Co jsme se dozvěděli o "počeťácích"

Počeťáky, čili početní peníze. Ne úplně běžný, ale ne zas tak zcela vzácný nález a hledači velice vyhledávaný historický artefakt. Zajímavé podrobnosti o vzniku a používání „středověkých a novověkých početních peněz a žetonů“ jsme se dozvěděli od archeologa a numismatika Národního muzea Mgr. Kamila Smíška na další v řadě přednášek pořádaných Detektorwebem. Pro ty, kteří se na přednášku nedostali, je tu alespoň několik postřehů. Tak nejprve: jaký je vlastně rozdíl mezi početními penězi a žetony?

Početními penězi jsou nazývány ty druhy ražeb, které sloužily k tzv. lineárnímu počítání na tabulce zvané abakus.

Žetony plnily především upomínkovou funkci - jako pamětní ražby na významné události, sňatky, povýšení v úřadu... či plnily další, nám dnes neznámé úkoly. Na rozdíl od početních peněz byly někdy raženy i z drahých kovů.

Pro tyto účelové ražby je známo velké množství pojmenování, nejsprávnější český ekvivalent je početní peníz. Z dobového názvosloví připomeňme denarii corontales, denarius conutalibus. od 16. st. se u nás používal "groš početní" či v němčině mající původ "početní fenik".

Početní peníze byly - lapidárně řečeno - kancelářskou pomůckou. Jsou to mincím podobné, někdy je i napodobující, kruhové ražby, které neměly žádnou platební funkci a žádnou hodnotu, sloužily jen jako jednoduchá pomůcka k počítání.
Jejich hlavními vydavateli a uživately byly vládní instituce, komory, úřady... Abakus, na kterém se počítalo, byla dřevěná deska, plátno či stůl narýsovanými horizontálními a vertikálními linkami označenými číslicemi - přidáváním či ubíráním penízků se na nich počítalo. V trojrozměrné podobě jej známe jako školní počítadlo s barevnými korálky či dodnes v Rusku populární sčot používaný především na trzích.

Dodneška se na celém světě zachovaly tři abaky - jedna počítací deska a dvě plátna. U nás bohužel ani jediný.

Většina autorů se shoduje, že počítání na liniích se objevilo již v antice a díky mnišským komunitám v raně středověkých klášterech se uchovalo přes staletí v nepříliš změněné podobě. Asi nejstarší zobrazení abaku i s popisem v Evropě pochází z poč. 11. st.

Nejstarší ražené početní peníze známe od Lombarďanů ze severní Itálie z 13. st.

V našich zemích se s nimi prokazatelně setkáváme až v první pol. 14. st. za vlády Jana Lucemburského, písemný doklad o nich z roku 1348 pochází z účetní knihy z Brna.

V Evropě došlo k velkému rozmachu ražby početních peněz během 15. st. Jejich historie je – jak většina hledačů, kteří nějaký ten počeťák už našli - nerozlučně spjata s městem Norimberkem. Neboť nálezová struktura na našem území je celkem jednotvárná: 80 procent tvoří ražby právě z Norimberka, 15-17 procent jsou ražby české, zejména vládní, tři procenta ostatní, hlavně ražby francouzské.

V Norimberku došlo s rozvojem drobné kovovýroby k první masové produkci početních peněz, které v následujících desetiletích a stoletích zaplavily Evropu i zámoří. Proč právě v Norimberku? V té době vyvstala potřeba tranzitní komunikace pro dopravu drahých i obecných kovů z Uher, Harzu či Kutné Hory dále do západní Evropy, Norimberk byl pro to velmi příhodně situován a od 2. poloviny 15 st. proudila tímto směrem především měď z Uher. A v Norimberku velmi rychle přišli na to, že je dobré s mědí nejen obchodovat, ale především ji zpracovávat, vyrábět bronz, mosaz... tak byl položen základ proslulé norimberské kovotepecké výroby. Od 15. do 19. st. známe jména 221 dílen, kde se razily početní peníze.

Od 2. poloviny 15. st. začíná sílit příliv dodávek početních peněz do evropských zemí i do zámoří a v 16. st. se "počeťáky" staly běžným, levným spotřebním zbožím. Putovaly i do Ameriky, do Ruska na dálnou Sibiř. Dokonce v mohylách domorodců na jižní Sibiři se kromě drobných ruských mincí nalézají i početní peníze z Norimberka. Domorodci je používali od 17. st. jako drobnou minci při obchodování s ruskými kupci.

Do doby vlády Ferdinanda I. se v českých zemích vyskytují početní peníze extrémně vzácně. Od pol. 16. st. se začíná razit tato kancelářská pomůcka i v českých mincovnách pro potřebu dvorských kanceláří. Absolutního maxima dosáhla jejich produkce za vlády Rudolfa II. , kdy početní peníze razily všechny české zemské mincovny. Jelikož početní peníze nebyly - až na výjimky - vyráběny z drahých kovů, ale z mědi či mosazi, nebyly oběživem, které by kontroloval stát, mohly být raženy v neomezeném množství a bez povolení.
Byly určeny primárně pro oficiální administrativu, ale jak dokládají nálezy po celé České republice, dostávaly se do běžného oběhu i v městech a na vesnicích.

České početní peníze lze rozdělit do dvou základních skupin: na státní, vládní, vydávané především českou královskou komorou pro potřebu státních úředníků a státních podniků... ... a soukromé: nejbohatší šlechtici je používali jako výraz prestiže a mají jedno specifikum: kromě jména se na nich objevoval i erb, občas i datum. Početní peníz Rožmberků

Právě tak došlo k proměně početních peněz v žetony – když se na jejich obrazcích začaly objevovat motivy zachycující významné momenty života jednotlivců či rodu - sloužily k obdarování a byly někdy raženy i ve stříbře. Soumrak výroby norimberských početních peněz nastal v pol. 18. stol. s úpadkem počítání na abaku a přechodem na počítání arabskými číslicemi na papíře.

Počátkem 19. st. končí v Norimberku výroba početních peněz úplně a kovotepecké dílny se začínají orientovat na výrobu medailí, svátostek, sportovních trofejí, hracích známek...

O Rakousku se říkalo, že bylo vždy se vším pozadu – první továrna na početní peníze zde tak vzniká až v 80. letech v 18.st.

U nás je známo 5-6 nálezů početních peněz hromadného charakteru, nejde však o depoty v pravém slova smyslu, ale zřejmě to jsou části sad na počítání na abaku, které někdo kdysi z důvodů nepotřebnosti vyhodil.

Početní peníz byl také nalezen v pěti mincovních depotech uložených v nádobách. Proč tam jsou, se neví, je nepravděpodobné, že by šlo o záměnu. Jedno zajímavé vysvětlení nabízí etnografie: především v německých zemích je znám velmi rozšířený zvyk nosit v peněžence tzv. "tobolkový peníz", aby vábil k majiteli další peníze (tak jako my dnes třeba někdy nosíme kapří šupinu).

Nejzáhadnějším nálezovým souborem početních peněz či žetonů z Čech je dodnes ten z hradu Orlík u Humpolce. V 20. letech 20. století byl nalezen při rekonstrukčních pracích Klubu českých turistů. Ražby nemají opis, námět je také nejasný, nelze ani říci, odkud peníze pocházejí, jen to, že jsou datovány před rok 1444 - to díky jejich nálezům v Německu, kde byly smíchány s míšeňskými groši. Další přednášku spojenou s besedou jsme pro vás přichystali na 27. května a téma bude opět velice atraktivní: bronzové depoty nalezené za posledních devět let v Jihočeském kraji. Naše pozvání přijali archeolog Jihočeského muzea v Českých Budějovicích Ondřej Chvojka a archeoložka Prácheňského muzea v Písku Tereza Šálková.