Chodba - díl II.

Jak již jsem uvedl, 17.9. asi v šest hodin dorážíme s Icemanem k Pergimu. Vezeme s sebou plno krámů, který nebudeme potřebovat a nevezeme plno užitečných věcí, který potřebovat budeme. Naštěstí to důležité, řekněme až životně důležité s sebou máme.
Takže kolem 6té hodiny večerní nasedáme do válečného stroje Willis a prodíráme se houštinami k cíli. Začíná se smrákat a prší. Prdlačku nám na tom záleží, jelikož tam co se chystáme je tma, tak jak tak. Zatímco si s Icemanem nazouváme „broďáky“, Pergi již velice energicky klestí mačetou přístupovou cestu k chodbě. Překvapuje nás, jak jsou stěny chodby zachovalé a jak bahno v ní smrdí…
O tom, kdo půjde první se nedohadujeme, neboť kamera je moje. Původně jsem měl v úmyslu jít do chodby přesto jako druhý, ale při vší úctě Icemane, tohle by lidi z webu nezaujalo!
Nánosy bahna a písku snižují světlost chodby na zhruba 160cm a to nás nutí jít v předklonu. naštěstí máme vysílačky. Těmi se prvních dvacet metrů dorozumíváme s Pergim, který nás jistí od vchodu. Když urazíme zhruba tuto vzdálenost, zmizí signál a vysílačky se odmlčí. To ovšem vůbec nevadí, chodba funguje jako obrovský telefonní trouba. Ozvěna nás poněkud děsí a černo před námi jakbysmet. Jinak vládne skvělá nálada, občas se otočí někdo z nás a zavolá na Pergiho, že „dobrý“. Nemůžeme dýchat, ale zato je nám vedro a chce se nám zvracet. Prostě je to prima. Asi po dvěstěpadesáti metrech se nám nad hlavami objeví čtvercová štola, kdysi zřejmě větrací šachta. Zde se zastavujeme a funíc jak sentinel odpočíváme. Dno chodby je skutečně vodorovné, neboť hladina vody se nemění, mění se pouze konzistence a to na místy bahno, místy písek. Navzájem se špičkujeme, jako-že co by se asi stalo, kdyby byl pod hladinou otvor. Dohadujeme se rychle na tom, že v tom případě podám Icemanovi rychle kameru. Dalších dvěstě metrů a další větrací šachta, nyní dokonce z části odkryta, tudy nám tedy dolů proudí vzduch. Pod šachtou jsou nánosy suti a jiného nepořádku, jistě sloužila jako „úklidová díra“.
Sem tam nějaká ta myška a hlavně pavouci, ti nejspíš nikdy neviděli člověka. Hlásím Icemanovi, že si připadám jako příšera z Barandova a on pohotově odpovídá, že co jdeme, nenarazil na jedinou pavučinu! Mezitím samozřejmě vše natáčíme na videokameru a sem tam někdo z nás upadne. Dalších dvěstě metrů a další větrací šachta, opět z části odkrytá, tentokrát natolik, že se jistě protáhneme ven, bude se nám po cestě zpět hodit. Mám toho tak akorát, otočím se a chci zakřičet, že jdeme zpět, ale přeřekl jsem se namísto toho křičím dobrý, jdeme dál…
Chodba se pomalu stáčí doprava a mi počítáme osmistý metr pochodu. Baterky v dáli zobrazují něco jako stěnu, že by konec? Osmsetpadesát metrů, zeď a v ní vyústění kanalizace, zároveň poslední větrací šachta na níž jsou položeny betonové překlady, tudy, tedy nevylezeme…Zastavujeme se, prohlížíme místo, kde nejspíš byla i pověstná vrata. Nyní tedy zeď a z ní trubky, nějaký stavebník nejspíš využil příležitosti k odvodu kanalizace. Kape z nás pot, funíme, rozhlížíme se po nějakých talismanech. Iceman nachází ruskou opaskovou přesku, pak ještě pár Al talířů a já nakonec důstojnické výložky. Tak alespoň něco. Je nám jasné, že pokud by něco v té chodbě bylo, je „to“ za tou zdí.
Voláme ke vchodu, že jdeme zpět, brodíme se bahnem k šachtě, která nás pustí k čistému vzduchu, jaký to slastný pocit…Venku naskočí vysílačky a my voláme Pergimu, aby si nás vyzvedl a přitom mu  nedokážeme popsat, kde vlastně jsme. Nakonec se nám místo podaří lokalizovat podle zvuku Willise. Promoklý Pergi nás nakládá vysílené na korbu a převáží do své „cochcárny“. Kávu neodmítáme. Několik hodin ještě pak debatujeme nad dobovými mapami o tom kam by jako mohla…To už je ale tma tmoucí, loučíme se a slibujeme nepolevit dokud tajemství chodby neodhalíme.

PS: slíbil jsem Icemanovi, že nenapíšu do článku, co by se stalo, kdybych v chodbě nečekaně prudce zastavil, tímto upozorňuji na fakt, že já své sliby plním :(
Vysvětlivky: cochcárna – místnost, kde si dospělé dítě může dělat „co chce“.

Zde je možno stáhnout o cestě do chodby krátký filmeček