Ďábel opustil Bermudy

To je konec jedné záhady. Konec historky, která se tak pěkně poslouchala. Konec legendy, při jejímž vyprávění se chvěli i ti nejotrlejší mořští vlci, konec pověsti, které se šeptaly do ucha ve všech antilských přístavech. Konec mýtu, který měl po třicet let tvrdošíjné zastánce pevně věřící v nevysvětlitelná tajemství obestírající některé oblasti naší planety. Záhada Bermudského trojúhelníku je zřejmě rozluštěna.
Ve vzdálenosti pouhých patnácti kilometrů od Ford Lauderdale na Floridě byly v moři objeveny trosky pěti letadel amerického námořnictva značky TMB 3 Avenger náležejících americkému válečnému námořnictvu. Klidně odpočívaly v hloubce 250 metrů pod hladinou. Tyto bombardéry zmizely beze stop jednoho prosincového večera v roce 1945. Právě na základě tohoto zmizení, vysvětluje sociolog Pierre Lagrange, který se specializuje na výzkum paranormálních jevů, se o pěkných pár let později zrodila záhada, Ďábelského trojúhelníku, jak bylo překřtěno místo, které je ohraničeno spojnicemi mezi Bermudami, Portorikem a jižní Floridou. Drama avengerů rozrušilo Ameriku hned po válce. Tehdy však ještě nikdo nepomyslel na to, že by nad touto oblastí viselo nějaké prokletí. Teprve v červnu 1950, kdy zmizela nákladní loď Sandra plavící se pod portorickou vlajkou, jeden novinář z tiskové agentury Associated Press zrekapituloval v přehledné zprávě všechny nevyjasněné havárie, které se v této oblasti odehrály od záhadného zmizení pěti bombardérů. Základy legendy taktak byly položeny. Trvalo však dalších čtrnáct let, než jiný novinář, Vincent Gaddis, zveřejnil článek, který ho proslavil. Pod titulkem Bermudský smrtelný trojúhelník se Gaddis vrátil k napínavému námětu a pojmenoval mýtus. Shrnul třicet zajímavých zmizení, mezi nimiž na čestném místě figurovalo samozřejmě pět avengerů. Americká veřejnost byla vzrušena. Je snad Sargasové moře omývající Floridu dějištěm nadpřirozených jevů, které svádějí z trasy lodi i letadla? Na položenou otázku tehdy ještě nikdo jasně neodpověděl. Myšlenka si však získávala stoupence. Tématu se pak zmocnila řada jiných novinářů a spisovatelů i ze zámoří, rozhodnutých snést důkazy, že se u Baham odehrává něco nenormálního. Nejvíce se však prosadila dvě díla Charlese Berlitze, zveřejněná v letech 1974 a 1977, jichž se prodaly milióny výtisků, byla to nejprve kniha Bermudský trojúhelník (autor, jenž se bravurně zmocnil námětu, v ní pečlivě uvádí všechny lodi a letadla, které v oblasti zmizely od roku 1840) a pak Beze stop (kniha věnovaná tragickému osudu pěti bombardérů amerického vojenského námořnictva).
Teprve v tomto okamžiku legendě narostla křídla, komentuje celou věc Pierre Lagrange. Berlitzova opojná vysvětlení začala přesvědčovat všechny ty, kdo chtěli být přesvědčeni. Všechny ty nehody, tvrdil Berlitz, mají navzájem spoustu společného: lodě stejně jako letadla zmizeli za pěkného počasí. Moře bylo klidné, nebe bez mráčků. Palubní přístroje se zřejmě porouchaly. Plavidla i letouny se často „vypařily“ bez jediné stopy. Některé lodi byly sice nalezeny, ale na palubě nebyl ani stín života. Bermudský trojúhelník nikdy nevydává své oběti. Všechna ta zmizení nelze přitom nijak přirozeně vysvětlit. Takže krátce řečeno: za všechno nesou vinu jen nadpřirozené síly. A tady Berlitz prosazoval skutečně odvážné myšlenky: Počet UFO zpozorovaných v dané oblasti byl vyšší než jinde. Někdy byly tyto neidentifikovatelné předměty pozorovány i pod vodou. A což jestli tyto vesmírné koráby, které k nám přiletěli z neznáma, odvážejí do jiných světů lodě a letadla, které se sem odváží? Možná celá tato oblast Baham, která byla kdysi pevninou, byla před tisícovkami let střediskem mimozemských civilizací. A jak to souvisí se zmizeními? To je přece jasné, tvrdil Berlitz, jemuž jistě nechybí bujná fantazie: tento vyspělý národ nahromadil na místě nesmírnou energii, která se čas od času projevuje tím, že způsobuje elektrické, magnetické a gravitační poruchy. Je možné, napsal Berlitz naprosto vážně, že tu existují gravitační elektromagnetické proudy, jakési otvory do jiné dimenze v čase i prostoru, jimiž mimozemšťané pronikají a unášejí lidi bez možnosti návratu. A to je také pravděpodobně osud, domníval se Berlitz, který čekal na čtrnáct mladých mužů, kteří byli na palubách avengerů. Cožpak ostatně poručík Taylor, který jim velel, nehlásil krátce předtím, než bylo přerušeno veškeré spojení se základnou“ „Nedohlédneme země, mé pokusy nefungují, nevíme už, kde je východ a kde západ, všechno vypadá podivně. Ani oceán nevypadá tak, jak by měl. “ A to je podle Berlitze důkaz, že osud ztracenců řídily podivné, nadpřirozené síly.
Tento názor však naprosto nesdílí Lawrence David Kusche, houževnatý knihovník z Arizonské státní knihovny, který si usmyslel, že ověří Berlitzova tvrzení jedno po druhém. Dlouhé měsíce se tento cílevědomý muž přehraboval v dokumentech amerického vojenského námořnictva, pátral v archívech a dotíral na kompetentní činitele. Nakonec zveřejnil rovněž dvě knihy, které bod po bodu odpovídají výplodu Charlese Berlitze, otce záhady „Atlantského hřbitova“. První Kuscheho kniha Vyřešené záhady vyvrací údajné tajuplnosti kolem nejslavnějších zmizení. Druhá kniha je jak jinak celá věnována záhadě avengerů. Jsou to jasné dokumenty, které značně podkopaly mýtus tak pečlivě konstruováný od roku 1964. Ve většině případu lze nehody vysvětlit naprosto logicky: špatným počasím, vadnými přístroji, chybným určením místa. Pár příkladu za všechny: V dubnu 1925 zmizela u Bermud japonská nákladní loď Raifuku Maru se vším všudy. Chyba, vztyčuje ukazováček Kusche a uvádí dokumenty londýnské pojišťovací společnosti Lloyd’s, podle nichž se loď při svém ztroskotání, jemuž přihlíželi lidé z jednoho parníku, nacházela 400 mil východně od Bostonu a 700 mil severně od Bermud. V říjnu 1931 norská loď Stanvenger se 43 lidmi na palubě zmizela u ostrova Chat na Bahamách. Zajímavé je, že v záznamech norského námořnictva nefiguruje žádná loď tohoto jména. Dne 28. srpna 1963 zmizela jihozápadně od Bermud dvě letadla Stratotanker patřící americkému vojenskému letectvu. Vysvětlení je jednoduché: Kusche na základě oficiální zpráv uvádí že se srazila. Arizonský knihovník tak jedno po druhém odhaluje tvrzení uměle zkonstruované legendy. Legendy, kterou tvrdě odmítají i meteorologové. Oblast, kde je množství mořských proudů a která je často sužována cyklony, tropickými bouřemi, smrštěmi a tornády, patří k nejfrekventovanějším na světě. Patří také mezi končiny, kde se plaví největší počet zábavních lodí. Jakákoli anomálie by už dávno musela být zjištěna. Zajímavé ostatně je, že se od počátku osmdesátých let počet zmizelých lodí a letadel citelně ztenčil. Zásluhu na tom bezpochyby má technický pokrok a hlídkování družic.
Záhada pěti bombardérů však stále zůstávala nevysvětlena. Jak se mohlo pět letounů a po nich ještě obří hydroplán (Martin Mariner, který jim vyplul na pomoc) ztratil beze stopy? Lawrence Kusche na tyto otázky odpověděl jen částečně: Letadla neměla na palubě chronometr, kompas poručíka Taylora selhal a katastrofu zřejmě dovršilo špatné počasí, rozbouřené moře, velice tmavá noc i to že čtyři piloti byli úplní začátečníci. Pan Kusche si navíc při pročítání zpráv amerického vojenského námořnictva všiml, že poručík Taylor nikdy nepronesl slova, která mu později do úst a na nichž tolik stavěl Berlitz. A pokud jde o hydroplán Martin Mariner, svědectví dokazují, že v noci za letu vybuchl. Legenda však přese všechno hrdě přežívala především hlavně díky tomu, že trosky pěti avengerů nebyly přes intenzivní pátrání nikdy objeveny. Až teď: podmořští hledači pokladů newyorské firmy SSP (Scientific Search Project) objevili „hřbitov ztracených letounů“. Když při hledání staré španělské galeony propátrávali s jednou ze svých ponorek dno oceánu, identifikovaly sonar a kamery jasně pět letadel. Jak upřesnil jeden ze šéfů SSP, mají vraky na ocasní ploše imatrikulaci FT-značka Fort Lauderdale-a jeden má imatrikulační číslo 28, které patřilo stroji poručíka Taylora. Takže Berlitzovo tvrzení se rázem rozplynulo vniveč, avengery nezmizely beze stopy, nebyly přeneseny kamsi do cizích světů, nebyly zničeny neznámou energií. Pracovníkům SSP a americkému námořnictvu teď ještě zbývá vyzvednout trosky a stanovit, že příčinou katastrofy, která začínající piloty dvacet kilometrů od jejich základny uvrhla do hlubin moře, byla mechanická závada, nebo spíše obyčejné vyčerpání paliva.

Převzato z časopisu: 100+1
Napsal: L’EXPRESS, Paříž