Dva v jedné díře

Dnes jsem vyrazil do jednoho lesíka, v klidu si rozbalil nádobíčko a pustil se do práce. Dá se říci, že jsem šel na jisto a tento předpoklad se vyplnil asi po 15 minutách. Moje Tesoro Vaquero hlásilo neomylně barvu mezi dvěma smrky. Botou jsem odškrábl jehličí a přejel místo cívkou, jestli je to v zemi. Po zaznění signálu jsem zachoval chladnou hlavu a opatrně odkrýval zem. Jeden náběr lopatkou a objevil se plechový sporťák SA. Zase ten plecháč, říkám si. No nic, prstem jsem ho vydloubl a prohlížel jeho žalostný stav. Ale jo, ujde to a strkám ho do pytlíka. Moje oči opět zaostřily na místo nálezu a bác ho-vidím špičku záslužáku a meč. Tak pojď hochu a opatrně ho vytahuji na svět. Otočím ho a nemohu uvěřit-má sponu a to znamená I. třída! A navíc ta barva je skoro zlatá a ten stav-neohlodané špičky a meče-luxus a sám sobě si gratuluji a děkuji v myšlenkách někomu, ani nevím komu. Putuje za svým kolegou do pytlíka, se kterým trávil tolik let v zemi. Další hodinu už nic a tak jsem vyrazil k domovu s myšlenkami na radostné čištění. Nakonec je záslužák ve stříbře a zde vidíte jak to vypadá.