Džeriho čepice

Je to asi měsíc co mne oslovila jedna paní od nás z Holic, že prý ví, že s tátou sbíráme kde co, a že doma má čepici po svém strýci Jaroslavu Jiroutovi, kterému nikdo neřekl jinak než „Džery“, a že je z druhé světové války. Ví, že pokud ji budeme chtít, bude v dobrých rukou a přidala nádherné povídání o něm. Kdo chcete, čtěte dál.

Džery se narodil v roce 1910, vyučil se zedníkem a jak to tak tehdy bylo normální, odjel na zkušenou do Ameriky. Sehnal práci a v Americe už zůstal. Získal občanství, a když se v Evropě Hitler zbláznil a rozpoutal 2. světovou válku tak narukoval a sloužil pod hvězdnatým praporem pět let. Z toho víc jak dva roky v Indii a v Barmě. V říjnu roku 1943 se nalodil na loď Georgie Washington a po 46 dnech velmi nebezpečné plavby dorazil do Bombaye.

Dva týdny pobyl v anglickém táboře. Jeho osud ho posléze zavál do Madrasu v jižní Indii a za krátký čas připlul do Kalkaty. Tam jeho cesta neskončila a jeho jednotka se přesunula 300 mil severně od Kalkaty do čínských kasáren, kde Američané cvičili čínské vojsko moderními zbraněmi, auty a tanky. To trvalo do února 1944

kdy jejich jednotka byla transportována na poslední zásobovací základnu do Ledo v Indii. O měsíc později byl přidělen k technickému oddílu do Barmy. (Jako první Holičák stanul na tomto, pro nás hodně odlehlém místě. ) Podmínky zde byly velmi kruté. Celých šest měsíců v tropických deštích a v mračnech komárů budovali cesty, silnice a mosty pro novou americkou základnu.

Když americká vojska dobyla severní Barmu od Japonců, netrvalo už dlouho a válka k nepopsatelné radosti všech, zde skončila. 30. října toho roku se nalodil a po klidné plavbě 26. listopadu dosáhl amerických břehů. Potom šlo vše velmi rychle. Propuštění z vojny cesta „domů“ do New Yorku.

Do rodných Holic se vrátil až po roce 1990, přivezl tuto čepici, množství zážitků a hlavně obrovskou radost z návratu do skutečného domova do Holic, kde o pět let později zemřel. Na přiložených fotografiích můžete vidět Džeriho i jeho čepici.

Tamasek1 a táta