Byl němým svědkem patnácti vražd

„Byl němým svědkem patnácti vražd“. Strašný název. Ale začnu trochu ze široka. V roce 1946 jsem se, jako šestiletý, s rodiči přistěhoval do Tachova. Byli jsme se podívat na „Novém židovském hřbitově“, kde koncem války bylo spáleno velké množství vězňů z Transportu smrti. Válelo se tam ještě množství pozůstatků: části obuvi, opasků, lžic apod. Zdi oplocení byly silně očouzené. Toto místo ve mně zanechalo hroznou vzpomínku. Nový židovský hřbitov, kde bylo spáleno asi 600 vězňů z Transportu smrti. (dobový snímek)

V roce 1987 jsem pracoval na opravě oplocení kolem tohoto bývalého hřbitova, ze kterého se mezi tím stal „Urnový háj“. U plotu jsem našel kruhovou zinkovou známku s vyraženým číslem 27475, na které bylo vidět, že prošla ohněm. Domníval jsem se, že by mohla patřit nějakému spálenému vojákovi. Psal jsem na různá místa po Evropě - vojenská známka to nebyla. Moje pátrání nebylo marné. Z Prahy jsem dostal tři zápisy z vyšetřování o tzv. Transportu smrti. Dva byly z výpovědí svědků – vlakvedoucího, který doprovázel Transport smrti, dále náčelníka tachovské železniční stanice a velitele SNB v Tachově. A tak jsem se dozvěděl trochu pravdy o Transportu smrti, který přijel z Buchenwaldu do Tachova 13. dubna 1945. Podle těchto výpovědí jsem napsal článek o Transportu smrti do místních novin. Do té doby se o Transportu smrti moc nevědělo. Možná, že na základě uveřejněných informací, byl na místě největšího masového hrobu v České republice za dva roky odhalen v září 1989 památník. Sice až po 44 letech od té hrozné události. Do té doby tam nebylo vůbec nic. Když se v dubnu 1945 fronta jak z východu tak i ze západu blížila ke koncentračnímu táboru Buchenwald, byl vydán rozkaz k jeho evakuaci. Bylo vypraveno několik vlakových transportů. Já jsem šel po stopách jen jednoho, který byl vypravený 8. dubna. Tehdy 4500 vězňů doslova napěchovali dozorci do otevřených vysokostěnných uhláků. Po 90 až 100 vězních do jednoho vagonu. Tehdejší uhlové vagony měly podlahovou plochu 8x2,3 metru. Nedalo se sednout, muselo se jen stát. Kdo zemřel, zemřel ve stoje. Tento hrůzný transport smrti přijel na tachovské nádraží až 13.dubna 1945. Vězňů už byla asi jen polovina. Ostatní skončili mrtví podél trati, kudy vlak jel.

Po skončení války byl na SNB v Tachově vyslýchán vlakvedoucí Hugo Lauber, který do vyšetřovacího protokolu uvedl:
Dne 13.dubna 1945 v dopoledních hodinách jsem jel jako vlakvedoucí s transportem vězňů vlakem sestávajícím se asi z 52 vagonů z Plané do Tachova. Když jsem v Plané přijímal vlakovou soupravu, viděl jsem, že jeden zadní vagon byl naplněn mrtvolami. V druhém voze byly též mrtvoly, tento však nebyl plný. Na každém vagonu střežili vězně dva SS mani, kteří vězně tloukli pažbou pušek a též stříleli. Transport pozůstával z osob různých národností, Češi, Němci, Poláci, Francouzi, Židé a též jsem tam viděl jednoho černocha. Během jízdy vlakem jsem slyšel střelbu z vagonů. Když jsme přijeli do Tachova, bylo nádraží obsazeno četnictvem a policií. Na nádraží při vystupování zůstalo ve vagonech několik mrtvol, které pak vězni museli odnášet na hromadu. Některé mrtvoly již byly v rozkladu. Viděl jsem na nádraží, že SS mani vězně kopali a bili. Jeden vězeň, který vysílením nemohl vstát, byl SSmanem střelen malou pistolí do záhlaví a z úst se mu vyhrnula krev. Vězňů bylo asi kolem 2000 a snad byli z Buchenwaldu. Co se dělo pak cestou z nádraží do Schönbrunnu (Studánka) není mi známo.

Velitel tachovské stanice SNB vrchní strážmistr Jíša vypracoval 11. 5. 1946 pro Repatriační odbor – pátrací oddělení Ministerstva ochrany práce a soc. péče hlášení, kde mimo jiné píše: Přepis zprávy:
Dalších 15 zastřelených vězňů bylo spáleno za obcí Schönbrünem (Studánka) asi 1 ½ km od obce v místech, kde stojí železný křížek u silnice. Místa, kde byly mrtvoly páleny, jsou dosud znatelná ohniště. Jiné bližší zprávy se nepodařilo zjistit, neb svědci případu pokud zde žili, byli z větší části odsunuti, a nebo se sami odstěhovali. Protokol sepsaný o případu s přednostou místní železniční stanice a vlakvedoucím, který transport vezl do Tachova, připojuji.

Velitel stanice SNB: Vrch. strážm. Jíša
Podařilo se mi také najít dvě svědecké výpovědi českých vězňů, kteří na té louce za Studánkou po odchodu z tachovského nádraží nocovali. Ve výpovědi uvedli: Museli jsme ležet na mokré louce a ráno byli někteří tak prochladlí, že nemohli vstát. SS-mani k nim přišli a z blízka je zastřelili. S několika hledači našeho klubu jsme na této velké louce hledali křížek a místo spálených vězňů. Podařilo se nám najít povalený spodek křížku a detektorem jsme po okolí našli rozlámaný litinový vršek. V klubu jsme se rozhodli, že tento křížek, jako němého svědka hromadné vraždy patnácti buchenwaldských vězňů opravíme. Také se nám podařilo sehnat starý letecký snímek, na kterém bylo vidět místo, kde byli vězni spáleni. Na snímku je vidět, že tam byla tři ohniště. Sedláci se tomu místu vyhýbali.

Snažili jsme se místo prozkoumat. Tráva už byla vysoká a tak jsme hledali jen po okraji louky. Podle nalezených velkých radlic z pluhu tam probíhala hluboká orba. Dost práce také dalo vysekat spodní část litinového křížku. Po zjištění, že se nám podařilo najít skoro všechny části, jsme nechali křížek opískovat. Tím byl připraven na při Příprava na opravu kamenného spodku křížku jako na všechno ostatní byla důkladná. Spodek křížku Venda Vobořil musel důkladně očistit... ... dobetonoval uražené kousky a... ... zvýraznil a vysekal chybějící písmena. Pár detailních záběrů z uchycení litinového křížku. Před křížkem byl velký balvan, se kterým nemohl pohnout - palicí ho rozbil. Tím mohl upravit terén před křížkem. Křížek složený z osmi rozlámaných dílů je na svém původním místě opět v plné kráse. Louka, na které nocovala jedna skupina vězňů z Transportu smrti.

Ráno 14. 4. 1945 patnáct vězňů, kteří se nemohli prochladnutím při ležení na mokré zemi postavit, bylo SS-many zastřeleno. Vzadu u lesa pak byli spáleni. Křížek byl tehdy němým svědkem velké tragédie.

Kdy a proč byl křížek po válce zničen, nevíme, ale doufáme, že by mohl nyní připomínat neštěstí, které se na tomto místě stalo. Celou opravu křížku udělal hledač Venda Vobořil zdarma. Materiálové náklady jsme mu uhradili z členských příspěvků klubu. Nyní si může „Klub hledačů HP Tachov“ vypilovat čtrnáctý pomyslný vroubek na detektoru za další jím opravenou drobnou památku.

Po pěti letech hledání informací o tomto Transportu smrti jsme natočili dokumentární amatérský film s názvem „Transport smrti“. Najdete ho na:

https://www.youtube.com/watch? v=c6WBrAWjse0,

nebo na 

„You tube – gehag3“.

Při hledání informací k tomuto transportu smrti jsem našel řadu zajímavých zpráv i o místech dalších hromadných hrobů, které nebyly dosud nalezeny. Budeme se nadále snažit je najít a některé další záhady objasnit. Ještě se vrátím k nalezené kruhové zinkové známce, která vše vyprovokovala. Až nedávno se mi podařilo zjistit, kdo takové známky nosil. Ty dostávali Němci z východních zemí, kteří utíkali koncem války před Rudou armádou do Německa. Říkalo se jim „Národní hosté“. Kdo nosil nalezenou známku s číslem 27475 a byl spálen na tachovském hřbitově, se mi nepodařilo zjistit. Určitě by bylo zajímavé vědět, proč se dostal do koncentračního tábora v Buchenwaldu.

Domníváme se, že oprava křížku se povedla, ale je to jen první část. Kdo křížek v roce 1899 nechal udělat je na něm napsané, ale chtělo by tu tragédii, která se tam za války stala, tak nějak tam na ni upozornit. A to je problém, nevíme jak. Možná, že by nám někdo mohl poradil.
Nixe