Bulharsko - leden

Zdarec lidi, tak jsem cestou na jih zastavil na oblíbeném místě před hranicema. Počasí přálo do setmění slabá hoďka, tak jsem zapadl do dubového lesíka. Asi po deseti minutách bezvýsledného mávání mi žluťák zařval až jsem nadskočil. Sotva 15 čísel v mokré hlíně jsem nahmátl tvrdej velkej kus z kterého se vyklubalo cosi jako bronzové pouzdro s víčkem. Stál jsem v jakémsi zarostlém úvozu, říkám si, že by cesta, tak jsem se pustil do vršku. Po asi třech krocích další barevnej zvuk a narodila se tahle přezka. Mezitím se setmělo, a lesík prořídl. Rolnička přišla zrovinka když jsem se chtěl otočit k autu, a tak si říkám ještě kousek a otočím to. Další signál byl jiný spíš jako zavařovačka, takže ta stříbrná koule mě dost rozhodila a když pár ceňťáků vedle vykoukl ten pečetní ring už mi bylo jasné že už na čáru nedojedu. A dobře mi tak. Další signálky s ukrutnou pravidelností po pěti krocích mi byli odměnou. Ag knofle, závěsky, články z opasku a půlměsícové nákončí. Když už jsem si myslel, že to nemůže být lepší, přišel gold. Sice prcek a ryzost taky nebude kdo ví jaká, ale je. To už ale byla tma jak v p... a tak jsem se začal vracet z kopce tápaje mezi růžovými keři. Další signál mi málem vyrazil klacek z ruky. Nabral jsem na lopatku vápencovou spraš, vyhozenou hromádku prohrábl prsty. Co mi v nich uvízlo mě posadilo na prdel. Hrudka ve tvaru hvězdy se po škrtnutí zapalovačem rozzářila do ruda. Strčil jsem ji zvlášť do kapsy a chvátal do kanionu abych zjistil co je to zač. Ještě že jsem nechal detík zapnutej. Další ton mi nečekaně zaječel do noci a já si málek leknutím krupnul. Byl jsem na dohled parkoviště, ale nic se nědělo tak jsem ještě zajel lopatkou do země. Odměnou byl další bronzovej futrál. Sem tam mi zapípal i nějakej šrot, to jen kdyby se někdo divil, tak je na posledním fotu. No a v kamionu jsem udělal prvotní očistu vlhčenými ubrousky, nějaké foto a odešel na pumpu utratit tři eura za deset bulharských dvanáctek. Hvězda měla stále jakoby vápenný potah, tak skončila na zbytek cesty v oleji. Ten jsem pravidelně měnil, vždy se bíle zakalil a finální odmaštění zařídila Absolutka. Bohužel smalt je narušený, ale vylezlo číslo dekretu 114211. Vzhledem k tomu že jich bylo uděleno 2 860 000, tak vcelku starej pes. No a ty pouzdra, možná na mince, možná na haš. Osmani si na válečném tažení užívali, a přezka bude voják Seldžucký turek kolem r. 1800. Ale snad někdo bude vědět.
Cestou zpět, byť jsem byl odhodlám strávit tam ještě pár hodin to nevyšlo. 2m sněhu a -37. Byl jsem rád že jsem na řetězech přelezl Starou Planinu, a strávil 22 hodin v koloně na výstupu z Bulharska. V rumunsku to bylo to samé. Mějte se Snowfell.