Fragmenty z Bitvy nad Slavičínem I. díl
Všechny vás zdravím,jak tu probíhají fotografie z muzeí, z různých koutů Evropy, rád bych se zde s vámi podělil o zážitky, které na mě čekali při prohlídce malého muzea ve Slavičíně. čím je pro Severní čechy Kovářská, nebo pro Jižní čechy Jindřichův Hradec, tak tím je pro nás na Moravě bezesporu Slavičín, nad nímž se 29. srpna 1944 odehrála velká letecká bitva, známá jako Letecká bitva nad Bílými Karpatami. Onoho krásného letního dne se totiž americká 15. letecká armáda rozhodla provést nálet na rafinérii ropy a seřazovací nádraží v Ostravě-Přívoze.
Během letu nad Drietomou a Slavičínem se podařilo německým stíhačům sestřelit všech sedm bombardérů B-17 20. letky 2 bombardovací skupiny a další tři opozdilá letadla. V několika minutách zahynulo 41 členů posádek z těchto letadel. 28 letců bylo pohřbeno na slavičínském hřbitově, který se tak stal největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky.
3. až 5. září 1946 byla těla letců exhumována a převezena na centrální americký vojenský hřbitov Lorraine u města Saint Avold ve Francii nebo na národní hřbitovy v USA, ojediněle na hřbitovy civilní.
Ve slavičínském muzeu jsou uloženy fragmenty z této letecké bitvy. Největším exponátem z této tématiky je motor německého Messerschmittu Bf 109 G, jenž byl v roce 1990 vytažen z hluboké bažiny u obce Lipová. Toto malé a skromné muzeum navštěvuji takřka pravidelně několikrát do roka a i když moc nových přírůstků nepřibývá, vždy mě osloví místní nadšenci, kteří na tyto události nezapomínají a neúnavně se starají, aby tyto události nebyly nikdy veřejností zapomenuty. Také konají pravidelné vzpomínkové akce, které navštěvují i američtí letci-veteráni, kteří tuto bitvu přežili. Všem leteckým nadšencům a sběratelům mohu toto malé muzeum jenom doporučit, stejně jako ono krásné městečko Slavičín, nedaleko vyhlášených lázní Luhačovice.
V 2. díle navštívíme malou valašskou vesničku uprostřed hor, kde se nachází další letecké muzeum, tak se těšte...
AlbiK
Přispívat do diskuze a hlasovat pro vybrané komentáře mohou jen registrovaní. Prosíme, zaregistrujte se nebo se přihlašte!
Komentáře
liberator
03. 04. 2006, 11:44pěkné, tak to taky hned něco přihodím...
Adolf Bleichert
03. 04. 2006, 12:27Otec pochází z toho regionu, víceméně je též "pamětníkem", ono ve 3 letech si toho člověk moc nezapamatuje (jediné vzpomínky jsou na nějakého Fritze, který ho vozil, stejně jako ostatní vesnické děti, na motorce, na nějaké německé vojáky, kteří u nich bydleli a na jejich ruského sluhu Ivana) ale strýcové pravili, že děcka v okolí (včetně nich) vytáhli z lesa (a taky z polí) protistřepinovou vestu, spousty nábojů, duralové plechy (zbytečky tam mimochodem jsou dodnes), letecké kukly i s dýchači a podobné věci (kde je temu dneska konec). Koncem války se to smíchalo s pozůstatky po Němcích. Kluci si hráli s rourami od pancéřových pěstí, sem tam někdo přivlekl granát. Některé starší ročníky si nosily dom pancéřové pěsti celé, že je budou mít jako "kyjanice na rozbíjání špalků". Naštěstí jim to věci znalí lidi vysvětlili.
Když už pak byl na "lesárně" (Lomnice, Bruntál, Hranice), tož se na praxi v lesích nacházela spousta věcí - protitankové miny, náboje, sem tam i nějaký padlý, po výzbroji a výstroji už skoro 20 let po válce bylo pendrek, obzvlášť když to leželo v povrchových vrstvách. Všecko bylo rezavé a kluci, kteří zažili aspoň trochu válku, o to neměli moc zájem.
Gila
03. 04. 2006, 12:46Adolfe zaujala mě tvá poslední věta. Zajímavé by bylo vědět kolik z těch co opravdově zažilo válku sbírá pozůstatky z ní. A ti co je dnes s takovým nadšením sbírají zda by v tom pokračovali zažít válku na vlastní kůži - ale ne v zápolí.
Adolf Bleichert
03. 04. 2006, 13:32Lidi, co ji zažili, si jako upomínku často něco schovávají, když projevíš zájem, když umíš naslouchat, tož se dozvíš spoustu věcí, příběhů, někdy i něco dostaneš. Tak jsem od jednoho moc dobrého člověka získal Odznak za zranění - černý. Běžný odznáček, ale pro mě má cenu mnohem větší, protože znám jeho příběh a navíc je to památka na člověka, kterého si vážím. Jinak tohle nesbírám. Po válce bylo možné se setkat se spoustou veteránů říšské branné moci, otec pravil, že se s nimi setkal v chemičce v Hrušově (no Hlučínsko za rohem, že, tam se dodnes říká, že zalívají zahrady zbrojním olejem, aby jim ty kvéry nezrezavěly) Jména už si nevybavuju, ale v zajetí makali ve zlatých dolech. Pár nugetů si přivezli, že prý si nechají něco pozlatit - a ukázali mu "nějaký" kordík. Tehdá o tom taková povědomost nebyla, takže blíž ho určit bylo těžké. Navíc tam byla svastika a mohlo by to smrdět průserem.
Adolf Bleichert
03. 04. 2006, 13:40Lidi, co ji zažili, si jako upomínku často něco schovávají, když projevíš zájem, když umíš naslouchat, tož se dozvíš spoustu věcí, příběhů, někdy i něco dostaneš. Tak jsem od jednoho moc dobrého člověka získal Odznak za zranění - černý. Běžný odznáček, ale pro mě má cenu mnohem větší, protože znám jeho příběh a navíc je to památka na člověka, kterého si vážím. Jinak tohle nesbírám. Po válce bylo možné se setkat se spoustou veteránů říšské branné moci, otec pravil, že se s nimi setkal v chemičce v Hrušově (no Hlučínsko za rohem, že, tam se dodnes říká, že zalívají zahrady zbrojním olejem, aby jim ty kvéry nezrezavěly) Jména už si nevybavuju, ale v zajetí makali ve zlatých dolech. Pár nugetů si přivezli, že prý si nechají něco pozlatit - a ukázali mu "nějaký" kordík. Tehdá o tom taková povědomost nebyla, takže blíž ho určit bylo těžké. Navíc tam byla svastika a mohlo by to smrdět průserem.
beda
03. 04. 2006, 13:41jak jinak než
a už se těším na další muzeum