Úvod / Články / Historická fota

Další fota z pradědečkova kufříku

22. 01. 2009 Autor: candies 6746× 21
Zdravím všechny milovníky historie.

Další ochutnávka z pradědečkova kufříku. Jeho paměti jsem zpracovávala rok. Byla to fuška, všechna ta námořnická hantýrka, názvy lodí a podobně. Zatím jsem je nikam na internet neumístila, tak alespoň velmi velmi velmi stručné shrnutí :) Přeji příjemné počtení

Pradědeček se narodil roku 1884. Po několika zaměstnáních (např. v pražské plzeňské pivnici u Choděrů na dnešní Národní třídě) dle příkladu staršího bratra Rudolfa dobrovolně vstoupil k rakousko-uherskému námořnictvu. Psal se rok 1900 a jemu bylo pouhých 16 let. Po nějaké době výcviku v chorvatské Pule(Pole) byl naloděn na S. M.S. Aspern, se kterou vyrazili s jakýmsi profesorem na výzkumnou plavbu, která ale byla záhy ukončena, neboť vypukla Rusko-Japonská válka a Aspern byl určen do čínských moří na ochranu RU konzulátů. Pradědeček byl u hudby (bicí nástoje), což byla celkem privilegovaná skupina, která si užívala večírků na konzulátech a podobně. Přelodil se na loď S. M.S. Kaiserin Elizabeth, se kterou odpluli do Japonska. V roce 1904 se Elizabeth málem potopila ve velkém tajfunu (v průběhu pamětí pradědeček kouzelně popisuje mořskou nemoc, která musela být v uzavřeném podpalubí obsazeném stovkami námořníků celkem "zábavná". Píše jak si navzájem zvraceli za krk apod... ). Po návratu do Číny následovala cesta zpět do Pola. Tam byl po jedné roztržce s nadřízeným důstojníkem nespravedlivě uvězněn a degradován. Nelekl se, na dobrou radu jednoho bachaře se odvolal a byl uznán nevinným. Posléze vyučoval na cvičných lodích nové námořníky. Po odchodu do civilu se v Praze oženil. Manželka i půlroční synek mu však zemřeli. Oženil se znovu a zanedlouho opět nastoupil na loď, neboť byl rok 1914 a byla vyhlášena mobilisace. Sloužil v Pule a připravoval pobřezí na případné útoky. Také pokládali kabely. Byl očitým svědkem "slavného" potopení lodi Viribus Unitis, při němž se účastnil zachraňování nebohých námořníků (popisuje např. , jak byli mnozí chudáci rozřezáni lasturami, když sklouzávali po boku lodi, kde se lastury uchycují). Po povstání v Boce Kotorské byl jmenován zástupcem Československých námořních legií na lodi Stephanie. Podílel se na organizaci odjezdů vlaků zpět do vlasti.

Během druhé světové války pracoval u ředitelství pošt a telegrafů a spravoval telegrafní vedení. Při osvobozování Prahy byl v Modřanech (kde bydlel) zajat Němci a spolu se všemi modřanskými muži byl nahnán do dvora místní továrny. Nevěděli, co s nimi bude, stáli tam v dešti celou noc, tiskli se k sobě aby se zahřáli a kolem zatím obcházeli vojáci SS s kulomety. Děda tam s sebou měl i své nejmladší dítě, mého dědečka. Modřany kapitulovaly a tak byli propuštěni. Museli však rozebrat barikády a umožnit průchod ustupujícím Němcům. Pak praděda neohroženě :) chodil spravovat porušená vedení, i když po něm několikrát zůstavší Němci stříleli.

To bylo asi tak to základní :) Měl také nějaká vyznamenání, o kterých se v pamětech moc nezmiňuje, ale které byly podle mé matky i dědy uschovány v kufříku. Ta bohužel zmizela. Maminka podezírá svou sestru, že je rozdala chlapcům ze sousedství, aby se před nimi blýskla. Teta to rezolutně popírá :). No řekněte, co s tím? :-))

Mopi

 Autor: candies

Komentáře

ifor

22. 01. 2009, 10:11

Mobi: můžeš se mi prosím ozvat na e-mail? Mám prosbu ohledně pamětí. Děkuji.

ifor

22. 01. 2009, 10:12

Pardon: Mopi

xmara103

22. 01. 2009, 10:21

správnej šífák s nejednou kérkou :)

dolin

22. 01. 2009, 11:22

Hezké foto téo sestřelené vzduholodi!

DFC

22. 01. 2009, 11:27

No jak jsem již psal, čtu knihu Piráti svobody, kde jedna část popisuje zkázu Viribus Unitis a toto svědectví zajímavě doplňuje mozaiku výpovědí z knihy.
Pro toho, kdo nezná osud lodi: Tento těžký křižník byl (možná lépe menší bitevní loď?) potopena 2 dny poté, co na něm zavlála Jugoslávská vlajka a byl obsazen hlavně Chorvaty a Čechy, kteří pomáhali (většinou bohužel marně) získat válečné lodě do služeb mladé Jugoslávie, kam je "svěřil" i Karel I. Loď potopili 2 italští námořní důstojníci, kteří upevnili na loď nálože. Byli posádkou zajati, ale nikdo jim nevěřil, že za chvíli pod nimi loď vybuchne.
Obětí bylo cca 200-400.

kozloid

22. 01. 2009, 11:47

Ztracená vyznamenání jsou někde zakopaná pod zemí. Vzít detík a hledat! Mimochodem, pěkně napsaný článek.

mopi

22. 01. 2009, 13:52

K poznámce DFC se ještě sluší pro pochopení celého tohoto "hrdinského činu" dodat, že již bylo po válce. Posádka tedy nic takového ani nemohla čekat, všude se slavil mír, a tak proniknutí k lodi nebyl až takový problém. Italští sabotéři však tvrdili, že o tom neměli ani ponětí. V Itálii jsou oslavováni jako hrdinové, což je celkem tragikomické. Dle mého se jednalo o pokus italské strany oslabit "jugoslávii"(tehdy se tak ještě nejmenovala), protože získáním Viribusu, který byl vrcholem RU mariny, by se stala mocnou námořní zemí. Bohužel při něm zahynuli nevinní námořníci.

MIKmik

22. 01. 2009, 15:08

jo TAKY MOC PĚKNY FOTEČKY kor ten děda pokerkovanej

MinTaur

22. 01. 2009, 17:29

Hodne zajimavy osudy musel mit. Hlavne si umim predstavit tu praci kolem toho. Jen tak dal! Drzim Ti palce!

piták

22. 01. 2009, 20:48

luxus, paráda, málo vídané.
pro DFC, Viribus Unitis byl bitevní loď, chlouba c. a.k. maríny

piták

22. 01. 2009, 20:55

jo a moc se nedívím, že taliáni slaví potopení Viribuse 10 min. po 12,za 1.i 2.války se italské námořnictvo moc nepředvedlo, před výkonem c. a.k. maríny je nutno smeknout klobouk, celou válku úspěšně vzdorovalo přesile Dohody, to musí uznat i ten nejzavilejší republikán
Italové potopením Viribus Unitis jednoznačně sledovali oslabení nového rivala na Jadranu, Jugoslávie, tak dlouho neúspěšně bojovali o získání hegemonie na Jadranu a o ovládnutí velké části Chorvatska. .

DFC

23. 01. 2009, 11:55

piták: Máš pravdu. Jen z pohledu II. sv. války to byly celkem malé lodě.
Co se týká zapojení R. U. do války na Jadranu, také toho moc nepředvedli, čímž v žádném případě nesnižuji odvahu námořníků. Kromě akcí ponorek, torpédovek a námořního letectva je významnější jeden jediný nájezd velkých lodí na italské pobřeží a hrdinný boj Zenty proti obrovské převaze anglo-francouzské flotily.

mopi

23. 01. 2009, 15:08

DFC- máš recht. Navíc to ničení italského pobřeží proběhlo "minutu" po vyhlášení války, takže se nedivím, že se taliáni nezmohli na odpor :). viribus vyjel z přístavu jen párkrát, většinu času ho garážovali a hlídali. Není se co divit, když vezmeme, jak skončil st. Ištván (sesterská loď):)

PaZa

24. 01. 2009, 09:46

Krásná práce, jestli to komplet psaní někam šoupneš napiš sem pak alespoň odkaz, spousta lidí zde si to jistě ráda přečte. Vím co to dá za práci, já podobné paměti dával dokupy přes půl roku - viz mé články

mopi

24. 01. 2009, 12:05

PaZa- četla jsem, moc pěkné. Hlavně oceňuji ty dopisy. Po pradědovi se zachovalo mnoho pohledů. Dal si je od ženy schovávat kvůli obrázkům, ale dopisy asi zničili. Je to škoda, protože paměti psal v 80 letech, jsou tedy z velké části formální, příliš se nerozepisuje o svých pocitech a na vše vzpomíná až nekriticky dobře. V několikastránkových dopisech, které si s manželkou psali každý den by bylo jistě mnoho zajímavých všedních starostí.

piták

24. 01. 2009, 19:38

no ono rakouská marína toho velkými loděmi ani více ukázat nemohla, stále proti obrovské přesile, iIálie a zapomínáte že na Jadranu měli i Francouzi velkou část svého loďstva a Angláni taky svou středomořskou flotilu, řekl bych, že při své zdrcující převaze toho moc neukázali špatně vedení a nespolupracující spojenci, Rakušáci strategický úkol, ochranu "mořského"křídla sočské fronty a hlavně chorvatského pobřeží zvládli!!! vyplouvat s těmi několika těžkými loďěmi proti takové přesile byl dopadlo jak ten DFC vzpomínaný boj Zenty a hlavně knihy od Marka jsou pěkný, ale je z nich cítit až moc komu straní...

Acci

29. 01. 2009, 10:29

MOPI : Ozvi se mi prosím na mejl, mám pro tebe návrh prezentace pamětí.

Acci

29. 01. 2009, 10:33

MOPI... ještě mejl :-)

Acci

29. 01. 2009, 10:34

Ta vzducholoď je italská Citta di Jessi, kterou rakušani "sundali" a vleče ji TB-81. Tato a jiná fota byly ve své době oblíbeným motivem...

orest

11. 02. 2009, 16:21

Zdravím Mopi, prave jsme dokončil TV trilogii dokumentů o osudech lidi na Jaderském moři roku 1914. /přiběh lodi Dalmát, tagický osud lodi Baron Gautsch a příběh lodi Zenta. V budoucnu připravuji pokračování a proto bych rád získal rozsáhleší informace o tvém dědečkovi.
S pozdravem

mopi

25. 03. 2009, 20:18

Tak paměti jsou formou čtení na pokračování zveřejněny na http://www.pameti. webnode.cz/
Tak jukněte a staňte se čtenáři osudů mého pradědečka.