Co možná nevíte o podkovách

Je ustáleným tvrzením, že podkovy tažného dobytka, volů a krav, jsou dvoudílné. Vychází se z logiky tvaru paznehtů. Existují ovšem výjimky. Na ukázce z příruček kovářství si můžete prohlédnout podkovy jednodílné. Za prvé jsou to podkovy ortopedické a za druhé jednodílné podkovy pro dobytek, například tažné voly, kterými mohli být vybaveni při práci v zápřahu převážně na štěrkových cestách.
Podkovy se zvlněným okrajem jsou někdy nazývané podkovami keltského typu. V dnešní době se začíná popírat tvrzení, že Keltové podkovy používali a své koně kovali. Takto určené artefakty se přehodnocují a nálezy se datují do raného až vrcholného středověku. Za prvními podkovami střední a západní Evropy tak nestojí Keltové, ale nejspíše Hunové. Na přiložené koláži jsem se pokusil sestavit, dle různých typologií, to, jak se podkova se zvlněným okrajem vyvíjela. Důležitým znakem podkov se zvlněným okrajem jsou tvary otvorů pro podkováky, které nám mohou pomoci v jejich datování po století čtrnácté, kdy se objevuje na podkově rýha, která vlastně problém zvlněných okrajů vyřešila.
Někdy se setkáváme s podkovami, jejichž konce ramen jsou vykovány do tvaru špice. Většinou je možné přijmout tvrzení, že se jedná o druhotnou úpravu podkovy pro různé jiné účely než kování koňského kopyta. Ovšem nemusí to být vždy pravda. Na ukázce z několika typologií bych vám rád ukázal, že se používaly a to pro kování zadních nohou mul. Většinou se uvádí datace přelomu 19. a 20. století.
ROSSY