Čištění

Je možné říci, že řada mrcasníků má špičkové vybavení za desítky tisíc korun a tudíž při prospektorské práci v terénu jsou na mnohem lepším vybavení, než profesionálové. Druhou, ale podstatnou záležitostí je však zpracování nálezů. Tedy jejich čištění, konzervace, dokumentace a následné uložení do depozita. Jak je občas vidět z publikovaných obrázků, řada velmi kvalitních nálezů bývá z neznalosti patřičných technik zcela vážně poškozena. Při použití adekvátních postupů lze i z "polního šrotu" vyzískat pěkné exponáty. Rozhodně je vhodné zkoušet jednotlivé techniky právě na bezcenných mincičkách a nálezech a teprve po zvládnutí technologie přistoupit ke kvalitním nálezům. Každý kov vyžaduje jiné speciální přístupy a to i podle stupně poškození. Rozhodně bych odmítl drastické metody čištění, jako je tvrdá mechanika, koncentrované kyseliny, nebo i ocet.
Největší problémy jsou s drobnými měděnými nálezy, nebo slitinami mědi, pokud jsou z lokalit s jílovitým podložím, intenzivním zemědělským využíváním a hlavně z oblastí s používáním hnojiv. Sebelepší postupy již nevrátí drobnou kresbu mincí, nebo knoflíků. Dále popsaná metoda očistí nález až na základní kov, který nepoškozuje, ale s odstraněním povrchových uhličitanů měďnatých může dojít i k odstranění jakž-takž čitelné kresby v oxidu měďném. Je proto potřebné zvážit, zda-li u cenných nálezů, které jsou v zemi 150 a mnohem více let, přistoupit k čištění. Příkladem zvažování mohou být např. gardové napoleonské knofle. Bývá lepší nepřistupovat k čištění, pouze nález dlouhodobě (někdy i více jak rok) máčet v kvalitním rostlinném oleji a jemně čas od času překartáčovat.
Na nejvíce problematické nálezy z mědi a jejich slitin používám roztok 150 g Chelatonu III rozpouštěného v 750 ml destilované vody s přídavkem 50 ml koncentrovaného 25% amoniaku, po rozpuštění Chelatonu v roztoku se ještě rozpustí 10 g siřičitanu sodného a roztok doplní destilkou na 1 l. Nic světoborného, skoro každý to zná. Vlastní čištění (zvláště u mincí) provádím tak, že do prezervativu (pokud možno čistého a nepoužitého :-) ) vložím jednu minci a zaliji ji uvedeným roztokem v patřičném množství. Tento prezervativ potom zavěsím do 30°C teplé vodní lázně v ultrazvukové vaně. Výhody jsou dvě, na minci použiji jen nezbytně nutné množství drahého čistícího roztoku a druhou výhodou je, že se mince nepoškodí třením o jiné předměty. Také lze lehce minci, nebo jiný drobný předmět v tomto kokonu obrátit, prohlédnout a nepřijít do styku s čistícím roztokem. To může být velmi užitečné např. při kyanidové lázni na čištění zlata. Do ultrazvukové vany lze zavěsit řadu mincí. Při regulovatelném výkonu ultrazvukové vany využívám nejmenší výkon, ale pokud možno dlouhou dobu. Pokud se roztok v prezervativu zbarví na tmavě modro-zeleno, vyměním jej. Po vyčištění mincí je nechám odležet 24 hodin v destilované vodě. Případné drobné "vady na kráse" dočišťuji gumováním s použitím řady různě tvrdých gum pro kreslení. U mincí však jejich originalita je v jejich patině dané stářím. Tu dosahuji buď zahříváním v proudu vzduchu z horkovzdušné pistole, nebo chemicky. Každá metoda má své výhody, zvláště pokud se má docílit patinování odpovídající přesnému stupni zbarvení. Tady je lepší chemická metoda. Konečnou úpravu provádím kvalitním včelím voskem, který rozehřeji a nechám "vsáknout" do předmětu opět v proudu tak akorát horkého vzduchu.
Samozřejmě na každý druh kovu jsou jiné postupy a to i podle stáří nálezu. Na závěr chci říci, že při zimním čištění nálezů prožívá člověk znovu stejné vzrušení a radost, jako při jeho vykopání. Přikládám několik ilustračních fotografií z postupného zpracování zcela běžných a bezcenných nálezů.

Bogo