Historie šumperských budov Sanatorium na Šibeničním vrchu

Úvaha o stavbě vodoléčebného ústavu, který měl fungovat podle vzoru bavorského přírodního lékaře Sebastiana Kneippa, vzešla z příkladu dr. Sappelta, který takové zařízení provozoval v dnešních Glucholazech.
Za vším tím nápadem stál Spolek přírodní léčby, založený 13. prosince1896. V březnu1897 zahájili jeho členové sbírku na smělou realizaci projektu. Vznikla tak akciová společnost, jejíž vůdčí postavou byl kapelník městského orchestru Hans Rotter, který spolu s manželkou Marií do podniku vložil největší finanční částku. Spolek rozhodl, že ústav bude postaven v blízkosti „Šibeničního vrchu“ a  Čarodějnické planiny, místa poprav v období čarodějnických procesů. Ze všech možných návrhů byl nakonec byl vybrán a nadšeně přijat návrh šumperského stavitele Heinricha Poppa. Ten upravil projekt vídeňského architekta Seiferta a spolu s dalším stavitelem Franzem Hlochem stavbu v letech 1898-1899 realizoval. Úpravu parku navrhl šumperský „všeuměl“ Engelbert Zdenek. Sochařskou výzdobu vesměs provedl sochař Julius Pelikán, jehož sochy bylo možno spatřit ještě v minulých letech v parku léčebny. Stavba, která měla na leckterých návrzích podobu až zámečku či hradu uprostřed lesů, se bohužel dočkala velmi brzy své přestavby a to již po roce 1925. Bohužel původní švýcarský ráz architektury byl tímto zásahem zcela potlačen. Postaveny byly v oněch letech také další nové objekty – budova ředitelství na vrcholu „Šibeničního vrchu“, zahradnický dům a objekt vrátnice.
Vraťme se ale do let slavnostního otevření, do  14. června1899, kdy bylo sanatorium, pod označením „hydroterapeutický ústav“, otevřeno. Kapacita zařízení počítala přibližně se 40 hosty, pro které byla kromě procházek po širokém okolí k dispozici rozsáhlé zařízení budovy. Za zamčenými vstupními dveřmi se uvnitř skrývala velká jídelna s prosklenou verandou, hrací, čtenářské, klavírní, kuřácké a biliárové salónky, léčebné oddělení s lehátkovým prostorem, masážní kabinet, sál pro gymnastiku, vzdušné a sluneční lázně, kuželna apod. Objekt měl na svou dobu zavedeno elektrické osvětlení, vlastní vodovod a ústřední topení. Prvním šéflékařem se stal doktor Adalbert Kupferschmidt. Léčily se zde různé choroby jako byly onemocnění nervová a poruchy metabolismu, žaludeční, střevní i srdeční potíže aj. V té době se počítalo zejména s exklusivní klientelou. Ovšem doba celému projektu nepřála. 29. srpna 1917 koupil zařízení brněnský pracovní pojišťovací ústav pro Moravu a Slezsko.
Objekt bylo nutno stavebně upravit, scházely však finanční prostředky. Podnik málem zkrachoval, našly se však finance, když se mecenášem stal Zemský moravský výbor v Brně. Právě za jeho úřadování byly provedeny oni nepříliš úspěšné stavební úpravy, když byl objekt zcela přebudován a značně rozšířen. Na druhou stranu však k vybavení již patřily takové vymoženosti jako rentgenové přístroje, laboratoře, rozsáhlá vanová a sprchová koupelna. Tehdy se zde léčili chlapci a dívky s neotevřenou TBC. Zařízení bylo pojmenováno po tehdejším prezidentovi ČSR na Masarykovu zemskou dětskou
léčebnu. V době 2. světové války sloužilo zařízení střídavě vojákům, navrátilcům a uprchlíkům z východu, a hlavně jako dětský domov pro 220 chovanců. Po válce byla obnovena léčba dětské plicní i mimoplicní tuberkulózy. Zařízením, které po roce 1948 změnilo název na Dětskou léčebnu tuberkulózy a nemocí respiračních, prošlo několik tisíc malých pacientů. Zrušeno bylo v roce 1981. S přestavbou sanatoria v letech čtyřicátých a padesátých je spjato jméno Karla Čunderleho, který byl v letech 1928-1938 jediný český držitel stavitelské licence v Šumperku. Je podespán i pod původním vzezřením rozhledny na Háji.

 Autor: candies