Dukla 2004/3

03. 08. 2004 Autor: Petr J. 9246× 1

Tak se připravuje další akce do oblasti zvané Dukla.
Jsme rozhodnuti jet 4, já, Zdena, Petr a Martin a taky jedeme 4. Víme o ní asi 14 dnů předem, ale jsme přesně domluveni až 1 den před odjezdem díky mé absenci, kde jsem volný čas strávil na určitých místech... Ale den D nastal a vyrážíme směr Země zaslíbená.
Hranice proběhly v pohodě, kde účinky EU jsou již patrné. Jenom díky mé brutální fotce jsem lustrován v centrální databázi hledaných osob. Potom přichází Kysak, Prešov a 2hodinová unavná cesta autobusem do Svidníku. Návštěva muzea, kde mne překvapí technika, která byla minulý rok ještě vystavena v Údolí smrti. Po dotazu nám průvodkyně vysvětlila, že nenechavé ruce lidí (nebudu jmenovat kterých), kteří, co není přivařeno s velkou radostí nosí do sběru. A tak nám toho pomalu ubývá a to nejen díky nás kopáčů.
Poslední přeprava autobusem na místo zvané Havranec, některým ne neznámé. Během cesty se dává do deště, kde ještě jeden domorodec přidává k dobru, že zde prší poslední dobou nepřetržitě. Pro některé z nás se situace stává posranou, ale víra ve velký mrcas na to moc nemyslíme, ještě když taháme na zádech 40kilové bágly přes celé Slovensko. Po vysazení v Havranci makáme asi kilák za vesničku do lesa na,, ubytovnu". Rychlé postavení stanu a přístřešku z celty vyrážíme, pořád v deští, na kopec Kačurák.
Po cestě se domlouváme na systému chození ve dvojci, ale všichni na dohled. Nebyli jsme v lese snad ani půlhodinku, najednou jsem sám, ani hulákání nepomáhá a tak po hodinovém hledání, kde jsem našel úplný h... jsem se vrátil na základnu totálně promočen. Nikde nikdo a tak vyrážím na protější stranu směr Pomierka.
Cestou nahoru jen samé špagety, velkorážní munice, granáty rus. výroby atd. Na vrcholu si to šinu, když tu uvidím kříž obmotaným červeným drátem a helmu. Lovím v paměti, protože se mi to zdá nějak povědomé a hle... Oťasova expedice na webu. Říkám si náhoda jak kráva, tak to tu už bude prošmejděný a tak s výrazem zoufalství jdu asi 100m od kříže a signál.
Zase lopatka, říkám si, když se země tahám zazátkovanou něm. polní láhev naplněnou ještě do půlky něčím neurčitým, nálada vyletí nahoru a signál taky, skládací hliníkový příbor, také něm. výroba, dál nějakě výbušniny s elektr. roznětkou a opasek s klasickou přezkou a nějaké řemínky. A tu na mne vykoukli kosti chudáka. Nechávám všeho, dělám kříž, vykuřuji provlhlé cigárko na památku tohoto vojáka a mizím směr tábor, neboť je kosa jako z nosa a jsem mokrý jak ženská po 30 orgasmech.
Musím projít ještě 200m. louku, kde je trávy až po pás a tak to schytávám až na dno. S 10kilovými kalhotami přicházím mezi ostatní, kteří už sedí u ohně a suší co se dá. Zjišťuji, že jsme se ztratili úplně všichni hned ze začátku, Martin se Zdenkem se naštěstí ještě našli a vymrcasili zákop plné delaborované munice, granátů a dalších věcí. Petr po ztracení chvíli chodil, pak to vzdal a šel chrápat na základnu. Ten den jsme zakončili slivovicí, fernetem a pivčem. Nebýt toho, že většině při sušení se seškvařili podrážky od bot a mě zcela shořely ponožky, byl den docela úspěšný.

Druhý den jak vymalovaný. A tak vyrážíme na Pomierku z jiné strany než já obvykle, ale držíc se na dohled od sebe a neustálým řvaním a pískáním zjišťujeme, zda jsme spolu. Po třech hodinách mávání klacky máme jen jednu helmu, samozřejmě že ruskou a zachovalou, RPG a pár drobností.
Pak natrefujeme oblast bojů 1sv. války, ale krom nábojů Manlicher a Mosin nic zajímavého. Jdeme podél kóty a munice, hromady šrotu, zbytky helem a pár nášlapných min. Dostáváme se do oblasti, kde jsem byl včera a prohledáváme okolí. Německá kulometná hnízda, hromady nábojnic a Zdena přináší závěr do Mosina.
Na jaře jsem zde našel pušku, ale bez závěru... že by?
Po chvíli zase Zdena tahá ven prostřelenou něm. láhev, ty samé výbušniny co jsem našel i já včera. Za chvíli zase hlásí závěr do špagina. To už není normální a tak deset metrů od něj vytahuji se země špagina, ale bez závěru. To je gól. 100% to patří k sobě. Chladič zbraně je proražen střepinou, mířidla jsou rozbity a tak závěr letěl ze zbraně ven. Ani si nestačím zahulit a už Martin si nás volá k sobě, že něco má.
Vidíme ruský filtr od masky a kolem spousta něm. vystřelených nábojnic, bývalý okop. V okopu rusk. helma i s lebkou a vedle ní hned druhá. Všeho necháváme a hned okop zahazujeme. Děláme další kříže a jdeme pomalu na základnu. Cestou vidíme pohozenou další rusk. helmu a vedle ní.... To už je někdo tak morbidní, že vykope a nechá to tak? Bohužel jo, ale děláme si pěknou ostudu.
V táboře požerem a vyrážíme na pivko do Dlhoňi, která je asi 3km od tábora. Dáváme pár kousk, domorodci jsou velmi přátelští a nabízejí pár artefaktů z války. Jedná se hlavně o granáty a děl. nábojnice. S díky odmítáme a jdeme zpátky do našeho domova vyzbrojeni jinačí výzbrojí a to Šarišem. Večer je super, u ohně se kecá o všem možným, popíjí se vše možné.

Ráno je obloha jako vymetená, naše hlavy taktéž a tak si dáváme první vyprošťováky. Mne musí zásobit Petr, jelikož jsem tu noc vše dojel. Dnes bude naším cílem les západně od Dlhoňe. Les začíná sympaticky. Mraky munice, hlavně od něm. mauserů a taktéž nalézám v zákopu kvalitní zásobník od Děkťareva.
Po čase potkáváme skupinku 5 místních dětí, kde nejstaršímu je asi 16 let. Vyměňujeme si informace o všem možným. Vypravují nám, jak včera vykopali vojáka a kde se dá najít dost věcí. Posílají nás na vrch Leuková, kde se zdárně asi po hodině dostáváme.
A už to začíná. Martin kope helmu v zákopu, kde již na půl vykopaná oznamuje perfektní stav. Po lopotné práci vytahuje barvou natřenou rusk. helmu, ale bez koženky uvnitř. Jinak kopeme další helmy, německé a ruské muniční přenosky, zásobníky na špagina, lopatky a zajímavý zásobník, který vypadá na Thompsona. Při čištění lesa nachází Martin přezku Slovenského štátu ve výborném stavu. Pak tu máme okopy kde se musíme prokopávat až na samé dno, ale výsledek je nad očekávaní překvapující.
Zdena nachází lopatku i s dřevěnou násadou-99% stav. Martin kope jak zběsilý, hlásí se o vystřídání, kde hloubka přesahuje 1m, tak se střídáme a vytahujeme kulometný zásobník na Maxima ale bez úchytu, jinak 90% stav. Stačí otočit uzávěr a bedýnka se otevírá po 60 letech. Uvnitř není ale kulometný pás, jak si z nás každý myslel, ale kanystr s vodou. Další, pravděpodobně s olejem tam chyběl. Ten s vodou se jistě používal na chlazení kulometu a s olejem na mazání. Po vyzdvižení této schránky se objevuje podlážka zákopu. Pěkně udělaná se dřeva a dobře zachovalá.
Taháme další schránku, ale již s kulometným pásem rozežraným vodou. Další zákop, další přenoska, tentokrát na leh. kulomet Děkťarev. Uvnitř 2 zásobníky, které necháváme na místě, třeba pro tu partu dětí. Jinak tento den končíme a míříme do místní nálevny v Dlhoňi.
Tam zapíjíme náš poslední hledací den a na druhý den valíme směr domov.

Jinak považujeme akci za úspěšnou a skvělou.