Čištění nálezů

Protože se na DW vyskytují časté dotazy, jak čistit nálezy, pokusím se ve stručnosti shrnout nejdůležitější typy čistících metod. Nejčastějšími nálezy jsou železné předměty, předměty z barevných kovů, předměty z drahých kovů a předměty z neušlechtilých kovů (hliník, zinek, cín).
Před vlastním čištěním je vždy nutné zbavit předmět nahrubo zbytků hlíny měkkým kartáčem pod tekoucí vodou a odmastit. U mincí je nejlépe použít nejprve ultrazvukovou pračku a mince podložit plastovým sítkem nebo tenkým molitanem, aby nedocházelo k poškrábání povrchu. Z běžně dostupných prostředků nejlépe odmašťují chlorovaná rozpouštědla (čikuli, chloroform, perchlorethylen). O něco hůře odmašťuje xylen a benzín, nejhůře petrolej.

Druhy čištěných materiálů

1) Měď, bronz a slitiny obsahující měď

Z dostupných prostředků se hodí k čištění 5-10% ní roztoky kyseliny citronové nebo octové, ale po práci v těchto roztocích je potřeba předměty důkladně omýt vodou.
Dále se dají měděné a bronzové předměty očistit od zoxidovaných a solných vrstev pomocí 10-15% ních roztoků amoniaku (čpavku) a uhličitanu amonného.
Vysokou čistící schopnost mají nasycené roztoky Chelatonu III. Ty však rozpouští rychle i patinu a nehodí se proto k čištění mincí a nálezů, u kterých je zachování patiny žádoucí.
Po očištění zpravidla vzhled předmětu zlepší dočištění měděným (event. mosazným) kartáčem s co nejjemnějším vláknem. U mincí je vhodnější použít k doleštění měkký hadřík a cerox, oxid železitý nebo oxid chromitý. Pokud chceme u mincí zachovat patinu, použijeme pouze čištění v teplé vodě s přídavkem saponátu. Lze použít i 30-50%ní roztok louhu k odstranění organických nečistot a jílu (je potřeba potom předmět opláchnout důkladně ve vodě)
Měď a její slitiny se dají také čistit elektrochemicky v kyselině orthofosforečné s přídavkem 5g/litr thiomočoviny nebo 100g/l kyseliny sírové.

2) Černé kovy (železo, ocel, litina)

Po odstranění hrubých nečistot plastovým nebo mosazným kartáčem pod tekoucí vodou, je nutné zbavit předmět chloridů (jinak dál koroduje). To se provádí vyvařením ve vodě nebo lépe v nasyceném roztoku uhličitanu amonného a následným ohřátím na 300 stupňů (a oplachem ve vodě). Dobré je použít před vyvařováním roztok louhu sodného pro rozpuštění organických nečistot a jílů (opět 30-50% roztok tak na hodinu).
Pak následuje vlastní čištění od koroze, které může být buď elektrolytické nebo chemické.
Elektrolytické čištění: používá se 2-3% roztok louhu sodného nebo draselného. Železný předmět se připojí k zápornému pólu a na anodu se dá olověný plech nebo železná deska. Proces se provádí při 2 až 12 voltech a proudové hustotě 2 až 10 A/decimetr čtvereční čištěného předmětu. Elektrolyt by se měl každý den měnit za čerstvý. Po skončení se předmět důkladně omyje od hydroxidu, opláchne ve vodě, vyvaří v destilované vodě a ošetří inhibitorem koroze (1-5% ní roztok chromanu v destilované vodě). Předmět usušíme a konzervujeme včelím voskem (cca 10% roztok v benzínu nebo potřením a „zapečením“ v troubě při 80 stupních).
Chemické čištění: nejlépe se osvědčuje 20-30% ní roztok kyseliny orthofosforečné s přídavkem urotropinu (hexamethylentetraminu) cca 20g/litr. Urotropin je potřeba doplňovat aby nedocházelo k naleptávání kovu.
Je možné použít také kyselinu octovou (ocet), 20%ní roztok kyseliny citronové nebo 10% roztok kyseliny sírové s urotropinem. Dobře čistí také nasycený roztok chelatonu III, který takřka neleptá základní kov (ale trvá to déle).
Po chemickém čištění předmět nutné důkladně omýt ve vodě, vyvařit v destilované vodě a zakonzervovat jako u elektrochemického čištění.

3) Čištění předmětů z neušlechtilých kovů

Tyto předměty se zásadně čistí pouze za pomocí horké vody, saponátu, měkkých kartáčů a hadrů. Jakékoliv čištění chemické spustí po čase korozi předmětu. Výjimku můžeme udělat pouze u rychlého očištění 20% louhem, který odstraní organické usazeniny ale při delším působení může narušit základní kov. Po očištění louhem předmět důkladně omyjeme v horké vodě (event. pak ještě vyvaříme) a zakonzervujeme voskem. V případě napadení cínových předmětů cínovým morem, podrobujeme cín zahřívání v roztaveném parafínu po dobu 6 hodin na 120 stupňů.

4) Čištění předmětů z drahých kovů

Zlato – nejjednodušší očištění zlatých předmětů se provádí 50% ním roztokem louhu a důkladným opláchnutím pod tekoucí vodou. Suší se horkým vzduchem. V žádném případě se nesnažte zlaté předměty (zejména mince) třít nebo čistit kartáčem – okamžitě je poškrábete a tím znehodnotíte Pozor ale na předměty osazené drahými kameny – některé mohou v louhu oslepnout nebo změnit barvu. Tyto předměty čistíme pouze v ultrazvuku saponátem a štětečkem na optiku.
Stříbro – u nálezových mincí postačí většinou ponechat je hodinu v 20 % ním louhu, opláchnout pod tekoucí vodou a usušit horkým vzduchem. V případě zčernalých předmětů se používá kaše z křídy a roztoku amoniaku, která se nanáší tampónem a po zaschnutí se setře stětečkem a opláchne.
Na závěr chci doporučit všem, aby si čištění zejména měděných slitin nejprve vyzkoušeli na stejném typu materiálu. Návody a koncentrace jsou orientační a je nutné si celý postup nejprve vyzkoušet a pak teprve čistit vzácný nález!!! To neplatí pouze u čištění zlata a stříbrných předmětů vysoké ryzosti.

Zdroje: M. K. Nikitin: Chemie v konzervátorské a restaurátorské praxi

Bába