Hele hele tamhle jsou detektoráři

Tak tahle věta byla na počátku mého včerejšího nadzvednutí se ze židle. Ale popořádku.
Včera jsme byli dva lidé, jeden detektor a jedna lopatka na výletě. Plán byl jednoduchý. Sluxovat místa kde jsem očekával vojenské harampádí, pocourat se v přírodě, a taky prohlídnout si jeden konkrétní hrad, o němž vím, že je udržovaná zřícenina a že je velice pěkný. Při té příležitosti jsem se na druhé straně lesa jal čuchat detektorem na cestě a mezi alobaly, konzervami a jinými výdobytky civilizace hledat nějakou tu mincičku. No zkrátka nějaký zajímavý signál. Po jisté době jsme se přiblížili k hradu, který opravdu působí majestátně a láká k prohlídce, obzvláště i tím, že je volně přístupný. Z dálky jsem slyšel hlasy a halekání, což nasvědčovalo tomu, že lidí je tam víc, než by člověk očekával. (terén je dost nepřístupný). Protože mám poměrně vyvinutý 6. smysl a nějakou zkušenost, bylo mi čím dál žinantnější prohlížet si hrad s detektorem na rameni, protože jsem se obával reakcí lidí. Vím že není zakázáno nosit klacek na rameni ani na hradě, ale znáte lidi…
Povídám tedy kolegovi: Jdi sám já tu počkám. Ne a proč, co blbneš, já ho klidně vezmu apod. Dobře tedy. Jdeme dovnitř. Na nádvoří byly nějací brigádníci a nějací historici, kteří opravovali hrad a jeden s očividným zájmem se zviditelnit oblboval mladé slečny rozborem středověkého pojiva kamenných kvádrů. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejdřív udivení brigádníci špekulovali o tom, jestli tam smíme kopat či né a já tedy radši opustil hrad a sedl jsem si venku na pařez, s tím že se pak vystřídáme, jenom aby ta magická tyč nebyla uvnitř hradu. Sedím si tak venku vedle hromady konzerv, která očividně nikomu nevadila a tu slyším: Hele hele Franto detektoráři. Jo vím už tam jdu. Jasně deme. Tak to teda ne.!!!
Po těchto větách sem čekal cože mi bude sděleno. První dorazivší si přede mnou sedl do dřepu a v očích měl otázku. Byl v pohodě a já mu v pohodě vysvětlil, že si hledám v lese němce a že tady jsem na prohlídce a že deťák nemůžu nechat někde položenej a proto ho mám na rameni. Poděkoval za vysvětlení i se omluvil a bylo by. Jenže nebylo. Za ním přilít obtloustlý fousatý seladon, který oblboval ony slečny středověkou maltou, a hned na mě spustil, ječel jak pominutej s tím, že všechno zničíme a že jsme všichni „hajzlové“. Na to konto jsem mu odpověděl pár hezkých slov, poučil jsem jej, že takhle se nemluví obzvláště před studentama. Zvedl jsem se a na just jsem si šel hrad prohlídnout velmi podrobně. Požádal jsem jej i o jeho odborný výklad zvláště co se středověké malty týče. Ten mi sice neposkytl, a krom toho, že mne hlídali na každém kroku, už dal pokoj.
Proč to vlastně píšu. Víte, za prvé bych nikdy nekopal na území památky ani archeolokality a i myslet si že bych byl takový tydýt a před tisíce lidmi mu kopal na nádvoří je scestné.
Jde mi spíš o to proč si to o nás ti lidé myslí a proč i já když jsem tam šel, jsem to vlastně očekával. Neděláme (alespoň většina z nás) nic nezákonného. To že tohle byl magor, který se chtěl zviditelnit, je jedna věc. Druhá věc je ta, že potom jsem byl 20 kiláků dál, a les byl rozkopaný od mých předchůdců. Já taky tu díru vyhrabu, ale po mne ji nenajdete. Maximálně jinou barvu půdy danou tím že místo je čerstvě zahrabáno.
Pánové když si dáte tu práci díru vykopat je takový problém ji nohou zahrabat? Opravdu chceme aby ty lidi co nás nemají rádi měli v ruce argumenty proti nám. Víte ten pán byl jinej. Řekl bych, že to byl kret…. No ale věřte mi že na druhou stranu si za to můžeme dost sami. Vím, že to může udělat koko-li kdo si koupí detektor a nepatří mezi nás, Vím že rabování archeolokalit taky může dělat koko-li a že mu v tom nezabrání. Pak ale tvrdím, že je čas se od těchto již rychle distancovat a mediálně to dávat najevo. Na webu či jinak. Chlapi nepodceňujme to. Mohl by to být jednou problém….

Sing-Sing