Cín
Cín zná lidstvo už od starověku. Jsou poznatky o jeho používání a zpracování litím již 3000 let před našim letopočtem. Znali ho a používali Řekové i Římané. Féničané, kteří s tímto kovem obchodovali, jej těžili na ostrovech u pobřeží jižní Anglie. Byl taven a rafinován přímo na místě a do střední Evropy a západní Asie dodáván ve formě tyčí nebo v sudech.Kov to byl natolik důležitý, že vznikl nový obor, cínařství, za jehož vrchol lze považovat evropský středověk, renesanci a baroko. Také v našich zemích je zdokladována těžba a zpracování cínové rudy a to ve 12.století ve městě Krupka. Ve středověku se cín zpočátku zpracovával v klášterních dílnách a to nejen na sakrální předměty, ale i na talíře, poháry a konvice. Úpadek cínařství nastal počátkem 18.století zavedením velkoprodukce porcelánu, který z domácností vytlačil cínové nádobí.
Známou nevýhodou výrobků z cínu je náchylnost k cínovému moru. Stačí k tomu maličkost. Dlouhodobý pobyt výrobků z cínu v teplotách nižších než 13,2 stupňů C. I tomu se dá ale čelit. Jedná se o tak zvané legování cínu olovem nebo antimonem. Protože už naši předkové znali škodlivé účinky těchto prvků na lidský organismus omezovala se tato úprava většinou na výrobky, které nepřicházely do styku s potravinami. Ale ani to nebylo pravidlem. Právě takto upravený cín se nazýval Anglickým cínem. Byla to slitina přibližně 90 procent cínu s mědí a antimonem nebo olovem. Byl ovšem vyráběn i cín na tak zvaný stříbrný způsob. To znamená, že cín mohl být legován stříbrem.
Jedním z výrobků z Anglického cínu byly knoflíky. A právě kvůli tomu jsem vše předešlé napsal. Dohledal jsem totiž další knoflíček, který je totožný s těmi, které se mi zatím nepodařilo určit. Protože jsem ty první odevzdal do muzea, nemohl jsem si už ověřit z jakého jsou materiálu a žil jsem v dojmu, že jsou stříbrné. U tohoto jsem si dovolil zaexperimentovat s chemií a mohu prohlásit, že se jedná o tak zvaný Anglický cín.
Cínové knoflíky jsou doloženy v Evropě od 12.století. Samotné knoflíky jsou známy od starověku. Teprve ale přibližně od 14.století se začala v odívání používat knoflíková dirka. Do té doby, pokud nebyly použity pouze jako zdobné, se knoflíky zapínaly na poutka. Proto i ty mé mají tak dlouhá očka. Jedná se o gotický styl, který se dá datovat od 12. po 15.století.
ROSSY
Přispívat do diskuze a hlasovat pro vybrané komentáře mohou jen registrovaní. Prosíme, zaregistrujte se nebo se přihlašte!
Komentáře
2kajman
21. 08. 2012, 20:50nádherně vysvětleno. člověk se poučí, i když bydlí 5km od Cínovce a Krupky. Díky
Rossy
22. 08. 2012, 08:08Jenom jsem chtěl dodat, že chemickou analýzou jdou zjistit jednotlivé prvky ne však jejich poměr. Také způsob odlévání v tomto případě vícedílnou formou se lišil i ve stejné době i zemi podle různých výrobců.
Rossy
22. 08. 2012, 08:35Navíc počátkem 18.století s úpadkem cínařství začínají se tímto řemeslem zabývat tak zvaní potulní šmejdíři /většinou z Itálie/kteří zpracovávali cínový odpad a vyráběli historizující zboží/třeba i knoflíky/ které bylo v té době populární. Dnes mnohdy ani odborníci nepoznají o výrobek ze které doby se jedná.
Krutor
22. 08. 2012, 16:15Rossy: Ten motiv na knoflíku mi dost připomíná jeden obrázek z knihy o Slovanech, jednalo se o sošku hlavičky. Nevíš něco o původu toho motivu?
Rossy
22. 08. 2012, 16:22To:Krutor. Já už prohledal kde co. Pokoušel jsem se ten motiv sám sobě vysvětlit mnoha způsoby, ale zatím.......... Zajímal by mne ten obrázek. Když tak na detekros@seznam.cz
Toto bylo nejpodobnější... http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=36909&mm=1&vd=1
Rossy
22. 08. 2012, 16:47To:Krutor. Ty trojúhelníkové hlavičky jsou i na slovanských gombících.
http://uhm-prednasky. fpf. slu.cz/uploads/images/umeni_velke_moravy/web_gombik_bavorsko. jpg
Ale bude to podoba s knoflíkem jen velmi vzdálená.
dabelhorny
24. 08. 2012, 22:14Rossy: podľa mojich poznatkov sa množstvo cínových guliek nachádzalo na hradiskách zmiešaných kultúr s rôznych období. Cínové prúty sa nachádzali v dielňach odlievačov bronzu. Po odchode týchto kultúr a nástupe slovanských družín, ktoré sa usídlili na hradiskách zostali cínové gulôčky. Tieto odliatky alebo zbytky sa dajú nájsť na poliach voľným okom hlavne v okolí lokalít s osídlením ešte pred naším let. a okolím spojeným s keltským etnikom.
To len tak okrajovo k cínu.
Rossy
24. 08. 2012, 22:23To:dabelhorny. Určitě se u nás cín těžíl a používal už před našim letopočtem. Ta má poznámka k 12.toletí a Krupce se týkala první písemné zmínky o jeho těžbě na našem území.
Rossy
24. 08. 2012, 22:30Jen mi nejde na rozum. Možná to někdo dokáže vysvětlit jak se mohou dochovat například ty cinové pruty a to že nepodlehnou cínovému moru.
http://cs. wikipedia. org/wiki/C%C3%ADnov%C3%BD_mor
dabelhorny
25. 08. 2012, 22:47Pre Rossy : V určitej hĺbke je pôda skonštantnou teplotou, ktorá sa v priebehu roka aš tak nemení. A podľa mňa tiež závisí od podložia a vlhkosti. Ak nemá cín s čím reagovať tak sa dochová v nezmenenej forme aj 2000rokov a viac. Môj úsudok.
bába
09. 09. 2012, 22:52Rossy napsal "chemickou analýzou jdou zjistit jednotlivé prvky ne však jejich poměr. ". Což je nesmysl. Existují nedestruktivní metody, které určí na desetiny procenta složení slitiny. Dnes už to má každý větší kovošrot
Rossy
10. 09. 2012, 17:28To:bába. Ano, napsal jsem to nesmyslně ale nějak se mi nezdá to s tím kovošrotem. Tam používají spíše ručních analyzátorů chemického složení kovů a slitin které pracují na trochu jiném principu. Já popisoval svůj způsob a to působení různých chemikálijí na materiál knoflíku a podle reakce zjišťoval přítomnost jednotlivých prvků. Nic to nemění na tom, že jsem to napsal zmatečně.
Rossy
10. 09. 2012, 19:24Oprava... chemikálií
bába
10. 09. 2012, 23:28Ten ruční kovošroťácký analyzátor je lepší. A když šoupneš obsluze flašku něčeho ostřejšího, stačí se tam vždycky zastavit s ufem a máš jasno
Rossy
11. 09. 2012, 05:19To:bába. Tak to určitě vyzkouším. Já o této možnosti vůbec nevěděl.