Christi monogramma

Jen ještě něco k datování jak to vidím já. Počátkem jejich používání v našich zemích v širším měřítku je doba rekatolizace. Tedy období od třicátých let 17.století. Doba po Bílé Hoře a pozvání jezujitského řádu jehož kněží se na rekatolizaci podíleli, nahrazovali nekatolické kněží a obsazovali uprázdněné farnosti. Tyto prstýnky považuji za "propagandistický nástroj" jejich snah. Ze zahraničí jsou známy příklady, kdy přímo jezujité tyto prstýnky rozdávali a to i dětem. Myslím, že u nás tomu nebylo jinak. Tedy, i když v zahraničí se datují datují do 16.-17.století, pro naše země vystačíme se stoletím 17.

ahoj kámo
první půle17 století, pěkný kousek ikdyž škoda té půdy. .

jezuité přišli do zemí Koruny české už v roce 1556 a už v 16. století byly snahy o "nenápadnou" rekatolizaci, neboť byla snaha ty mírné husity, nebo-li "staroutrakvisty", navrátit do spárů papeženců, neb bylo jasné, že radikálnější "novoutrakvisty" nikdo po dobrém nepředělá. ale samozřejmě teprve po Bílé Hoře se to rozjelo naplno.

i taková drobnost má tak zajímavou historii... škoda stavu

To:kacuro. Děkuji za upřesnění. Mám takový pocit, že jsem někde četl, že jezuité byli roku 1618 z českých zemí vykázáni a povoláni zpět až když nevyšly snahy rekatolizovat za pomoci polských kněží.
Jinak jezuité byli, přes veškerá příkoří která obyvatelstvu působili, nositeli vzdělanosti a kultury.

Omlouvám se za hrubky. Jezuité a ne jezujité, Bílá hora a ne Bílá Hora.

Ano na chvíli vykázáni byli, ale brzy po Bílé Hoře (řekl bych, že už kolem 1621) je Ferda II. zase přitáhnul zpět. Jak je známo, po potlačení stavovského povstání byla šlechtě učiněna nabídka, aby buď přestoupili ke katolicismu nebo museli emigrovat, poddaní emigrovat nesměli a museli "dobrovolně" přestoupit. Někde přestoupili jen na oko, ale v dalších generacích už pak stejně lidé přešli k papežencům... A víc už k tomu napsat nemůžu, neb jsem v práci a je po mně vyžadována nějaká činnost

mam tento isty v nadhernej zelenej patine

Prstýnek hezký našel jsem stejný ale malinko lepší stav. Nápis praví " Ježíš, spasitel lidí latinsky Iesus Hominum Salvator, nápisy na kříži INRI Ježíš Nazaretský král židovský Latinsky Iesus Nazarenus Rex Iudaforum, ještě nápis R. I. P. Nechť odpočívá v pokoji Latinsky Requisca In  Pacem, to vše jsem nalezl když jsem hledal co opis na prstýnku značí.

To:krokohot. Problém je v tom, že pokud chceme význam IHS vyložit, musíme si uvědomit, že je vykládán dvěma způsoby a přitom ten křesťanský výklad je starší.

Význam IHS jako symbol křesťanský.
IHS je monogram, proto se mu říká christogram, který představuje jméno Ježíše skládající se ze tří písmen: IHS. Během středověku, bylo jméno Ježíše Krista psáno: IHESUS. Monogram, nebo znak, IHS obsahuje první a poslední písmeno Svatého Jména. IH ESU S.

Definice a význam IHS jako katolický symbol.
IHS je zkratka z latiny:. Iesus Hominum Salvator, který se překládá jako Ježíši, Spasiteli člověka.

A podle řeckého pravopisu, který jsem prve vzpomínal, jméno Ježíš (ΙΗΣ-iota-eta-sigma, krátký pro ΙΗΣΟΥΣ)

To:krokohot. Když nad tím tak přemýšlím, tak u toho vysvětlení IHS není ani tak důležíté která z možností je dobře. Asi je důležitější co si pod tím nápisem představoval člověk, jak ho četl, který ho v dané době vyrobil nebo používal. Pokud ten prstýnek přisoudíme jezuitům, pak v tom vysvětlení IHS máš pravdu asi Ty.

„Tento latinský christologický trigram je zkratkou buď tří prvních písmen řeckého jména Ježíš, nebo latinského způsobu psaní, který byl ve středověku obvyklý: Jhesus. “[43] Dříve byl také
běžně užíván jako Kristův monogram. Někdy je také zkratkou pro latinský výraz Jesus Hominum Salvator – Ježíš, spasitel lidstva. Tento trigram převzal později také řád jezuitů jako zkratku pro
Jesum habemus socium – Ježíš je náš společník.

První doložené zmínky o tomto symbolu pocházejí ze 3. století, kdy se monogram objevuje „jako písmena I + X (Ježíš Kristus) nebo X + P (Kristus). “[45] Znázorňuje splynutí písmen Kristova
jména. V pozdější době byl řecký monogram nahrazen latinským trigramem IHS. S tímto atributem se můžeme setkat u sv. Ignáce z Loyoly nebo Bernardina Sienského.