tepliciach. V noci by lafety starých kanonů, co stály před klubem mohly vyprávět! Co tam bylo počato dětí. I já tam přišel o panictví a o všechny knoflíky na košili, kterou mně vášnivá ovíněná slovenka strhla z těla... A to nemluvím, jak velkolepou jsmě měli Stužkovou a Maturitní ples. Kamarádství, jak se přesvědčuji na fb, mezi bývalými studenty přetrvává na celý život. Byla to přísná, ale velmi kvalitní škola. Na další studium na Vysokou školu vybírali profesoři z ročníku jen ty nejlepší absolventy. Aby dělali střední škole náležité renomé. Měl jsem to štěstí. Když jsem pak po převratu měl tu čest být přijat do skutečné armády. Rakouského Bundesheeru. Musel jsem před komisí Linzu obhajovat své C-V. Když viděli rakouští oficíři moje Maturitní vysvědčení ze VSOŠ Martin. I proto mně přiznali kapitánskou hodnost dosaženou zde. Od německých kolegů moc dobře věděli, která z jakých zdejších vojenských škol byla skutečně kvalitní a prestižní...

benedek - Já byl jeden ze zástupců dělnické třídy kteří měli Vás "nezkušené sviště " později v armádě ohlídat před buržoázní propagandou a dekadentními svody . Chápeš co tím myslím

ahoj Petko : jako vždy super
není bodák značen trupenštemplem?
jinak k pochvě, i když je ražení vcelku nečitelné tak,
pochvu vyrobila firma KOMO, která fungovala v Komořanech, tehdy ještě u Prahy, dneska už je to součástí Prahy
bodák byl převzat do československé armády ve Zbrojnici číslo 1, která byla na Ořechovce, tedy také v Praze
jednou jsem našel zlomený bodák vz 24 v partyzánském bunkru, na středním Slovensku, tak to je opravdu echt partyzánský bodák

Klarkone. Samozřejmě že jsem pochopil . Ono to tenkrát bylo takto nastavené za ministra Dzúra. Tenhle poddůstojník proviantu armády Slovenského štátu se na Slovensku raději moc neobjevoval. A věděl proč . VSOŠky vyřazovaly rotmistry na stupně velitelů čet a technické a zbrojařské funkce. Tedy vedle absolventů Vojenských kateder civilních Vysokých škol. Tzv. "absíků" co si kroutili povinnou roční vojnu. Nemohli to být žádní blbci. Což se o jejich nadřízených absolventech Vysoké vojenské školy Pozemního vojska ve Vyškově říci nedá! Tam přijímali ještě spolu s Vojenskou politickou akademií Klementa Gottwalda VŠECHNY absolventy vojenských gymnázií Jana Žižky z Trocnova. "Ať děláš co děláš VVŠ PV uděláš! " Zpívali si tito Trotli. Však taty tyto voly expedovali všechny na Západní vojenský okruh. Jako Kanonenfuter pro Bundeswehr za zády s kulomety Střední skupiny Sovětských vojsk a NVA DDR. O této kvalitní armádě se vědělo, že pokud se dostane do kontaktu "se svými". Přeběhne k nim i s plukovní hudbou. Proto přes NDR měla přejít do šturmlinie armáda neméně kvalitní - Polská. Ostatně kdo sloužil jako záklaďák na Západním vojenském okruhu, řekne-li se "zelená guma dojebaná". Dá oči v sloup a praští se do čela. A tenhle "materiál" nyní organizuje evakulaci Kábulu

moje clanky bodak 24

benedek - zkrátka jsem v Martině na rozdíl od tebe prožil "jen" dva roky a vylezl jako podporučík "Výzbrojně technické služby"
Zabil jsem tak čas, který bych stejně promr..... v ZVS. VSOŠáci (svišti) nás nenáviděli - říkali jsme jim "odložené děti", od 14-15ti let se jebali v pakárně a pak vylezli jako rotmistři.
Vzpomínky tak romantické jako ty tady nemám, kokot Dzůr nařídil že i my jsme museli chodit na vycházky a jezdit domů v uniformě , z toho vznikaly logicky konflikty jak ve městě, tak po cestě. Naštěstí to po roce zrušili, neboť ani pohled civilistů na zeblité postavy v uniformě válející se na chodníku či v parku nedělal socialistickému vojenskému školství příliš dobrou reklamu. Posluchači obou druhů škol mi rozhodně nepřipadali jako R-U kadeti, většina včetně nás byla sběř, svišti po nás stříleli vzduchovkam z oken do našich oken (jak byly budovy praporů do U), kámošovi rozstřelili smaltovaný odznak na brigádě (na hlavě), na rotu nám hodili bombu udělanou z malého hasičáku......... no a my jsme je zase řezali při každé příležitosti ( hlavně čtvrťáky kteří si mysleli že jsou po těch letech SUPRSUPRÁCI a dávali to najevo). Rivalita šla stranou jen v případech kdy se do posluchačů navezli nějací civilové - to se šlo do bitky bok po boku zlatý knoflíky se stříbrnými........
Výuka byla opravdu kvalitní, nás učila slavná trojka Sudický, Dula a Vágner, zbraně nás učil kpt. Jasenák a ten motor z V2 byl řez, když jsem se trošku sehnul, mohl jsem v něm stát jako ve strání budce . Škola mě za dva roky naučila tolik, že jsem si po celou čtvrt století trvající službu mohl s Brněnskými akademiky vytírat..... Oni byli samá teorie a nedokázali ani vytáhnout závěrový klín z kanónu. Na odborné učebny vzpomínám rád dodnes. Během pouhých dvou let jsem tam zažil dva smrťáky a několik těžkých úrazů
V té době velel škole plk. Turek, naší rotě kpt. Ďuroška a kpt. Chmel (velmi případné jméno) a praporu kapitáni Hruška a Oriešok (říkali jsme "bacha ovoce a zelenina jdou"). Tak asi takhle.

Benedek, Klarkon: som rocnik 1970 a preto viem, o com pisete. Ale zaroven som si uvedomil, ze ti mladsi na tychto strankach na 97% vobec nechapu, co to vobec pisete. To boli casy, ake oni nedokazu pochopit. Neboli ani bezproblemove ani idylicke, ale boli take uplne ine - tak ine az krasne. Nie som zastancom komunistov, osobne som im ako aj Rusom v nasom meste skodil kde sa dalo a som rad, ze som tie lumparny prezil v zdravi. Ale osobne by som v tejto dobe vyrastat nechcel a som strasne rad za to detstvo a mladost, ake som mal. Vy dvaja ma urcite chapete, ti mladsi asi len tazko.

blonde. Není zač se omlouvat! Můj již žel Bohu již zesnulý přítel profesor Durdík. Takto přední terénní znalec zdejších středověkých hradů. Vystupoval v TV seriálu"Štíty Království českého", pravil: "Nejvíce mě děsí, že jsme nepoučitelní a děláme ty samé fatální chyby jako dělali naši předkové! " Je to proto, že ty fatální chyby dělají po generace jedni a ti samí lidé. Jest to pokolení, které má ten dar (prokletí), že je mu naprosto Gans Egál zda nosí hvězdu rudou, bílou, otočenou Satanovu, či jinou. Kříž hákový, trámový, Svatojiřský, či dvouramenný. Obléknou na sebe háv se znakem právě aktuálním. A činí rozhodnutí za nás všechny, protože držíme huby... Když nás všechny dostanou do průseru. V pudu sebezáchovy strhnou ze sebe háv se znakem průseru, který sami ale způsobili. Nasranýmu davu ukážou na své paladiny a pochopy. Ti co jim doteď slepě sloužili a co za všechen ten průser teď můžou. Zatímco dav tyto blby sápe, oni převlečou háv se znakem lahodícímu davu a hlášou davu jemu milé myšlenky. A! Oni dál bohatnou do dalšího průseru... A tak pořád dokola. Co jest největší tragedií, když se paladinem a pochopem stane armáda! Důstojník je ten, co je věrný Přísaze. Přísahá-li ale tento za svoji kariéru dvakrát, třikrát jinak. Nosí li distinkce a emblémy uniformy poplatné tomu či jinému aktuálnímu režimu. Zapírá svoji komunistickou minulost, se kterou den před převratem dělal kariéru. Nezasáhne-li, když lid, který jej živí a jeho mužům důstojník zodpovídá a jim velí je sražen politiky do hanby a na kolena. Opustit a vydat opevnění! Zavřít se do kasáren, když ve městě jezdí "spojenecké" tanky! Atp. a tak aktuálně! Ne! Důstojník má jednu čest! A já po 9ti letech studia a s červeným Vysokoškolským diplomem u této armády jsem se srdcem i ctí upsal ARMÁDĚ věrné jednomu znaku. Po 300let dědičnému tomuto Království. Orlu Rakouské Monarchie. Znaku, kterému na fáhně dodnes levou rukou, dvěma prsty na svoji čest přisahají příslušníci rakouského Bundesheeru. A jsem na to patřičně hrdý!

Ahoj Peto. pochva k bodáku nepatří. je vyrobena kolem roku 1930. bodák má přejímačky 24 rok.