Dohánění ztracených let

09. 01. 2015 Autor: Gorba 9014× 28

Už od mala jsem vyrůstal v prostředí, kde letadla, vojenská technika, knihy i dokumenty o válce byly na denním pořádku. Vídal jsem v televizi ty staré pány vzpomínající na dobu války a říkal si, jak by bylo super jednou vidět naživo nějaký slavný aeroplán v letu. To se mi poměrně brzy splnilo, když jsem ještě jako hodně malý capart viděl v roce 1998 Spitfira na AP v Pardubicích. Zážitek to byl na celý život. Když jsem se další roky věnoval modelařině, dál jsem sledoval dokumenty s těmi starými pány a říkal si jak je fajn, kolik jich ještě žije. Napadlo mě také, že by bylo možná fajn nechat si od někoho z těch slavných válečníku podepsat knihu nebo aspoň fotku, ale jak léta plynula, stále jsem to odkládal. Dodnes proklínám, že jsme jezdívali na AP vždycky v sobotu a veteráni tam měli svá sezení až v neděli, a tak jsem promeškal možnost seznámit s takovými legendami, jako byl František Peřina, František Fajtl, Karel Mrázek nebo Alois Šiška. Na dosah jsem měl i podpis a setkání s Josefem Balajkou, ale mé nerozvážné dětské váhání a stud mě o něj také připravily. Posledních pár let jsem si říkal, že bych někomu do zahraničí alespoň napsal o podepsanou fotku, ale ani k tomu jsem se nerozhoupal, i když už jsem věděl, jak super by v mých očích bylo vlastnit podpis někoho, kdo válku zažil na vlastní kůži a né jenom jako dítě nebo civilní pozorovatel.

Až loni se mi naskytla příležitost, u které jsem se zařekl, že si ji už nenechám proklouznout mezi prsty; vzpomínková akce k 70. výročí letecké bitvy na Bílými Karpaty. A i když jsem měl starostí nad hlavu a státnice za dveřma, sedli jsme s přítelkyní do auta a vyrazili. Na akci byli přítomní dva staří vitální muži v kšiltovkách. Jedním z nich byl devadesátiletý Loy Dickinson, který 29.8.1944 seděl na navigátorské stoličce vedoucího bombardéru B-17G 20. squadrony 2.BG a vedl stroj na cíl v Moravské Ostravě.

Jak probíhala bitva, je většině lidí známo, tak se jejím průběhem nebudu zabývat. Jen zmíním, že tehdy 2/Lt. Dickinson se zachránil na padáku, dopadl poblíž Rudimova, kde se o něj postaral Mojmír Bača (bratranec mého dědy). Druhý den ráno, když již bylo známo, že je někdo udal, vydal se Američan do zajetí.
V roce 2014 navštívil již po několikáté Českou republiku a místo svého posledního boje. Při této příležitosti jsem si od něj nechal podepsat jeho fotku v knize Vzpomínky na neznámé letce, dále napsat vzkaz na desky a jako třešničku na dortu mi podepsal fragment přímo z jeho B-17, který mi věnoval kamarád FORTRESS (ještě jednou mu patří velký dík).

Druhým z účastníků této akce byl čtyřiadevadesátiletý Chuc Childs, který jako pilot B-17 odlétal nad Evropou 50 misí a účastnil se i berlínského vzdušného mostu.

O necelé 3 měsíce později jsem měl možnost se setkat se dvěma veterány, jejichž válečná kariéra byla spjata s bombardérem B-24. Stalo se tak na vernisáži výstavy Zkáza z nebe v Přerově, která byla otevřena u příležitosti výročí 70. let od bombardování Přerova a největší letecké bitvy nad Moravou.

Prvním z nich byl drobný devětaosmdesátiletý veselý chlapík v originální uniformě se skandinávským jménem Hjalmar Johanson. 17.12.1944 byl na své první misi jako přední střelec jednoho z Liberátorů mířících na hornoslezské rafinérie. Jeho stroj inkasoval zásahy od flaku již nad Hanou, kapitán stroj sice obrátil na jih zpět do Itálie, poškození byla však tak vážná, že osádka stroj opustila nad Rakouskem. Johanson dopadl někde na maďarsko-rakouské hranici a zbytek války strávil v zajateckém táboře. Pochvaloval si českou pohostinnost, prý za dva dny, které nyní strávil v ČR, toho snědl víc než za celou dobu ve Stalagu :-)

Poslední "úlovkem" se pak stal Orwill Hommert, zadní střelec, který bitvu nad Hanou také prožil, ale měl to štěstí, že jeho stroj nebyl sestřelen.

A tak jsem alespoň v roce 2014 dohnal málo z toho, co jsem propásl za posledních 16 let. Při představě, že těm starým pánům bylo v době, kdy sedli do těch plechových rakví, tolik jako mně, nebo někdy ještě míň, si nedokážu představit, jak se museli cítit. Doufám, že časem se mi podaří sehnat tuto věčnou upomínku na největší válečný konflikt vše dob i od dalších veteránů jiných válčících stran, především od někoho tuzemského.

Díky za pozornost a snad jsem moc nenudil, jsem holt člověk, který se nespokojil s pouhým sbíráním originálních historických artefaktů, ale chtěl i něco víc.
S pozdravem
Gorba

Autor: Gorba

Komentáře

Přispívat do diskuze a hlasovat pro vybrané komentáře mohou jen registrovaní. Prosíme, zaregistrujte se nebo se přihlašte!

krokohot

09. 01. 2015, 11:01

Hezkej článek, držím palečky abys těch pánů poznal ještě trochu více. Rok od roku se jejich počet snižuje.

Rossy

09. 01. 2015, 11:22

aaany

09. 01. 2015, 11:25

Jééééžiš tys nám ale vyrostl za těch pár let
Každopádně tyhle zážitky ti tu bude většina lidí upřímně závidět. Já nejsem vyjímkou...

Mirek85

09. 01. 2015, 12:09

Hodně dobrej počin.

Iceman

09. 01. 2015, 12:09

Dobře jsi udělal, taky jsem se nikdy neodhodlal. . a co bylo pamětníků třeba na prvních Memorial Air show v Roudnici...

Honza 33

09. 01. 2015, 13:16

Teda to je něco, super zažitek

rastrperry

09. 01. 2015, 13:31

Peknej clanek! At se Ti dari

Vana

09. 01. 2015, 13:31

Moc pěknej článek

honda2

09. 01. 2015, 15:37

Pro tebe, jak si to tak pročítám, budou mít ty knihy s podpisy hodnotu nevyčíslitelnou. Tobě bych dal malé doporučení. Všechny svoje důležité dokumenty-oddací list, vkladní knížku, rodné listy i očkovací průkazy- vše si založ do těchto knih. Ptáš se proč? No, kdyby náhodou ti blafla domácnost, na tyto knihy nezapomeneš při evakuaci.

karbi

09. 01. 2015, 16:04

Krasny clanek jen tak dale pro nekoho jen obycejne cteni a papiry pro nas nadsence materialy nesmirne hodnoty a setkani s primymi ucastniky opravdu veliky zazitek gratulace velika

ryža

09. 01. 2015, 16:42

Gorba

09. 01. 2015, 16:44

aaany: to víš, čas je neúprosný a nikdo z nás nemládne
honda2: ano, tyto knihy pro mě mají opravdu velkou hodnotu, díky z tvou radu, ušetří mi mnoho starostí při rychlém úprku z domu
ostatním děkuji za komentáře, v současné době se snažím získat autogram Willy Reschkeho, přímé účastníka bitvy nad Bílými Karpaty, tentokrát ale z druhé strany barikády Rozjednán mám teké podepsanou knihu od Clarence "Bud" Andersona, slavného stíhacího esa na P-51, který si pojmenoval "Old Crow". Podepsal by mi ji osobně s věnování, ovšem cesta k této trofeji je velmi trnitá a lemovaná značným množstvím amerických dolarů kdyby jste někdo měli kontakt na nějakého tuzemské veterána, dejte kdyžtak vědět, nažil jsem se kontaktovat Emila Bočka z Brna, ale bohužel neúspěšně

Rozum

09. 01. 2015, 21:01

To ti preji tak by to melo vypadat. Cesta za historii...

benedek

09. 01. 2015, 22:18

Gorbo. Pokud máš zájem o tuto oblast historie a pátráš po veteránech, pilotech, dám ti tip! Moje dcera studuje lékařskou fakultu a v rámci praxe nyní pracuje v rámci domácí péče o staré nemocné a opuštěné lidi. Dnes byla mj. u jednoho osamělého těžce nemocného a úplně nehybného starého pána. Jeho malý byt byl prý plný předmětů spojených s letectvím. Odborná literatura, fotografie, medaile, diplomy a... především vzpomínky. Pán byl totiž celý život československý vojenský pilot. Podle dojemného vypravění mojí dcery již od 50tých let. Ve své osamělosti se jí snažil celou dobu vyprávět příběhy z létání, o mrtvých kamarádech co tragicky zahynuli, o letadlech se kterým létal atp. , atp. . Dcera mě doma říkala jak mu jej bylo líto, jak nerozuměla co je Mezek, Mig 15, Delfín... Kolegyně co jí zaučovala jí říkala, že žít díky diagnoze dlouho již na světě nebude... Věz příteli, o Willyho Reschkeho se Luftwaffe Bundeswehru i o ty kmety z U. S. Air Force bylo a je u nich velmi a velmi po všech stránkách dobře postaráno . Naši chlapi co začínali na Messerschmidtech 109, pardon Avia S-199, Sieblech, pardon Aero C-3A. Okusili krátce "turbíny" Me-262, pardon Avia S-92. Pak přešli na Migy od 15 počínaje... Ti nám zde umírají bez jakéhokoliv zájmu Armády České, neb jak se ten spolek nazývá. O VHÚ si již vůbec nedělám žádné iluze. Naštěstí mám přes ulici jednoho mladšího podobného stíhače v domku přes ulici. Věz, je to zajímavé mu naslouchat. Tedy shrnu-li to, děláš záslužnou činnost avšak zde je "pole neorané" a čas neúprosný

Vlasov68

09. 01. 2015, 23:39

Pěkný příspěvek.

maraxp

10. 01. 2015, 08:59

vždyť ty víš.

Tomín

10. 01. 2015, 12:40

Užasné, moc rád jsem si to pročetl a gratuliji. Těším se na pokračování. Máš u mne

DUTMAN

10. 01. 2015, 14:28