Goldík

Jak se člověk styděl v 70 letech je kupovat na malém městě, kde každý každého znal. A ty významné pohledy prodavaček, to bylabomba

taky jsem jich pár našel
už byly ale nepoužitelné
není gold jako gold

Já se nestyděl........... a tak si mě pár kámošů postupně poslalo šprndy koupit, některý čekal před drogérkou, jiný v hospodě. Postup byl stejný - šprndy jsem koupil, venku jsem je před ním vyklopil z papírového pytlíku do kterého je prodavačky dávaly a zařval jsem na celé náměstí či hospodu : " Rudo, jsou to ty šprcky cos chtěl koupit??? "....... A byl klid, nikdo už mě pro "zboží" neposílal.

Já nedal LIBERTÁ!

klarkon . já s tím teda taky nemám problém

Ta asi plastová krabička patří k tomu? Našel jsem vždy jen ten AL plíšek.

cca šedesátá léta minulého století.

tak to mi jeden známý vykládal, že když někdy v osmdesátých létech, jako učeň v drogerii se bavil tím, že ty šprcky přes obal propichoval špendlíkem, tak aby to nebylo vidět

savki < Ano, u nás v lesíku muselo být strašně narváno. Kvůli goldíkům už jsem tam přestal chodit. Snad každý desátý krok píská tahle potvora.

My jsme to jak kluci napustili asi litrem vody a z prvního patra to byla pěkná prda před někým na chodníku. Pro zajimavost, pokud se do toho pouštěla voda a bylo ve kbekíku, tak se tam vešlo 9litrů vody.