Dokončení opravy hrobu francouzského generála

V minulém příspěvku na stránkách DW  - "Hrob francouzského generála (1743)" - jsme vás seznámili s opravou rozvalené kamenné mohyly.
(http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=69110&mm=1&vd=1) Aby se kamenná mohyla hrobu znovu nerozsypala, bylo potřeba kameny zajistit. To si vzal na starost sám předseda klubu tachovských hledačů Václav Vobořil. Aby mu tam nebylo smutno, kecáním jsem mu pomáhal a přitom fotil. Nyní se můžete podívat na malou reportáž z dokončovací opravy. Složená kamenná mohyla vypadá zajímavě. Aby nedošlo k úrazu, musely se kameny zajistit proti pádu. Venda nejprve důkladně ometl kameny od nečistot. Aby dostal maltu do dutin, musel některé kameny přerovnat. Při trhání kořínků si Venda pořádně zanadával. Ještě musel trochu upravit terén kolem základních kamenů. Aby cementová malta držela, musely se kameny namočit. K tomu sloužila štětka. Chvilku jsem také míchal v této nádobě maltu a mohu říci, že to dalo zabrat. Po namíchání malty byla radost se dívat na ruce šikovného řemeslníka. Poslední operace. Uhlazení spár mezi kameny.

Nyní lze porovnat opravenou kamennou mohylu s původní rozvalenou. Jako měřítko ke kamenné mohyle jsem použil předsedu tachovského klubu hledačů Václava Vobořila, který na hrobu francouzského generála nejvíce pracoval.

Po získání přesnějších informací ještě doplníme chybějící pamětní desku.

Tato kamenná mohyla hrobu francouzského generála je šestnáctou drobnou kamennou památkou, kterou "Klub hledačů HP Tachov" zdarma opravil.

V okolí Tachova byly v letech 1742 a 1743 rozmístěny francouzské jednotky, které měly desetitisíce vojáků. K velké bitvě zde nedošlo, ale docházelo k drobným bojům s císařskými vojáky Marie Terezie a tím ke ztrátám na životech. Při tak velké koncentraci také mohli vojáci zemřít na nemoci, vyčerpáním z dlouhých pochodů nebo na následky předešlých zranění. Podle staré kroniky Dlouhého Újezda se měl za vesnicí nacházet hromadný hrob padlých francouzských vojáků. Ten se pokusíme najít.

Pokud se nám nepodaří najít Čecha, který doprovázel skupinu Francouzů k tomuto hrobu, jméno francouzského generála, který tam má být pohřben, asi nezjistíme. Kroniky se drobnými potyčkami asi nezabývaly.

Mgr. Jiří Šlajsna, který pracuje jako historik a archeolog v Oblastním muzeu v Mostě napsal spolu s dvěma kamarády zajímavou knihu "Kadaň 1742". V ní popisuje velké přesuny francouzských a císařských vojsk na našem území a střet u Kadaně v roce 1742. O drobných potyčkách vojáků v našem pohraničí se tam nepíše. Z oblečení francouzských vojáků se můžete podívat na obrázky přezek, které mi poslal. Hrob francouzského generála skrývá ještě jednu záhadu. Při hledání informací k mému filmu "Transport smrti" (z KT Buchenwald do KT Flossenbürg) v policejním archivu v Praze, jsem si udělal kopii z výpovědi jednoho lesáka. Ten v uvedené hájovně od roku 1945 bydlel. Hájovna se dříve jmenovala "Kriegholz" a později "Smrčiny". Do výpovědi uvedl, že koncem dubna 1945 se nedaleko hájovny objevil značně vyhladovělý italský student z pochodu smrti. Dali mu prý bramborovou polévku a chleba na cestu. Ale on zanedlouho zemřel. Pohřbít ho na hřbitově nad Pořejovem už nemohli, tam už byly americké tanky. Proto ho pohřbili nedaleko hájovny. Na hrob dali březový křížek a tužkou na něj napsali "Italiano". Virgule zjistila, že v označeném prostoru před kamennou mohylou bylo kopáno. Možná, že je to právě hrob toho italského studenta.
Nixe.