Dohledávky

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky.
Tenhle příspěvek je o tom, že na stará a totálně prohledaná místa se někdy vyplácí vracet. Nejen, že se tam dají najít ještě další artefakty, ale když se podaří zkompletovat jednu věc ze dvou částí, které k sobě patří a byly vykopány každá, zvlášť to je potom něco!
První letošní dohledávka se povedla téměř na chlup po dvou letech. V roce 2015 se mi podařilo kopnout v jednom rusolágru rozlámané torzo stříbrného rámečku německého Eisernes Kreuz II. Klasse (viz. příspěvek: Někdy lepší nenajít 7/15). Sovětský voják se na kříži opravdu vyřádil. Nejprve špičkou nože oloupal a zprohýbal stříbrný rámeček, který mu ale popraskal a rozpadl se na několik kousků, a tak nakonec všechno zahodil. Po nálezu několika kousků rámečku železňáku jsem celé okolí prolezl několikrát opravdu důkladně centimetr po centimetru a NIC. Snažil jsem se i pokusem změřit, jak daleko doletí předmět jen tak ledabyle odhozený nebo vztekle zahozený a snažil se vytyčit zóny kde hledat. Stala se z toho posedlost. Nakonec jsem toho nechal s vědomím, že ty zbylé kusy našel patrně dříve někdo jiný a v lese už nejsou. Letos jsem se na místo nálezu znovu náhodou vrátil. Jen tak znuděně přejedu oblast místa dávného nálezu detíkem a ve sluchátkách mi slabě prskne železo. Nic tady už nečekám, prolezl jsem to tu důkladně, ale jen tak ze zvyku rýpnu lopatou a…. . To mě poser! Mám střed železného kříže. Železo je tlusté a nabobtnalé šupinkami koroze, ale větrník uprostřed pořád vidět je. Jak po vyndání ze země vysychá, drolí se téměř před očima, takže honem zabalit do igeliťáku a vlhkého ubrousku a rychle k Megymu, než se rozpadne na prach docela. No takový stav nedokáže zachránit už ani kouzelník a napasovat na něj zbytky rámečku je nadlidský úkol. Z nekompletních a ještě pokroucených částí jako nový vypadat nemůže, ale Megy se s tím náležitě popasoval, za což mu patří dík (v zadání měl ponechat zbytky rámečku po řádění Rusa zprohýbané). Kříž je sice mrtvola, ale 100% originál s historií oblasti a vzhledem k místu nálezu má pro mě jistý význam (o tom třeba zase někdy příště) a mám z něj radost. Zbytek se snad podaří na další dohledávce, jen doufám, že ne zase až za dva roky.
Druhá dohledávka se povedla zhruba po roce a půl od nálezu vojenské prvorepublikové přezky (viz. příspěvek: Letošní první 1/15). Střed přezky ležel mezi kořeny stromu jen pár centimetrů od místa původního nálezu. Silný signál tam jakoby za ten rok a kousek narostl. Předtím bych přísahal, že tam nebyl. A tak byla radost náramná.
Mezi nejčastější dohledávky patří půlky Id známek. Těch se mi povedlo spojit hned několik, ale ta první byla tak trochu výjimečná, protože se udála v Lotyšsku v roce 2010. Na této výpravě s UC a Paulem1 (Detektor revue 1/10) se mi podařilo kopnout hned první den moji úplně první půlku známky dobrovolníka (Freiwilliger) 2. Kompanie Pionier Bataillonu 126. Místo nálezu jsme několikrát všichni společně prohledali ve snaze najít druhou polovinu, ale nepadlo nic. O měsíc později se UC vypravil s holandským kamarádem do Lotyšska znovu na druhou výpravu a hned na začátku prvního hledání v březovém hájku padla druhá půlka té mé známky přesně v místech, o kterých jsme mysleli, že jsou prohledána dokonale (Detektor revue 2/10). Někdy asi rozhoduje jen pár centimetrů nebo milimetrů, směr nebo rychlost mávání cívkou a snad i vlhkost půdy, ale nejvíc asi hledačské štěstí.
A jak jste na tom s dohledávkami vy?
Na mě doufám ještě v jednom lesíku stále čeká část prvorepublikového odznaku střelce z pušky. Zatím mám jen střed.
Paul2