Hlásit či nehlásit?

Hlásit či nehlásit?

To je oč tu běží. Pro napsání článku mě inspirovala jedna událost, která se stala před pár dny. Při jednom hledání jsme se tak nějak roztrousili po lese, každý se svou vidinou krásného nálezu. Ten den i něco padlo, žádné zázraky, ale s prázdnou jsme domů nešli. Kolega se rozhodl vystoupat příkrý sráz, kde nikdo z nás a pochybuji, že vůbec kdy, nešel. Po chvíli volá : ¨ tak to je teda signál ¨ Postupně jsem se sešli na tom místě tři a jen koukali.

Cívku detektoru zvednutou do výše očí a signál jako blázen. A to má kolega ke dvěma metrům výšky. Představivost jela na plné obrátky.

Kopal, či spíše pomalu hrabal, protože terén v těch místech je kamenitý, pěkně dlouho, zatímco mi se ploužili okolo, nebo pokukovali, co z toho vyleze. Asi tak v metrové hloubce konečně něco lezlo. Pomalu jsme to trochu odhrabali a očistili a dumali co to může být. Pod námi byl válec čehosi, podle zakřivení odkrytého povrchu, o průměru cca 25 cm možná i více… Chvíli jsme tam tak debatovali a najednou nám to došlo a už se nikomu kopat nechtělo – co když je to letecká puma? Kolega ¨nález ¨pomalu a opatrně zahrabal a domů jsme šli s dilema, hlásit, nebo nehlásit, když si nejsme jisti?

Přiznám se, že uplynula nějaká doba (což byla od nás chyba), než nás svědomí a nejistota dohnali k akci. Alespoň já, kdykoli jsem se podíval na kopec, přemýšlel jsem o tom, jak to vyřešit. Policii se mi nechtělo volat,

po zkušenosti, kdy po zavolání na 158, nepřijel pyrotechnik ale policista z místního oddělení. Se slovy, chlapi, proč to pořád vyhrabáváte, vždyť to tu leží 70 let a nikomu to nevadí, strčil dva náboje 20mm tříštivého flaku div ne do kapsy, poté hodil do kufru auta a vesele odfrčel zpět na služebnu. Hledal jsem nějaký kontakt a narazil při hledání na majora Václava Bilického, který je mezi pyrotechniky pojmem a je autorem mnoha publikací o válečné munici na našem území. Napsal jsem mu e-mail, on mi obratem odpověděl a potvrdil naší domněnku, že by se vzhledem k místu nálezu, kde prob íhali spojenecké nálety, mohlo skutečně jednat o americkou, či britskou leteckou pumu. Přeposlal můj dotazplk. JUDr. Michal Dlouhému, Ph. D. řediteli Pyrotechnické služby Policie ČR.

Od něho mi přišel kontakt na I. odbor Pyrotechnické služby PČR, jak e-mail, tak telefonní číslo. Poté už jsme jen ústně dojednali kdy a kde se sejdeme a jak vše bude probíhat.

S pyrotechniky jsme byli domluveni na přesný čas, který dodrželi. Opomenu přítomnost nejméně 10-ti policistů

Jak z dopravky, tak místního oddělení, kteří přijeli (zajišťovat ) prostor. Chlapi přijeli, vzali krumpáč a rýč a dali se do práce. Nás (vyhnali) pokud možno co nejdále, s tím, že se pak uvidí. Řeknu Vám, že mi nebylo dvakrát nejlépe. Jednak nevíte, co vlastně vyhrabou, v jakém to bude stavu, nevybouchne to při kopání, nebo ohledání?

Ve hře byla také možnost, že se o munici vůbec nejedná a my budeme slušně řečeno za idioty. Mluvili jsme o všem možném, skryti za horizontem a čekali na telefon, nebo signál pyrotechniků. Ozvalo se pískání, tak jsme se vydali zpět k nim. Stáli nad dírou o průměru cca 1 metr, hloubce také kolem metru jako kukačky společně s policisty a o něčem debatovali. Když jsem dorazili na místo, pyrotechnici nám řekli, že po odkrytí části, kterou jsme měli otevřenou my, skutečně mysleli, že se jedná o leteckou pumu. Poté odhrabali další části, aby se ujistili.

Podle průměru předmětu odkopali příslušnou délku předmětu a ujistili se, že už by museli narazit na dno, nebo

vrchní část pumy, kde byly stabilizátory, což se nepotvrdilo. Naštěstí. Předmět se totiž nachází blízko obydlené části města, kde by v případě potvrzení naší domněnky nejspíše následovala evakuace obyvatel, dopravní uzávěry a šílený šrumec. V případě, že by se jednalo o americkou pumu z II. světové války, což jsou po 70.-ti letech velmi nestabilní a nevypočitatelné potvory, vzhledem k dlouhodobým časovačům na bázi celuloidu, došlo by k odpálení nejspíše přímo na místě. Evakuační prostor u 200lb americké pumy je 2,5 km, což je skoro půlka na&scaro n;eho města. Naštěstí se to nepotvrdilo.

O co se jedná nevíme, pro pyrotechniky je to uzavřené s tím, že o munici se nejedná. Vzhledem k tomu, jak hluboko, v jak příkrém srázu, uprostřed skal, nad věcí stále visí otazník. Možná to někdy dokopeme a zjistíme více. Šlo především o jedno, potvrdit, nebo vyloučit munici. Což se stalo. Nejdůležitější je pro nás, jakož i pro všechny ostatní fakt, že přítomní pyrotechnici, tak i ředitel krajské správy PČR, který byl také ve finále přítomen, Nás ujistili, že je lepší dvakrát volat zbytečně, než nevolat vůbec! Mějte na paměti, že každá munice, kterou necháme na místě, třeba i hlouběji, než byla s tím, že( pokud vydržela 70 let, vydrží v pohodě dalších 70 let ), velmi snadno změní vzhledem k počtu hledačů majitele a nedej bože ji najde nějaký (janek), který na ní bude trénovat své znalosti a dovednosti. Navíc se může stát i to, že to bude zrovna Váš soused, který si chce vyzdobit poličku nebo koutek. Můžete taky po příchodu domů s hrůzou zjistit, že jste bezdomovci – v lepším případě.

Závěr tedy zní : Každý podezřelý nález, i když si nejsme jisti, že se jedná skutečně o munici, NAHLÁSIT!!!

Po naší zkušenosti volat raději přímo pyrotechnickou službu. Pokud neznáte číslo, volejte klasicky 158, ale nechte se přepojit na příslušnou služebnu Pyrotechnické služby. Budou umět lépe vyhodnotit situaci, ví, na co se Vás zeptat a hlavně Vám skutečně poradí, co dělat. Hlavu Vám v žádném případě neutrhnou, jsou to pohodoví chlapi. Nikdo se nás celou tu dobu, co se situace řešila nezeptal, co jsme tam dělali, co jsme s detektorem hledali. Jde o to, že šance, že se při hledání s detektorem dostanete do podobné situace je hodně veliká. Hlavně (válkaři) jako jsem já, mají tu &scaron ;anci větší, neb navštěvují přímo lokality, kde probíhaly boje, nebo se v těch místech zdržovala armáda. Není ale problém třeba na tisíckrát zorané poli najít šrapnel z I. světové války, jako se to stalo mě. Přeji všem hledačům ať mají takových nálezů co nejméně a když už něco najdete, nahlaste to, čím méně toho v zemi zbude, tím lépe pro všechny.

Závěrem bych chtěl poděkovat panu emeritnímu maj. Václavu Bilickému, panu plk. Michalovi JUDr. Dlouhému, Ph. D. –řediteli Pyrotechnické služby PČR, jakož i chlapům z I. odboru Pyrotechnické služby PČR – Expozitury Teplice za vstřícnost, ochotu a profesionalitu.

P. S. Jako ilustraci přidávám foto projektilu 7,92 mm Maser s bílým fosforem. Kdysi jsem je nosil domů, než jsem v krabici nalezl toto a než mi jeden projektil při třídění samovolně začal hořet v ruce a spálil mi prsty. Na pohled je to sice hezké a zajímavé, ale jinak je to pěkné svinstvo…