Čištění a konzervace dřeva

Při pátrání po stopách minulosti (mrcasení, půdolezení a rozhrabávání smetišť) se nesetkáváme pouze s předměty kovovými. Občas se část nálezu skládá i ze dřeva, které je následně zničeno neodborným zacházením. Pokusím se v co největší stručnosti shrnout metody k ošetření a uchování dřeva. Na závěr přidávám trochu o čištění skla.

I) Dřevo

Dřevo použité na zbraních či uměleckých předmětech při vykopání ze země zpravidla chybí. Pak je nejjednodušší zjistit, ze kterého dřeva byla např. rukojeť a nechat si ze stejného vyrobit repliku. Občas se ale stane, že je nález v takovém stavu, že se vyplatí pokusit se dřevo zachránit a zakonzervovat.
Nejdůležitější je předmět dopravit domů vlhký. Pomůže zabalení do vlhkých novin, hadru, igelitu apod. Doma se pak rozhodneme, jak postupovat dál. Jestli je dřevo v tak dobrém stavu a tak málo vlhké, že vydrží sušení v místnosti, nebo jestli bude potřeba jej zachránit před popraskáním.
Začínáme tím, že odstraníme nasucho kartáčem hrubé mechanické nečistoty – hlínu, písek apod. Pak odstraníme vlhkou houbičkou jemné nečistoty a v případě, že je předmět málo vlhký, necháme ho doschnout. Příliš rychlé sušení (na topení) vede k popraskání dřeva. Nejlépe schne dřevo při teplotě cca 15-20 stupňů v suché místnosti. Doba sušení je závislá na velikosti a může být (u pažby) až několik týdnů. Je – li dřevo příliš vlhké, při sušení popraská a rozpadne se. Proto musíme vodu ve dřevě nahradit jinými kapalinami aby nedocházelo při sušení ke smršťování. To se provádí 3-4 násobným postupným máčením předmětu ve směsi voda-ethanol-diethylether nebo lépe voda-aceton-diethylether a pak voda-dioxan-diethylether. V případě nouze lze použít 80% ethanol nebo aceton. Není to však ideální. Po odstranění poslední směsi zůstává dřevo v nálezovém tvaru, je pórovité a připravené k impregnaci.
Výrobky a součásti ze dřeva byly ve většině případů opatřeny ochrannou vrstvou laku, jehož zbytky jsou na dřevu i když už nejsou příliš patrné. Tyto vrstvy je potřeba před dalším postupem odstranit. To se provádí nejprve šetrnými rozpouštědly – lakovým benzínem, ethanolem nebo roztokem amoniaku. Jestliže jsou zbytky nátěru odolnější, použijeme chlorovaná rozpouštědla. Můžeme také použít jemný smirkový papír. Tím se však někdy naruší tvar například zdobení a tak je lepší ho použít na rovné hladké plochy. Povrch bez ochranného laku se dobře dočišťuje silikonovým kaučukem (takové ty elastické fujtajxly, které se prodávají jako hračky a drží chvíli i na stropě) – dobře na sebe lepí nečistoty i z prohlubní.
Dalším krokem je ochrana dřeva před červotoči a plísněmi. Dobře se osvědčil 3% roztok thymolu v ethanolu. Je to sice cítit po nemocnici ale už se do dřeva nic nezakousne. Tento roztok se používá zejména, je-li předmět evidentně silně napaden plísní nebo červotočem. Předmět se natře štěrcem (i opakovaně) a nechá znovu schnout.
Nejčastěji se však používají tradiční přírodní pryskyřice – kalafuna, damara, šelak, mastix a sandarak. Ty předmět nejen desinfikují ale zároveň zpevní. Pryskyřice se nejčastěji rozpouští v toluenu, methanolu, xylenu nebo terc. butanolu. Před ošetření těmito pryskyřicemi je však předmět potřeba slepit (je-li puklý či zlomený) protože pak už se lepí špatně. Lepíme nejlépe lepidlem Herkules, které je po zaschnutí bezbarvé. Natíráme nejprve zředěnými roztoky s nízkou viskozitou, aby pryskyřice pronikly co nejhlouběji do předmětu. Na vrchní nátěr použijeme roztok hustší. Opakovaným natíráním pryskyřic vytvoříme na povrchu dřeva hladkou lesklou vrstvu. Předmět je zpevněný a zároveň zamezíme šíření plísní a napadení hmyzem.
Pro zpevnění dřeva se používají nejen přírodní pryskyřice ale také metakryláty (Dentakryl – kapalná složka), kterými se předmět napustí a nechá vytvrdit teplem v pootevřené (nebezpečí výbuchu par) el. troubě. Tento postup doporučuji napřed vyzkoušet na podobném materiálu. Lépe se pak odhadne množství, teplota na vytvrzení a vzhled.

II) Sklo

Novější nálezy umyjeme běžnými saponáty. Zažranou špínu odstraníme 10% ním roztokem louhu. Roztok necháme působit dokud špína nepovolí a pak sklo vymyjeme octem. Často se používá také 1-2% ní roztok kyseliny dusičné. Jestliže je sklo silně znečištěné používáme 50% roztok kyseliny chromsírové – špatně se však shání, protože podléhá stejné evidenci jako např. kyanidy. Nejčastějším jevem u velmi starého skla bývá povrchová koroze – sklo je šupinaté, matné, nabíhá do duhova apod.. To se zpravidla podaří odstranit ponořením předmětu do 1% ního roztoku hydroxidu sodného na 10-30 dní při stálé kontrole. Povrch skla je pak lesklý. Sklo nakonec omyjeme v 1% kyselině sírové a vodě. Skla lepíme nejčastěji vteřinovým lepidlem. Lepené plochy potřeme tenkou vrstvičkou z obou stran, necháme zavadnout a přitiskneme.

Opět platí, že je dobré si postupy vyzkoušet na podobném kusu skla, než začneme zachraňovat něco cenného.

Bába