Goldy z pole

Aneb jak mrzáček ke štěstí přišel. Jednoho dne, byl to zrovna poslední den v roce, jsme šli společně s Tomášem, to je můj starší kluk, na malou hledačku. Kdo mne zná tak ví, že moc toho ještě nenachodím, neb mám pořád berličky, bez kterých se moc nemohu hnout. Trošku sice tím bzukacím klackem mohu máchat, ale ohnout se ještě a dohledat nález nedokážu. Jsem samozřejmě strašně klukům, mám ještě jednoho, Lukáše, taky už má řidičák, vděčnej, když mne vezmou ven na provětrání se s pípátkem.

Vždy jsem nadrženej jako prase, to vám povím, absence je veliká. No a toho dne jsme vyrazili na jednu louku, kde se dalo kopat, protože jinak pole byla zmrzlá na kost. Mrskali jsme střídavě klackem bez velkého úspěchu, sem tam mincička a nějakej knoflík. Tak to probíhalo asi hoďku a půl, už jsem toho začínal mít dost. Nožka začínala pobolívat, to víte dva a půl roku nemakala. Tak povídám Tomášovi. Najdi už to Agečko a jdeme domů. No, znáte to slovní pošťuchování, ale najednou po delší době takovej nijakej signál. Poslední kop. Normálně by se asi ani nekopal, ale protože těch krásnejch signálů bylo pramálo, tak to Tomáš začal kopat. Kope, kope, šlo mu to. Otevřel zem jako slabikář, no a asi v 15 číslech se obnažil ten kousek žlutého kovu. Já mu říkám, jó, to je ten žlutej kroužek, co je na kořalkách, co se před vrácením láhve přetrhne nožem. Zátek a těchto kroužků je všude dost. A jak krásně dávaj signál. No a právě ten signál mi vrtal v hlavě. On říká, ještě že to není prsten, to bych se po... , a podá mi ho. Já si s ním začnu pomalu bezmyšlenkovitě hrát ( myslím ten kroužek ), dokonce jsem ho začal i rovnat a najednou se odloupla hlína a já uviděl nějaký tečky a čárky uvnitř toho plíšku. Neměl jsem brejle, ale najednou mi bylo jasno. To byla úleva. Zařvu. Tome ty v... , to je prsten!!! On, kecáš a podávám mu ho. Tak a teď se po...!!! Křičeli jsme, smáli jsme se, co vám mám povídat. Radost veliká. Chudák, byl to pánskej snubák, ale pošramocenej, však uvidíte.

Doma jsme po zralé úvaze usoudili, že si zaslouží renovaci a tak se i stalo. Ty tečky jsou značka sterého zlatníka a punc 14 karátového zlata " hlava psa". Tento punc se používal od roku 1866 - 1921. A právě i ten rok 1866 je vyrytý v prstenu. Je tam i rok 1898, možná, že ho táta dal synovi, proto tam jsou dvě data. Nevím. Kdo ví proč tam jsou dvě data, dejte vědět. Jak renovace dopadla, posuďte sami. Jenom na doplnění - dělal to zlatník, já tak šikovnej nejsem. Na poslední fotce je prstýnek a přívěšek taky ze žlutého kovu, ale zlato to asi nebude. Nenašel jsem punc, taky to nevypadá moc staře, kdy punc ještě nebyl, ale zase je to jenom umyté vodou, takže možná...
Kozajda