EPILOG

Vzpomínka na ty padlé, nebo na následky zranění zemřelé...

V letním večerním tichu z knihovny vytahuji stařičký dopis. Dopis manžela své milované ženě. Dopis z tažení do té války s Prajzem a s proradnými Italy. Dopis podle data zřejmě mezi nimi poslední. Kdo ale z nás dnes ví, co bude zítra, za měsíc... ? Z textu je patrno manželské štěstí, láska... Bohužel i také sebevědomí, jenž tehdy v Rakouském mocnářství všeobecně panovalo. "Brzy bude po všem milá, vrátím se z té drobné patálie dozajista v pořádku a zdráv. Čepicemi ty troufalce utlučeme...... ".

Vedle dopisu leží na polici útlá kniha sepsaná později řídícím učitelem v. v. Karlem Janků - Bitva na Dobeníně u Náchoda 1866. Příjmení adresátky i odesílatele zmíněného zde dopisu je mně právě z této knihy povědomé. Listuji a v ní hledám: Wimpffen, Wimpffen? Ano! Zde se o něm píše:... "při okraji lesů provodovských zasažen plukovník Wimpffen ranou do ramene"... a zde opět:... "Pobočník plukovníka nadporučík Felix Wagner zpozoroval, že plukovník jest zraněn... Uchopil jeho koně za uzdu a odváděl takto raněného z dosahu palby. Kůň polekav se, uskočil stranou, čímž hrabě Wimpffen takřka do náručí svého pobočníka se smekl a takto dovnitř lesa odnesen byl... Wagner povolal desátníka a vojína, ti pak na nosítkách z pušek utvořených odnesli raněného o něco dále. Nadporučík Wagner kojil se nadějí brzkého osvobození, uchopil plukovníka pod rameny, oba vojínové u nohou a podařilo se jim takto dosti daleko jej dopraviti. Rozhodný pak a opětovaný rozkaz plukovníkův: "Zachovejte se sami, mě již nemůžete více pomoci". Donutil je k poslušnosti. Wagner postavil tornistr aby hlava před nepřátelskými střelami chráněna byla, usekl několik větví, by v úpalu slunečním stínu poskytovaly a rozloučili se s plukovníkem... "... Brzy objevili se Prusové a dopravili raněného na obvaziště, kde se více důstojníků jeho pluku nalézalo... ".
Jest dějinným paradoxem, že rakouský pluk, kterému zde v bitvě plukovník Wimpffen velel, byl pluk číslo 20 a čestným majitelem jeho byl Korunní princ pruský! S jehož jednotkami právě zde se pluk střetl. V deníku svém připojil korunní princ pruský na bojišti tuto poznámku: "Tedy vlastní jméno mé bojovalo proti mně! "... Korunní princ pruský dojel k důstojníkovi, jenž nedaleko v příkopě ležel mezi padlými toho "svého" pluku a tázal se jej po osudu hraběte Wimpffena... "Tamto leží" odvětil tázaný a ukázal k jistému kři. Princ odebral se tam, kde právě lékař a dva vojínové raněného pozdvihli a první obvaz přikládali. "Můj ubohý plukovníku Wimpffene! Promluvil k raněnému... "Bez vojska! " odpověděl plukovník sténaje a uchopiv podávanou mu pravici. Hluboce dojat, nařídil korunní princ pruský plukovníka do zámku Náchodského donésti. Dne 8. července mu levé rámě v kloubu odejmuto bylo. Zemřel pak 22. července 1866. V rukou své manželky - hraběnky Karoliny Wimpffen, rozené Lambergové. Oželen jí, celým plukem a všemi, kteří jej znali...... ".

A tak tam dnes na místech jeho zranění, na bojišti, stojí jeho pomník. Jeden ze spousty podobných tam okolo. A jeho hrob, v zámecké aleji na vojenském hřbitůvku. V Náchodě, tam u zámku.