Brutálně mrazivé pondělí v České Skalici

V pondělí mě mrazivý vítr zavál až do České Skalice, která leží na břehu východočeského moře zvaného Rozkoš. Cestou jsem se chtěl stavit někde na oběd, ale jako na potvoru v žádné vesnici, kterou jsem projížděl, nebyla u silnice hospoda. Už jsem fakt chcípal hlady, když tu náhle v jedné obci vidím Jednotu. Hned jsem zastavil s vidinou alespoň rohlíků se salámem, ale měli zrovna polední pauzu a otevírali až ve 14 hodin. Bylo sice půl druhý, ale neměl jsem náladu tam v tom mrazu čekat. Spasil mě až jakýsi bufet na náměstí v České Skalici, který tímto všem výletníkům doporučuju! Jmenuje se tuším Tropický bufítek nebo tak nějak. Jde o obyčejnou jídelnu s dost divným názvem, kde mají ovšem neobyčejný výběr z cca 40-ti jídel za nějakých 60-70 Kč a jako bonus tam dneska (pondělí) byla velmi příjemná obsluha u pultu v podobě štíhlé vtipné holčiny s brejlema.

Po vynikajícím obědě jsem hned vyrazil do lesa. Na hledání jsem měl jen dvě hodiny, protože na večer bylo v plánu kino s přítelkyní. Rychle jsem se na kraji lesa převlíknul do hledačského úboru, přičemž jsem skoro zmrznul. Bylo jen pár stupňů pod nulou, ale prudký vítr nějakou tu subjektivně vnímanou teplotu srážel snad až k mínus desítce. Před sestavováním detektoru jsem chtěl tradičně zabodnout lopatku do země, ale ta se místo zapíchnutí odrazila, protože zem byla jak kámen a to tentokrát v celém lese. Poprvé jsem litoval, že sebou nenosím krumpáč. Hledání jsem si moc neužíval, pořád jsem se snažil točit k větru zády a omrznout míň než při nedělním detektorování. Padlo pár běžných drobností a když už jsem to točil k autu, zazvonil krásný ostrý signál. Čekal jsem měděný 1-krejcar, ale místo něj jsem ze zledovatělé země vysekal a vyhrabal XV krejcar Leopolda I. Už zase! Říkal jsem si: „Proč leží zrovna tady? “ Zvednu hlavu a vidím mělce vydupanou úzkou pěšinku vedoucí odnikud nikam. Stříbrňák ležel přímo na ní. Byla to zřejmě nějaká zaniklá lesní spojovačka mezi většími cestami. Projel jsem jí detektorem, ale už tam byl jen 1 halíř France Josefa a nic víc. Kousek od pěšinky byl táhlý příkop a na jeho okraji kámen, označující nějakou hranici.

Přede mnou v tom lese řádil nějaký Českoskaličák, protože jsem narazil na pár zahrabaných děr, úhledně čtvercovitě kopaných zřejmě těsně předtím než přišly tyhle mrazy. Cvičně jsem si vysekal signál z jedné z nich-byl tam zbytek z patrony do brokovnice. Tímto chci tomu Českoskaličákovi poděkovat za to, že mi tam ten XV krejcar nechal, protože jinak bych jel domů s prázdnou. Večer, když jsme u nás v nížině šli do města, zdálo se mi, že je tu krásně teplo oproti tomu mrazivému severu. Když jsem přítelkyni v kině ukazoval dalšího Leopolda, tak mě rozdrtila slovy: „To je zas ten vošklivej? Ty lidi snad jeho peníze vyhazovali schválně! “ Třeba na tom něco pravdy bude. Jo a Rozkoš pokrytá blýskavým ledem vypadá naprosto rozkošně.