Expedice Koločava 2009 - četnická stanice

Koločava je pro mnohé obyvatele vzdáleného Česka obec známá, ale i neznámá. Všichni znají Nikolu Šuhaje loupežníka, ale málokdo se vypravil přímo na místo děje, do Koločavy. Já s kamarádem Milanem jsme tu sestu podstoupili a jednoho dne jsme dojeli na zasněženou Koločavu. Koločava je obec, která se rozkládá na úpatí Karpat, na levém břehu řeky Terebly a v údolích potoků Koločavka, Hirsovec a Suchar. Její domky jsou roztroušeny i po okolních strmých stráních kopců, od lesů pod poloninou Piškoňa, až pod sedlo Prisl. Do Koločavy jsme přijeli večer a zašli jsme na večeři do historické četnické stanice, která je nyní přestavěna na restauraci a hotel. Četnickou stanici vlastní Valerij a Natálie Tumarecovi, odkaz www.kolocava.cz. Valerij je divadelní scénograf, který se při studiích dozvěděl o románu Ivana Olbrachta a o Nokolu Šuhajovi z jejich obce. Jelikož je to šikovný člověk, koupil roku 2000 ruinu bývalé četnické stanice (viz fotografie) a vystavěl z ní hotel s malým muzeem. V místní škole provozuje též muzeum Ivana Olbrachta, které se věnuje době Nikoly Šuhaje a kde je též fotografie četníků a mrtvého Nikoly s jeho bratrem. Nikola je ten vlevo a ten strom za mrtvolama je hruška na naší zahradě, poučil nás nadšeně Valerij. Před školou s muzeem a sochou Ivana Olbrachta je stánek náborářů na práci v České republice. Obytňák jsme zaparkovali naproti četnické stanici, před starou továrnou na balistické rakety. Rozpadem SSSR se tato továrna také rozpadla. Mluvil jsem s matkou Valerie, její manžel a Valeriovo otec pracoval v této továrně jako mistr. Když byly Valeriovi 4 roky, sáhl si jeho otec ve fabrice na 10.000 V a přinesli jim ho domu seškvařeného na uhel. Při prolézání staré fabriky na balistické rakety jsem našel bedýnku s nějakými klouby z plastu a plošnými tištěnými spoji. Vypadalo to, že by to mohlo patřit k těm raketám. Jako správný sběratel, jsem si to vzal jako exponát do mého muzea. Protože v obytňáku byl za jízdy dost zmatek, uložil jsem si části balistické rakety na jediné místo které jsme nepoužívali, do mrazáčku ledničky. Na hranicích jsem pak zjistil, že to nebyl dobrý nápad. Na místní hřbitov nás navedla cedule "Stezka za Šuhajem" a tam jsme nalezli hrob Nikoly Šuhaje, ale v tom sněhu to bylo dost náročné. Po dni stráveném v Koločavě jsme vyrazili na přejezd přes Karpaty a pokračovali do dalšího cile expedice, spojeného s naší vojenskou historií, do Zborova.

Maruška