Článek o dědovi

Ahoj kolegové!
Rozhodl jsem se napsat článek o jednom „obyčejném“ vlastenci, mém dědovi. Jeho příběh hodně vypovídá o ČSR první poloviny 20 stol.

Můj děda pocházel z, údajně, nejstarší historicky doložené měšťanské rodiny v Královském městě Berouně. Po vzniku ČSR byl, jako nováček, v zimě 1918/1919 odvelen do Velké Sevljuši na Podkarpatské Rusi, čerstvě připojené k ČSR. Při povstání maďarských bolševiků je jeho jednotka odvelena do Komárna, kde se účastní přímých bojů s bolševiky a maďarskou armádou. Na mostě, při boji muže proti muži se šavlemi(! ), zabíjí svého protivníka, ale je sám raněn.

Po návratu z vojny se stává poštovním úředníkem v Berouně a později získá místo poštmistra v Městě Touškově, v tzv. Sudetech. V pohnutých dnech ohrožení republiky byl, pro své postoje, předurčen nacisty k likvidaci. Po varování jeho přátel, německých sociálních demokratů, uprchl s celou svojí rodinou do Dobřichovic, kde získal opět místo poštmistra.

Pro dokreslení tehdejších poměrů, přikládám výňatek z historie Města Touškov.

Od poloviny 30. let začalo značné zhoršování vztahů mezi Čechy a Němci, na které mělo vliv henleinovské hnutí. O napětí, které tehdy v Touškově panovalo, vypovídá i schůze ordnerů z celého okolí, která se konala dne 3. května 1935 v touškovské pivovarské síni. Vyhrocení situace a nepokojům se tehdy snažili zabránit místní četníci, kteří účastníky schůze odzbrojovali. 17 henleinovců bylo pro nezákonné držení zbraně na místě zatčeno, ostatní byli donuceni k návratu, neboť se pod lavicemi a v koutech čekárny nádraží, kde probíhaly kontroly přijíždějících, nalezly další zbraně včetně nabitých revolverů! I přes to se schůze zúčastnilo na 1500 účastníků. Díky jejich odzbrojení naštěstí nedošlo k žádnému neštěstí, jejich rvačce s antifašisty se přesto zabránit nedalo. Pořádek nakonec sjednalo až 20 četníků. Dne 5. srpna 1938 byly povoleny stanovy vlasteneckého útvaru Svaz československých záložníků a bývalých bojovníků, který vznikl jako odezva na německý nacionalismus a šovinismus.
Po podepsání Mnichovské dohody dne 30. září 1938 došlo k záboru pohraničních oblastí německou armádou. Touškov byl zabrán v neděli 10. října 1938. Zdejší Němci nacistickou armádu vítali. Po záboru se více než čtyři pětiny místních Čechů odstěhovaly do vnitrozemí a zanechaly zde svůj nemovitý majetek. Spolu s nimi odešli také všichni Židé. Druhá světová válka, která na sebe nenechala dlouho čekat, měla pro město strašné následky a navždy změnila jeho tvář.
(zdroj: www.touskov.cz)

V době okupace se připojil k domácímu odboji a je členem odbojové skupiny poštovních zaměstnanců, která odposlouchávala nebo rušila hovory Gestapa. Tato činnost měla důležitý zpravodajský charakter (možnost varování odbojářů, identifikace konfidentů atd. ) a nezůstala gestapákům utajena. V roce 1944 byl jeho kamarád zatčen a popraven, za přechovávání zbraní a děda si prodělal několik brutálních výslechů Gestapa, přímo v úředních místnostech pošty. Strach z perzekuce svých nejbližších se podepsal na jeho zdravotním stavu a onemocněl vážnou srdeční chorobou. V květnu 45 babička ušila vlajku a tato zavlála jako první v naší obci, na budově pošty, ještě za pobytu německé armády.

Po válce se jeho byt stal předmětem zájmu bolševických „takyrevolucionářů“ a děda byl nucen se přestěhovat z 4+1 do znárodněné vily, kde dostal 2+1 bez vody a se společným WC. Vzhledem k tomu, že zdaleka ne každý sociální demokrat byl agentem NKVD jako Fierlinger, tak další ústrky, nastupující vlády lůzy, zhoršovaly jeho zdraví a po pár letech byl předčasně penzionován. V roce 1960 umírá.

Obdiv zaslouží i babička, zvyklá na komfort předválečné střední třídy (aerovka, posluhovačka), která v padesátých letech, prakticky sama, živila celou rodinu, z nuzného platu pomocné zemědělské dělnice. Shrbená na poli vydržela až do svých 75 let!

Časové možnosti mně, zatím, nedovolují zjistit bližší informace o věcech, které znám pouze útržkovitě. Jde hlavně o boje na Slovensku (kmenové listy v VHA) a odbojová činnost (Poštovní muzeum, Archiv ministerstva vnitra?).

Děkuji všem, kdo dočetli až sem a přeji mnoho úspěchů při mrcasnické a badatelské činnosti.

DFC

Foto č. 1 List domovský (1917)
Foto č. 2 Ateliér ve Velké Sevljuši. Děda stojí vpravo. (1919)
Foto č. 3 Kasárna (Velká Sevljuš???). Všimněte si různorodosti uniforem, hlavně u důstojníků. (1919)
Foto č. 4 Děda v poštovní uniformě (1920?)
Foto č. 5 Potvrzení o odbojové činnosti vydané místní četnickou stanicí (1945)