Dáreček

Neoliticky sekeromlat, vrtalo se za pomoci dute kosti do ktere se nasypal pisek ktery slouzil jako brusivo, musela to byt docela drina...

Přesně jak píše Krusty a stáří je asi tak 5-6 tis. let pře n. l.Je to krasavec.

krasna prace, neco o tom vím le nedávam sem

Uz to napisali ini, je to kamenny sekeromlat. Nasiel som podobny. Uz je v muzeu. Urcite by si potesil aj vase muzeum takym krasnym kuskom.

Mladším a modernějším způsobem zpracování kamene je broušení hlazení a vrtání. To se objevuje až v neolitu, tedy před 7 000 tisíci lety, v souvislosti se vznikem zemědělstvím. K dokonalosti byla dovedena zejména výroba typického zástupce této třídy nástrojů - sekeromlatu, který v pozdější době nesloužil již jen jako nástroj k porážení stromů, ale též jako odznak náčelníka či mocného muže a jeho tvary byly velmi dekorativní. K výrobě tohoto typu nástrojů se hodí nejlépe zelené břidlice, dále třeba amfibolit či nefrit. Řezání se provádí pilami vápencovými, pískovcovými či dřevěnými podsypávanými pískem, většinou stačí provést řez asi do jedné třetiny tloušťky a pak již lze kámen rozštípnout. Broušení opět provádíme nejlépe na vlhčeném pískovci. Technicky nejnáročnější je vrtání, kdy je třeba postavit lukový vrtací stroj, ve kterém používáme nejlépe duté bezové hůlky pro zmenšení plochy řezu. Není pravda, že tyto krásné stroje vznikaly po několik generací, broušením ubíráme vrstvičku 5 až 10 milimetrů za hodinu, vrtáním prohlubujeme díru o 1 až 3 mm za hodinu.

Viz také : http://www.mamuti.cz/experimenty/kamen-galerie. aspx

Dovolím si malou opravu - tohle už nebude neolit, jako spíš eneolit, tedy pozdní doba kamenná, i když na Slovensku to může být trochu jinak.
Cobra Kill: Vidím, že jsi v obraze. To tu není už tak běžné.

Pokud byla nalezena ve štěrku při betonování, pak jsou původní nálezové okolnosti nezjistitelné. Což podstatně snižuje význam předmětu pro muzejní účely.

Já bych ho samozřejmě taky dal do  eneolitu. A snad bych ještě poukázal na to, že je nositelem celkem hezkého příběhu. Původně byl totiž o hodně delší, pak ake někomu praskl a rozbil se, ale někomu zase bylo líto vše zahodit a tak ho jednoduše zmenšil, dobrousil a díru vyvrtal znovu. Akorát je spíše vepředu a ne v jedné třetině, jak bývá dobrým zvykem. Tak tedy blahopřeji a na ten 4-5 tisíc let starý příběh se  napijem

zelezo: může být i původní, nemusí to být z prasklého sekeromlatu. Mám doma pár úplně maličkých a jsou vrtané - asi spíš amulety. Jinak vrtání je jiné jak u bojového sekeromalatu, tak u normálního. Ale to je na delší povídání.

No podívej se na druhou fotku a je tam zřetelný jasný přechod mezi prvním a druhám vybroušením. Kdyby to bylo broušeno naráz, tak by tam nic, podle mne nebylo. Ale po rozbytí byl dobroušen pouze předek, se zadkem nemělo smysl nic dělat, sakra, teď to vypadá, že píšu o něčem jiném , ten už vybroušený byl a tak tam po té brousící opravě holt zůstal ten viditelný přechod. A tak nám nezbývá, než se na ten starý příběh zlomeného sekeromlatu zase napít

to : kvalt Zase mne tolik nevychvaluj občas si přečtu se zájmem nějaký ten článek a synek je právě v klubu Mamuti (experimentální archeologie), takže mne taky občas osvítí. Jinak to vrtání kamene (v dněšní podobě - ovšem původní technologií), jsem viděl na vlastní oči

Cobra Kill: No, snad jsem toho tolik nenapsal . Jenom mě potěšilo, že se objevil někdo, kdo ví, o čem mluví.

dieru do kamena, spravis aj tak ze na nu pustis prud vody a diera sa vymije, a tak isto sa aj spravy utvar( stalaktity, stalagmity)

pane karaque to chce potlesk tak takovy komentik si ten mlat asi zaslouzi

pane karaque to chce potlesk tak takovy komentik si ten mlat asi zaslouzi