Detektorář vykopal "opilého staříka" Silénose

Nádhernou bronzovou figurku Silénose vykopal hledač pokladů na ostrově Falster na jihovýchodě Dánska. Když malou bustu vousatého staříka poprvé držel v rukou a zbavil ji hlíny, domníval se díky jejímu jemnému zpracování a výborné zachovalosti, že se jedná o nějaký moderní kousek. Do chvíle, než ji ukázal odborníkům v dánském Národním muzeu, kteří ji určili jako římský bronz z 1. st. n. l. Figurka je velká pouhých 4,5 cm a zpodobuje Silénose – vychovatele a společníka boha vína a nespoutaného veselí Dionýsa. Silenus chová maličkého Dionýsa.

Silenus je na sošce vyobrazen jako starý, vousatý a takřka holohlavý muž s úzkými rty a pomačkaným nosem. Byl nejmoudřejším z družiny boha Dionýsa a zjevně i většinou nejopilejším, tak opilým, že je často zobrazován, jak je podpírán při chůzi satyry či přesouvající se na mule nebo oslu. Rubensův Opilý Silénos.

Římané s oblibou používali dionýsovské téma k výzdobě svých jídelen a soška Silénose byla původně součástí pohovky či postele zvané „lectus“, na které strávníci polehávali. Ta měla po obou stranách podpěrku hlavy zvanou „fulcra“. Obvykle byla z bronzu a bohatě intarzovaná vzácnými kovy a ebenem. Oba konce byly zakončeny malými figurkami – z jedné strany satyrem nebo právě Silénosem, z druhé oslem či mulou, odkazujícími na dopravní prostředky věčně opilého a veselého staříka. Původem ze starého Řecka, dosáhly „lecti“ v Římě největší popularity za raného císařství. Žádná domácnost bohatého Římana se neobešla bez tří „lecti“ většinou postavených v pravých úhlech do tvaru „U“. Waltersovo muzeum výtvarných umění v Baltimoru vlastní vzácný kompletní set tří „lecti“, které byly ve své době ještě osazeny matrací, potaženy okázalými látkami a doplněny polštáři.

Takový nábytek byl mimořádně drahý a tak vysoce ceněný, že byl často uložen do hrobu se svým zesnulým majitelem. Je ale nepravděpodobné, že tomu tak bylo v případě sošky Silénose z Falsteru, která zřejmě byla oddělena od lůžka dávno před tím, než zmizela v dánské půdě.

Kování z římského nábytku nalezená v Dánsku se jeví spíše jako solitéry exportované sem jako umělecký dárek či součást válečné kořisti, než jako někdejší součást nějakého většího nábytkového kusu. Množství takových nálezů na dánských ostrovech jižně od Zealandu dokládá existenci aktivních obchodních cest mezi jižní Evropou a Dánskem během raného římského císařství. „Fulcrum“ Silénose z Falsteru je ale vůbec prvním nálezem svého druhu na dánské půdě. Pobřeží ostrova Falster.

Kasander
Zdroj: ScienceNordic, HistoryBlog