Hledači a archeologové v Británii

Unikátní možnost spatřit zlatý poklad nalezený detektorem kovů budou mít v listopadu návštěvníci muzea v St Neots v hrabství Cambridgeshire v severovýchodní Anglii. Depot dva tisíce let starých mincí - 67 zlatých statérů a jednu čtvrtinu statéru - vykopal právě před třemi lety, 26. října 2010, na poli patřící Johnu Williamsovi u obce Kimbolton, hledač Andrew Thomas z Loughboroug.

Muzeum pak svedlo závod s časem, aby shromáždilo 22 tisíc liber na výkup nálezu, jinak hrozilo, že bude rozprodán. To se v loňském roce podařilo a poklad je od té doby předmětem vědeckého zkoumání. Mince nalezené Andrew Thomasem byly na ostrovech v oběhu od 30 - 40 let př. n. l. do 50 - 60 n. l. a představují jedny z nejranějších dokladů peněžního systému v Británii.
"Najít mince z doby železné - na rozdíl od doby římské nebo středověku - není tak běžné, " říká kurátor sbírek železné doby a římských mincí Ian Leins. "Víme o zhruba 50 tisících mincí z doby železné - což zní na první poslech skvěle, ale ty byly zaregistrovány v průběhu několika staletí. A jen za 15 uplynulých let bylo nalezeno na čtvrt milionu! mincí římských. "
Depot z Kimboltonu bude vystaven zatím jen krátce, ale na tomto příkladu lze alespoň ve stručnosti dobře ilustrovat strukturovaný proces, který v Británii následuje po nálezu "pokladu".

Zákon o pokladu
Podle anglického práva má vlastník pozemku výhradní nárok na jakékoliv archeologické artefakty nalezené na půdě v jeho majetku, ale detektoristé velice často dospějí s vlastníky k dohodě o podílu výnosů z případného prodeje nálezu.
Výjimkou jsou nálezy oficiálně státem prohlášené za poklad podle "Zákona o pokladu" (Treasure Act) z roku 1996, který řeší otázky nálezů historicky cenných předmětů v Anglii, Walesu a Severním Irsku.
Zákon především zavazuje nálezce artefaktů nahlásit do čtrnácti dnů svůj nález příslušnému místnímu úředníkovi. Ten vede k několikastupňovému posuzování, které nakonec určí, zda jde poklad podle zákona, nebo ne.
Pokud je nález prohlášen za poklad, musí jej vlastník nabídnout k odprodeji místnímu muzeu za cenu stanovenou nezávislou radou odborníků na starožitností ( Treasure Valuation Committee). Pouze v případě, že muzeum nevyjádří o nález zájem, nebo není schopno jej vykoupit, může si jej majitel ponechat.

Co je v Anglii pokladem
A jak je podle Treasure Act "poklad" definován? Pokladem
1. … jsou všechny mince obsažené v jednom depotu. Depot je definována jako nález dvou nebo více mincí, minimálně 300 let starých. Obsahují-li méně než 10% zlata nebo stříbra, musí depot obsahovat nejméně deset mincí.
2. … jsou dva nebo více prehistorických objektů z obecných kovů mající nějakou vzájemnou souvislost.
3. … je každý jednotlivý nemincovní nález nejméně 300 let starý, obsahující alespoň 10 % zlata nebo stříbra.
4. … jsou objekty z podstatné části vyrobené ze zlata nebo stříbra, staré méně než 300 let, které byly záměrně ukryty s úmyslem pozdějšího vyzvednutí a jejichž vlastníci nebo dědici nejsou známy.

Bronzový šálek nalezený hledačem Cliffem Bradshawem pomocí detektoru v Ringlemere nedaleko Sandwich v anglickém hrabství Kent v roce 2001, který byl uznán podle Treasure Act jako "poklad". Obdobných předmětů datovaných do období mezi 1700 a 1500 před naším letopočtem bylo nalezeno v Evropě pouze sedm.

Předměty nalezené v moři nebo na pobřeží pocházející z vraků nespadají po Treasure Act. Nálezy vraků ale musí být nahlášeny na Receiver of Wreck.

Mince, které Andrew Thomas nalezl v roce 2010, tedy nejprve nahlásil u příslušného úřadu, který je odeslal k posouzení do Britského muzea v Londýně. Zde jej kurátor Ian Leins prohlásil za poklad podle Treasure Act, a poté na něj vzneslo nárok muzeum v St Neots.

Tání ledů
Problém podchycení archeologických nálezů nespadajících pod Treasure Act pomáhá řešit Portable Antiquities Scheme (PAS)- dobrovolný program pro veřejnost spravovaný Britským muzeem. Projekt byl odstartován v roce 1997 v reakci na rostoucí počet archeologických předmětů nalezených amatérskými hledači či naprosto náhodně - lidmi pracujícími na polích, zahradách, na stavbách, při výletech do přírody. Jen během prvního pilotního roku podchytil přes 13 tisíc! objektů.
V krajích působí při krajských či místních muzeích styční úředníci projektu, tzv. Finds Liaison Officers (FLOs), kterým mohou hledači své nálezy ukázat. FLOS pomůže s určením předmětu a zanese jej do databáze, kde je přístupný komukoli k nahlédnutí či vědeckému posouzení. Artefakt zůstává majetkem nálezce.
Díky tomuto dobrovolnému systému byly v Británii zaregistrovány mnohé, dosud neznámé archeologické lokality a projekt zároveň výrazně přispěl k úrovni poznání minulosti. Úředníci FLOs udržují úzké vztahy s místními detektorářskými kluby a společnostmi - to přispívá k tání mnohdy chladných vztahů mezi hledači a archeology v Británii.