Datování rolniček

Když jsem potřeboval informace o rolničkách, tak jediné seriózní informace jsem našel na internetu v angličtině.
Proto jsem si pomocí počítače jeden takový článek přeložil. Jelikož by mohl posloužit i některým z Vás, tak jsem se rozhodl ho poslat na DW.
V angličtině jsem ovšem věčný začátečník, a překlad měl původně posloužit jen k mým účelům.

CROTAL BELLS by Rod Blunt

(UK Detector finds database - www.ukdfd.co.uk)

Historický úvod

Zvony jsou jedny z velice malého počtu artefaktů, které byly v nepřetržité produkci prakticky víc než 4000 let.
Nejrannější známé příklady byly vyrobeny v Číně více jak 2000 BC. Známé byly už starověkým indiánům, Egypťanům, Řekům a Římanům. Sloužily několika účelům, k obřadům, magickým a náboženským, k hudbě, signalizování a varování.
Nehledě na jejich funkční roli, zvony sloužily věky jako dekorační předměty, a i v současné době jsou stále populární jako pomůcky okrášlení. Jejich dlouhověkost se odráží ve skutečností, že Guinessova kniha rekordů jmenuje Whitechapel Bell slévárnu jako britskou nejstarší výrobní společnost, která byla založena už roku 1570, nebo možná dokonce dříve, a ještě dodnes fungující.

Nejrannější zvonek měl miskovitý tvar a byl rozezníván vně odděleným úderníkem, ale nebylo tomu dlouho před připojeným vnitřním srdcem. Oba dva typy držení existovaly v té době současně.
Rolničky byly vyvinuty poněkud později. Ty se liší od předcházejících typů v tom že jejich srdce je volné a umístěné uvnitř uzavřené komory s dírkováním pro přenos zvuku.

Ačkoli rolničky byly vůbec poprvé použity v antice, dochované příklady spolehlivě datovatelné před středověk jsou vzácné. Nejrannější datované příklady určené zatím při výzkumech jsou někdy z 9. století AD. Objeveny byly v ženských hrobech v Gotlandu ve Švédsku. Byly nalezeny na řetízcích pověšených na sponě, a zdají se být podobné konstrukce jako anglické rolničky datované do 13. století.

Za zmínku stojí, v souvislosti se sleigh bells, jingle bells, pellet bells, hawk bells and rumbler bells, že všechny užívané termíny jsou charakteristickými zvony rolničkového typu. A technicky jsou považovány spíše za chrastítka než opravdové zvony.

Chronologie a datování anglických rolniček

Všeobecně

Nejrannější rolničky nalezené v Anglii datované do začátku 13. století jsou z cínu a fungovaly jako otevřené zvony se závěsným poutkem a čtveřicí plátků formující spodní tělo. Kulička, také z cínu, byla umístěna uvnitř otevřeného zvonu a uzavřena čtveřicí plátků stlačených ke středu. Rolničky tohoto typu byly produkovány pouze jen asi do konce 13. století.



Rolničky ze slitin mědi založené na stejném principu jsou pravděpodobně souběžné, nebo velmi časově blízké. Jejich znakem je závěsné oko často dosti prodloužené. Několik jich bylo nalezeno napojených na postroji, což je možná jejich hlavní účel použití. Rolničky tohoto typu pocházejí pravděpodobně asi z poloviny 13. do poloviny 14. století.



Variací předchozí rolničky je slzový typ. Rolničku tvoří plochá vějířovitá forma, s okem ve vrcholu, a čtveřicí plátků na spodu. Zformována je pak válcováním do podlouhlého kužele se švem, Čtyři plátky na spodu jsou poskládané k podržení kuličky, jako na předcházejících typech. Podobné slzové rolničky byly nalezené na propracovaných ozdobných postrojích s přívěsky, které jsou datovatelné k 14. století.



Vedle ranných rolniček, z měděných slitin byly produkovány i rolničky z měděného plechu. Tělo mají vyrobeno ze dvou polovin vytvořených kováním archu do profilových forem. Po vložení železné kuličky, se obě půlky pájely olovem nebo cínem. U nejranějších rolniček tohoto typu, bylo poutko zhotoveno z drátu okrouhlého průřezu, který byl vložený skrz malou díru na vrcholu a jeho konce roztáhnuty do stran jako u dnešních závlaček. Lehce později bylo užíváno úzkého proužku namísto drátu, a byl buď uchycen stejným způsobem, nebo včleněn jako prsten a připájen jako na následující fotografii. Tento typ spadá do širokého datového rozsahu přibližně od poloviny 13. do poloviny 15. století. Jsou také nalézány ve velkém rozsahu velikostí, od nejmenší 13mm až do 34mm průměru, dokládajíce svou rozmanitostí variabilnost využití.



Někdy z konce 13. století pochází nové rolničky, jevící se odlévané z jednoho kusu z bílého kovu (slitina cínu a olova). Tvar je přibližně kulatý, ale spodní polokoule rolničky je roztáhnutá. To umožní umístit kuličku dovnitř zvonu, a uvěznit ji zmáčknutím roztáhnutých půlek k sobě. Také to usnadňuje podepření jaderníka (pískové jádro) uvnitř formy. Nejrannější z těchto typů má několik profilových žeber kolem obvodu, jak svisle tak i vodorovně. Pozdější jsou často prosté, jen některé mají různou formu profilované výzdoby. Kulaté otvory ve stěně jsou často velmi blízko u obvodového žebra, nebo jsou jím dokonce přerušené. Rolničky tohoto typu jsou obvykle docela malé (typický průměr 13 - 17mm). Často byly užívány jako módní doplňky a sokolnické rolničky.
Nošení rolniček se stalo módní v 14. století a zůstalo tak až do 15. století. Nálezy datované do konce tohoto období byly nalezeny pověšené na náhrdelnících a možná i náramcích. Před tímto módním trendem bylo nošení rolniček jako módní doplněk omezené na šašky, akrobaty, poutníky a kněze.



Rozvoj v odlévání rolniček ze dvou polovin, které byly po vložení kuličky spájené v horizontální dělicí čáře, nastal koncem 14. století.

Rolničky tohoto typu byly produkovány jak z bílého kovu (slitina cínu a olova) tak i ze slitin mědi. Jsou známé svým vyklenutím (jako na ilustraci) a kuželovitou horní polokoulí. Některé mají profilovanou výzdobu, zatímco jiné jsou zcela prosté. Od pozdějších jednodílných rolniček jsou rozeznatelné podle formových dělicích čár, které běží ve svislých směrech. Jak je vidět na ilustraci na horní i spodní polovině, a také nepřítomností děr v horní polokouli. Oddělené pruhy žeber na dvou polovinách jsou také dobrou indikací tohoto typu. Uchycení závěsného oka k rolničce jakoby v jednom bodě, přes krátký bérec, je také jejich společný znak. Tento typ rolničky není běžným nálezem, a byl nepochybně přechodným. Byl vytlačen neděleným odléváním pravděpodobně koncem 15. nebo začátkem 16. století.



Jednodílné rolničky představují triumf vynalézavosti, výrobního principu, který se nezměnil 400 let. Podrobnosti procesu realizace jsou plně popsány dole, ale v podstatě kulička, která je už obsažena uvnitř pískového jádra během odlévání, tak eliminuje potřebu buď pájet spoj, nebo ohýbat tělo do tvaru. Rolničky vyrobené tímto způsobem jsou pohotově identifikovatelné dvěma otvory ve stěně zvonice v horní polovině těla. Ty jsou ve skutečnosti v první řadě výstupky pro vycentrování jádra, spíše než otvory pro přenos zvuku. Druhá část bednění pro rolničky tohoto typu začíná u obvodu žebra na rolničce, a díky tomu tam není viditelná žádná svislá dělicí rovina. Obvodové žebro také slouží výtečně k eliminaci každého menšího vychýlení mezi dvěma polovinami formy, stejně jako k zesílení stěny a k udržení tradičního zjevu těch s pájeným spojem. V 16. století jednodílné rolničky nahradily ostatní typy a zastaralé konstrukce. Jedinou výjimkou byly plechové, které byly produkovány pro potřeby sokolnictví, pro domácí mazlíčky a další u kterých je potřeba malá váha a velikost. (od 18. století byly plechové rolníčky spíše raženy razidlem než vykovávány do formy. )



Způsob výroby jednodílné rolničky se nezměnil od tudorovské doby. Určení jejich chronologie je spíše závislé na rozdílech detailu, než v hlavním výrobním pojetí. Přesné datování je často obtížné, pokud nemohou být přidruženy k výrobci jehož období činnosti je známé z prokázaných zdrojů. Toto je málokdy případ před koncem 17. století, kdy někteří výrobci začali rolničky opatřovat svým monogramem. Následující detaily mohou být nápomocné v určování přibližného stáří rolniček.

Závěsná oka

Závěsné oka na nejrannějších jednodílných rolničkách byly vsazené jako celé pevné ucho a vrtány později jako oddělená operace. Masa materiálu mezi uchem a vrcholem rolničky často docela robustní, dokazuje, že byla udělána z jednoho kusu.



Licí kanál prodloužený z vrcholu ucha, bude muset být zkrácen jako součást čistícího procesu. Doprovodná názorná ilustrace je s ranným závěsným okem. Jde o obrysový nákres vrcholu typického vzoru použitého k výrobě forem. Rolničky s takovýmto závěsným okem jsou pravděpodobně z 16. do poloviny 17. století.



Během 17. století, inovace ve výrobním procesu eliminovala potřebu vrtání otvoru. Přímo na vzoru s oddělitelným licím kanálem, je možné vytvořit závěsné oko s odlitým otvorem. Směs v horním formovacím rámu byla zhutněna kolem vzoru (podívej se na kresbu níže), která byla pak stáhnutá do sebe, stejně jako ze spodní strany.



Oddělitelný licí kanál, začíná u vrchu formy, a spolu s jádrem z písku vytvoří otvor. Rolničky vytvořené tímto způsobem jsou identifikovatelné jejich nepřerušeným kulatým profilem u základu otvoru, který již nemusí být vrtaný.

[011]

U přechodu ucha a rolničky se také nenachází žádný proužek nebo poloměr, který by bránil vytažení licího kanálu a zničil tak formu. V postupu odlévání rolniček tohoto typu nebyli ještě podstatné změny, jen závěsné ucho se během 18. století stává úměrně větší, a nabývá více hranatého zjevu. Stávající tradiční design byl nahrazen až novým stylem koňské rolničky v polovině 19. století.

[012]

Poznámka: Povídá se, že závěsná oka u pozdějších rolniček, popisovaných hned nahoře, byla osazena samostatně. Je to zajisté možné. Ale já jsem na těch, které jsem zkoumal nenašel pro toto tvrzení žádný důkaz. Je také obtížné představit si, proč by si výrobce komplikoval složitý proces produkováním dalších bednění a přidáním pájecí operace. Nicméně je pravda, že některé novodobé rolničky jsou takto udělané, za účelem uchycení zdobeného držadla. Je také pravděpodobné, že existují rolničky které byly opraveny po rozbití, pájením náhradního oka.
Rovněž jsem zvažoval možnost samostatného osazení ok zaražením do formy a pozdějším roztavením do těla rolničky. Opět jsem nenašel žádný důkaz na podporu takového procesu. Nemluvě o potížích při odlévání, jelikož oko je umístěné na vrcholu formy, kde je nejvhodnější pozice pro vstup roztaveného kovu.

Dekorace

Post středověké rolničky mohou být buď prosté nebo zdobené, a výzdoba může být aplikována na obě polokoule nebo pouze na spodní polokouli. U obou zdobených polokoulí mohou být příslušné vzory podobné nebo zcela odlišné.
V pestré řadě různých vzorů a variant je nejvíce často užíván takzvaný paprskový (slunečnici podobný) vzor. Ten je tvořen z několika podlouhlých vejčitých okvětní lístků vycházejících ze středu polokoule. Popisovaný design je nacházen na rolničkách z celého středověkého období.

[013]

Druhý nejvíce vyskytující se dekorativní vzor na obou polokoulích je rybí šupina. Ten byl užívaný během ranné části středověké doby, ale jen málokdy, jestli vůbec kdy, na rolničkách vyrobených po 17. století. Ten je nejčastěji užíván pro výzdobu spodní polokoule v kombinaci s paprskovým designem na horní polokouli.
Existují další různorodé formy výzdoby, zahrnující koruny (období občanské války), listy, lidské a zvířecí tváře. Ale velká většina rolniček je buď prostá, nebo má paprskovitou, nebo šupinovou výzdobu, nebo kombinaci těchto typů.

[014]

Jak bylo uvedeno, paprskový design se objevuje i v různých variantách. Byly nalezené rolničky i se zajímavými geometrickými vzory. Mělo by také být uvedeno, že značky výrobce nebo monogramy často zabírají střed zdobené oblasti na spodní polokouli.

[015]

Rolničky, které jsou zdobené jen na spodní polokouli inklinují k pozdější době, obvykle konec 18. do poloviny 19. století. Ty se žádnou výzdobou spadají také obvykle k pozdějšímu období. Nicméně existují i výjimky k tomuto obecnému pravidlu, a prosté rolničky z ranného středověku jsou také známy. Při datování rolniček by měly být vzaty k úvahu všechny existující indikátory. Rovněž je potřeba pamatovat na to, že výzdoba může mít často velmi opotřebovaný zjev, a je někdy sotva rozeznatelná. Zdá se nepravděpodobné, že se jedná o opotřebování užíváním. Jde pravděpodobně většinou o použití opotřebovaných vzorů.

[016]

Kovy

Pro nepřítomnost analytické informace, je každý komentář k složení kovu z kterého je odlita rolnička nevyhnutelně spekulativní. Nicméně rozdíl ve zjevu, mezi rannými post-středověkých rolničkami, a pozdějšími je tak značná, že to opravňuje komentovat, jakou to hraje úlohu v jejich datování. Mnoho z dřívějších rolniček bylo odlito ze slitin, které měly zřetelně bílý nebo šedý zjev, a jsou často příležitostně popisovány jako vyrobené z cínu nebo mající pocínovaný povrch. Nicméně při bližším zkoumání, se žádný z těchto popisů nezdá být správný. Jde zřejmě o slitinu cínu, a zelené produkty koroze, které se vyskytují na těchto bílých rolničkách ukazují na přítomnost mědi. Jestliže by rolničky měly pocínovaný povrch, tak by to bylo patrné při zkoumání povrchu zlomenin, ale není tomu tak. Kov je bílý a shodný napříč celou stěnou. Nejpravděpodobnější výklad je, že jde o vysoko cínovou slitinu mědi, možná s malým přídavkem olova pro snadnější odlévání. Pro naše účely nám postačí vědět že rolničky odlité z tohoto bílého kovu lze datovat do období končící 17. stoletím. Nehledě na jejich barvu, rolničky tohoto typu mají silnější příčný průřez než jejich pozdější protějšky, a jsou s ohledem na své rozměry patřičně těžší.
U pozdějších rolniček jde pohotověji rozpoznat slitina mědí, a jsou pravidelně nalézány s charakteristickým zeleno hnědým patinováním.

Výroba jednodílné rolničky

Následující odstavec se opírá o článek publikovaný v Záchraně Minulostí (Krajanské Knihy, 1970), v kterém je popsaný v detailu proces užívaný Whitechapel Foundry od formy po odlití jednodílné rolničky. Poprvé byl použitý koncem 15. století.
Proces a používané vybavení bylo podrobeno mnoha vylepšením, ale základní metoda zůstala stejná. Jak je uvedeno jinde v tomto článku, rozvoj nastal někdy během 17. století, které vyžadovalo, aby vzor měl oddělitelný licí kanál. Užití jakéhosi "oddside" poháru, pro zajištění přesné polohy vzoru, je také pravděpodobně pozdější vynález, stejně jako použití kovových, spíše než dřevěných formovacích rámů. Můžeme také předpokládat, ačkoliv níže je uvažována jediná rolnička, že v praxi bylo větší množství rolniček formováno a odléváno zároveň.

Rolničky byly odlévány ve dvoudílném bednění s dělicí čárou v obvodu žebra rolničky. Vzory podle kterých byly formy vytlačené, byly pravděpodobně z kovu, pro potřebu rytí celkem jemné výzdoby.

První stupeň procesu vyžaduje použití jakéhosi oddside poháru, jak je uvedeno výše. Ten zabezpečí, že formová dělicí čára je umístěná přesně v ose zvonu. Pohár je umístěný uvnitř otevřeného formovacího rámu, postaven na rovnou desku. Dokola něho je zhuštěná formovací směs a navršená pečlivě po úroveň vrcholu.

[017]

Formovací rám s oddside pohárem je pak obrácen, a vzor pro rolničku je umístěn do poháru. Druhý formovací rám je umístěný na vrch prvního a je zajištěn vodítky a spony k zamezení bočního pohybu mezi oběma díly. Formovací směs je pak přidána i do horního dílu, napěchována pečlivě dokola vzoru až po úroveň vrcholu.

[018][019]

V dalším stupni je formovací rám s oddside pohárem odstraněný. Ten může být použit opětovně pro další formy, pokud není časem poškozen. Druhý formovací rám s umístěným vzorem je pak obrácen a na vrch něho je položen rám prázdný. Ten je opět naplněn formovací směsí, po horní okraj rámu.



Dokončená forma se otočí a oba díly se oddělí. Vzor se vyjme tak, že se licí kanál vytáhne z vrchu formy a tělo vzoru zespodu.
Vytvoří se kulaté pískové jádro s vloženou železnou kuličkou, to je pak umístěno do spodního dílu formy. Jádro je podepřené a tvoří stěnu rolničky. Horní polovina formy je pak opatrně spouštěná na spodní díl. Dva malé výčnělky, které tvoří díry v horní polokouli zajistí, že jádro je umístěné centrálně, tak, že tloušťky stěn rolničky jsou všude stejné. Licí pohár je vytvořen na vrcholu dokončené formy, která je pak umístěná na pískové lůžko pro odlévání.



Roztavený kov je lit do formy, která pak pozvolna chladne. Po otevření formy je z rolničky odstraněn přebytečný kov obroubením licího kanálu. Jádro je odstraněné vysypáním písku skrz horní díry ve stěně rolničky, opouštějíce tak železnou kuličku uvězněnou uvnitř jejího těla. Nakonec je postup dokončen čistěním a obroušením drátěným kartáčem.

Volně přeložil (z www.ukdfd.co.uk) martindo