Dědeček

Leutnant Ladislav Petružálek Můj dědeček se jmenoval Ladislav Petružálek a narodil se 19.5.1882 v Mladé Boleslavi. První světová válka jej zastihla v Praze, kde studoval medicínu na Universitě Karlově. Měl nedostatek financí a proto studium přerušoval aby vydělal potřebné peníze a mohl ve studiu pokračovat. V době vypuknutí první světové války mu bylo 32 let.
Povolán byl v předvečer vyhlášení války Srbsku dne 27.7.1914 k Pěšímu pluku číslo 102 ( Infanterieregiment Nr. 102 ) do Benešova u Prahy. Protože měl za sebou sedm úspěšně absolvovaných semestrů na lékařské fakultě, postupně po řadě vojenských kurzů získal titul válečného doktora. Následně byl odeslán bojovat na Srbskou frontu, dále na Ruskou, kde v roce 1915 velmi těžce onemocněl následkem zimy, nedostatku jídla a všeobecně špatných podmínek. Z tohoto důvodu byl odeslán do vojenského lazaretu v Opavě ( MILITÄRBARACKENSPITAL der K. K. Schlesien Landesregierung ), kde se léčil několik měsíců se zánětem pohrudnice. Během léčení se zde děda stihl i oženit s Emmou Jüttner, dcerou místních sudetských Němců, která v opavském lazaretu pracovala jako zdravotní sestra. Po rekonvalescenci se vrátil k náhradnímu praporu Infanterieregimentu Nr. 102, jehož náhradní prapor byl mezi tím přesunut z Benešova do maďarské Bekescaby.
Odsud pak putoval na rozkaz rakousko-uherského ministerstva války na Italskou frontu, kde mu byla dne 23. listopadu 1917 udělena bronzová Vojenská záslužná medaile Signum laudis s meči, kterou přebral od velitele IV. praporu 51. pěšího pluku. Jak je patrné z identifikační karty, konec války zastihl dědečka v Hartbergu ve Štýrsku u náhradního praporu 102. pěšího pluku v hodnosti Leutnanta. Po rozpadu monarchie se dědeček v listopadu 1918 vrátil do vlasti a již v lednu 1919 byl zařazen do stavu čsl. 48 pěšího pluku ve funkci šéflékaře a účastnil se bojů na Těšínské frontě proti Polákům a také proti Maďarům, kteří vyhlásili republiku rad a ohrožovali Slovenské území. Bohužel situace v tehdejší Československé armádě pro bývalé důstojníky rakousko-uherské armády nebyla dobrá a tak i vojenská kariera mého dědečka končí. Z armády odchází v roce 1923, jako praporní lékař III. praporu 25. pěšího pluku dislokovaného ve Zvoleni v hodnosti kapitána. Ještě jednou se pokusil do armády vrátit a to v roce 1938 před obsazením Československa Hitlerem, kdy hrozil ozbrojený střet s Německem. Bohužel ani v této krizové situaci nevyužil tehdejší režim zkušenosti, které nabízel pro obranu republiky a odmítl jej. Po druhé světové válce moje maminka s babičkou vzali všechna vyznamenání, která dědeček získal a protože symboly R-U armády byly velmi podobné těm nacistickým, zakopaly je v lese.
Bohužel se nedochovaly ani deníky, které si dědeček psal a zachránit se podařilo jen pár fotografií. Ladislav Petružálek Leutnant rakousko-uherské armády v. v. zemřel 21. srpna 1969 v Dolním Podluží ve věku 87 let a urna s jeho popelem byla pohřbena na pozemku jeho domu, kde odpočívá nedaleko svých vyznamenání, která získal v boji.
Pokud někdo vlastníte fota, pohlednice, texty či jiné informace týkající se Infanterieregimentu Nr. 102 ( Beneschau ), které bych mohl využít pro tvorbu článku, který připravuji, prosím kontaktujte mne prostřednictvím mých webových stránek:

http://hynek. domalip. sweb.cz/index. html

S pozdravem Hynek Domalíp