Emanuela Nohejlová-Prátová (1900-1995)

Každý, kdo alespoň okrajově zabrousil do oboru numismatiky, zná jistě jméno Emanuely Nohejlové-Prátové. Kdo byla tato známá a uznávaná žena? Jednou větou-byla to průkopnice české numismatiky a jedna z našich předních specialistek v této vědní disciplíně. Narodila se 3. června roku 1900 ve východočeských Opatovicích nad Labem do rodiny tamního starosty, lékaře MUDr. Emanuela Nohejla. V roce 1918 úspěšně odmaturovala na pardubickém gymnáziu a poté vystudovala obor historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jí byl učitelem významný český historik, profesor J. V. Šimák (1870-1941).

Po studiích pracovala Emanuela Nohejlová-Prátová v Národním muzeu jako pomocná síla a zároveň vyučovala dějepis na středních školách. V roce 1930 nastoupila do Národního muzea již jako stálá vědecká pracovnice numismatického oddělení. Během svého působení v Národním muzeu se seznámila s jeho odborným ředitelem Doc. Dr. Gustavem Skalským (1891-1956) a s profesorem Dr. Janem Květem (1896-1965), historikem a výtvarníkem, který tehdy v Národním muzeu také působil a který snad poprvé v českých dějinách ve větší míře využíval fotografickou zvětšeninu mnohdy jen několikamilimetrových mincí pro přiblížení mincovních obrazů široké veřejnosti. Nohejlová-Prátová a Gustav Skalský jsou považováni za zakladatele moderní české vědecké numismatiky a díky nim má naše numismatika v zahraničí značný respekt. Knihy Emanuely Nohejlové jsou k mání například i v knihovně Stanfordské univerzity v Kalifornii.

Nohejlová-Prátová přednášela od roku 1949 numismatiku na brněnské Masarykově univerzitě a později vyučovala i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1958 získala titul doktor věd a roku 1964 byla jmenována univerzitní profesorkou. Po celý svůj život byla velmi aktivní; pracovala nejen jako přednostka numismatického oddělení Národního muzea nebo jako redaktorka několika odborných časopisů, ale byla i vedoucí autorského týmu řady vědeckých projektů. Velmi zdařilé a čtivé jsou její vlastenecky laděné knihy věnované historii a numismatice, často doplněné bohatou obrazovou přílohou. Bohužel, její zřejmě nejlepší dílo z padesátých let, Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. -IV. , které by dnes v případě reedice bylo zřejmě opravdovým bestsellerem, je velmi těžko k sehnání a nachází se snad už jen v knihovnách některých českých měst a univerzit. Podobné je to však třeba i s její prvotinou nazvanou Příběhy kláštera opatovického (1925), která se zabývá historií legendárního zaniklého a ve své době velmi vlivného kláštera, po němž nám zbyly do dnešních dnů jen pověsti o obřím pokladu ukrytém kdesi na dně Labe poblíž jezu při cestě z Opatovic do Vysoké. Profesorka Nohejlová-Prátová se v roce 1975 účastnila spolu s PhDr. Františkem Šebkem a Františkem Štillem geodetického průzkumu pomocí aparatury EOM s cílem objevit místo, kde v minulosti opatovický klášter stál. Klášteřiště bylo po několika dnech průzkumu skutečně zaměřeno a z půl metru hluboké a 2 x 5 metrů široké archeologické sondy byly získány tři přepravky střepů datovaných do 11 - 14. století, jedna přepravka cihlové mozaiky (u nás prý dost vzácné) a zbytky zdiva.

Emanuela Nohejlová si celý život udržela skvělou psychickou kondici a podle pamětníků se prý chovala pokorně ale zároveň s neokázalou noblesou. Ještě měsíc před svou smrtí vystoupila na oslavách 85. výročí založení pardubického gymnázia v pardubickém Domě hudby před čtyřmi stovkami studentů, kde zpaměti zarecitovala báseň od Viktora Dyka, oslavující českou budoucnost. Dr. Emanuela Nohejlová-Prátová, DrSc. zemřela na chirurgickém oddělení pardubické nemocnice dne 19. listopadu 1995 ve svých 95 letech a je zřejmě pochována na pardubickém hřbitově.



Zdroj: volně převyprávěno podle článku PhDr. FRANTIŠKA ŠEBKA, doplněno o další informace získané z internetu a z knih autorky.