Hledači poznání

Když jsem v roce 1992 začal přemýšlet o závodech "Hledačů pokladů" v Tachově, požádal jsem kamaráda Wendiho Milana Hůrku, aby mi namaloval hledače, který bude na pozvánkách na závody. Wendi nevěděl jaký znak nakreslit na tričko hledače, proto tam napsal HP. Písmena HP pak přišla i do klubového znaku tří hledacích činností.

Pokud by vás zajímalo, co písmena HP znamenají a co hledači dělají, tak si na internetu ve vyhledávači napište: you tube hapáci. Na obrazovce se objeví film "Hapáci". Ve filmu uvidíte, co písmena HP v jejich znaku znamenají.


Hledači poznání - Nález v Mlýncích

Náš "Klub hledačů HP Tachov" v roce 1992 zorganizoval v Tachově I. Mezinárodní závody hledačů pokladů. Ještě ten rok v zimě se nám ozvala německá televize, že by o činnosti našeho klubu chtěla natočit pořad. Domluvili jsme se s nimi na jaro a snažili jsme se připravit pro kameru něco zajímavého. Při hledání různých míst jsme se byli podívat na místě, kde policie před několika roky našla kosterní pozůstatky dvou osob v mělkém hrobě. Obě osoby měly prostřelené lebky zezadu. Tehdy policie zjistila, že nález pochází z konce války. Místo bylo ještě dobře patrné, a tak jsme naladili detektor. Asi jeden metr od původního nálezu detektor zareagoval na kov. Po odkrytí pár centimetrů země jsme vyhrábli stříbrný prstýnek i s kostí prstu. Rozhodli jsme se, že odkrytí necháme až na příjezd německé televize. Ve spolupráci s policií jsme místo důkladně prohlédli a zjistili jsme, že jsme našli kosterní pozůstatky dalších dvou osob. Jedna lebka byla také prostřelena zezadu a druhá byla úplně rozmlácena. Podle 24 druhů předmětů, které jsme u obětí našli, se domníváme, že nešlo o vězně z Pochodu smrti. Našli jsme i dvě střely ráže 9mm z pistole, kterými mohli být zastřeleni. Po důkladném prohlédnutí místa nálezu detektorem, jsem začal okolí prohledávat virgulí. Při dotazu zda se tam nalézají další oběti, jsem ucítil velkou bolest na prsou a z toho místa jsem musel odejít.
Kamarád, který se s virgulí pokoušel na to samé se zeptat, musel pro velkou bolest na prsou si lehnout. Brali jsme to jako varování a v okolí nálezu jsme již virgulí nepátrali. Kosterní pozůstatky pohřební služba odvezla na soudní lékařství. Při prvním ohledání kosterních pozůstatků a oblečení se zjistilo, že se jedná o muže a ženu. Muž měl na kabátě kovové knoflíky francouzského vojenského námořnictva a žena měla na spodní straně knoflíků nápis Paris. Náramkové hodinky, které měli u sebe, byly také francouzské výroby. Podle toho se domníváme, že oběti mohli být Francouzi. Ale nemusí to být pravda. Zjistili jsme, že někteří vězni také dostávali francouzské vojenské uniformy. Ale příhoda s nálezem neměla končit. Deník Blesk napsal o nálezu článek "Detektory našly zabité milence". Za několik dní jsme dostali zajímavý dopis od jedné paní z Moravy. V dopise píše, že si náhodou koupila Blesk, kde ji uvedený článek velice rozrušil. Rodina jejího manžela postrádá od konce května 1945 příbuznou i s jejím starším přítelem, který prý byl “Vlasovec“. Ten se snažil koncem války odejít z Brna. Podle jednoho jeho dopisu jde do něčeho nebezpečného, a proto ji nemůže vzít s sebou. Příbuzné bylo v té době 30 let, a prý to byla krasavice. Pracovala jako magistra v lékárně v Brně, ale v tu dobu odešla do Plzně, kde nastoupila také do lékárny. Napsala si domů o nějaké věci, potraviny a prádlo bez monogramů. Zaslaný balík se ale vrátil zpět jako nedoručitelný. Tím končí veškeré informace o příbuzné a jejím příteli. Od paní z Moravy jsme si vyžádali fotografii pohřešované a popis její postavy. Na soudním lékařství zjistili, že kosterní pozůstatky neodpovídají pohřešované. Na závěr dopisu paní z Moravy píše: "prostě beze stopy zmizeli a mne napadlo, co kdyby náhodou? "

Ale náhoda má zase pokračování. Při úpravě terénu v místě nálezu jsme ještě nalezli sovětskou patnáctikopějku z roku 1939. Možná, že ji mohl ji mít pro štěstí u sebe onen “Vlasovec“. Škoda, že se nezachovaly kosterní pozůstatky prvních dvou obětí.
Nebýt ruky, na které byl stříbrný prstýnek, a která skoro vyčnívala z hrobu, by se na další dvě oběti zločinu nepřišlo. A zase je tu další otázka: Proč ruka nebyla podle těla, ale byla v takové poloze, jako by chtěla pomoci. Možná, že někdy pomůže náhoda objasnit to, proč byli tito lidé zavražděni, a kdo to byl.
Možná, že v uvedeném prostoru je obětí ještě více, ale může to po tolika letech ještě někoho zajímat?

Další náhoda
Koncem března 2018 jsem byl u zubaře, a v čekárně jsem byl sám s jedním starším pánem. Z dlouhé chvíle jsme si povídali a on mi řekl, že pochází z Újezda pod Přimdou, kam se přistěhoval s rodiči už v létě 1945. To mu tehdy bylo 10 let. Řekl jsem mu, že tam znám les, kde jsme vykopali dvě mrtvoly z konce války. On mi na to řekl, že jako kluk tam běhal a v jedné díře od jezevce nebo lišky viděl lidskou lebku. Prý ji vyndal a pověsil ji vedle na strom. My jsme tam přibližně v tom místě vykopali dvě mrtvoly, které lebky měli. Muž ji měl rozbitou a žena v ní měla díru. Dvě mrtvoly, které tam před námi našli policisté, měly také zezadu prostřelené lebky. Je možné, že policisté vykopali tři těla a jen dvě lebky. Pokud vykopali jen dvě těla, tak by to znamenalo, že se tam v tom prostoru může nacházet mrtvola bez lebky, nebo ještě více dalších mrtvol.
Ten pán mi ještě zajímavě vyprávěl, že sousední sedlák (Němec) měl syna u SS, který mu padl u Stalingradu. Sedlákovi se stala nehoda, spadl z fůry sena a zlomil si obě klíční kosti. Dostal pak na výpomoc v hospodářství, sovětského zajatce a nějakou ženu. Koncem války prý oba zmizeli, a prý neví, co se s nimi stalo.
S internetu jsem si stáhnul letecké snímky prostoru, kde jsme lidské pozůstatky vykopali. Zašel jsem za ním, a on mi přesně na snímku označil místo, kde lebku našel. Bylo to stejné místo, kde byli i naše nálezy. Letecký snímek Újezda pod Přimdou z r. 1946. Červeně je označené místo nálezu obětí.

V roce 1993, když jsme našli ty kosterní pozůstatky, tak jsem byl u lesního revírníka Pepíka Rottů v Novém Sedlišti. Když jsem mu říkal, co jsme v jeho lese našli, byla u toho jeho matka, která tam bydlela za války. Ta mi řekla, že koncem války byl vydán rozkaz, že zajatci, kteří pracovali u sedláků, mají být zlikvidováni nebo dáni do pochodů smrti. Tehdy se mi to zdálo jako blbost, proč by lidé, kteří u sedláků dřeli, měli být zabiti. Ale ten rozkaz byl skutečně vydán. Říšský vůdce SS a šéf gestapa Heindrich Himmler vydal 14. dubna 1945 tento rozkaz:
"Kein Häftling darf lebend in die Hände des Feindes Allen. " Žádný vězeň nesmí padnout živý do rukou nepřítele.
Proto někteří horliví ochránci Třetí říše, pár dnů před koncem války, si s chutí zastříleli do bezbranných lidí.
Podle německé tachovské kroniky měl dohled nad plněním Himmlerovo rozkazu okresní vedoucí strany NSDAP Rudolf Schlögl, který před příchodem Američanů se svým nejbližším doprovodem opustil včas s neznámým cílem okres. Náměstek okresního vedoucího NSDAP se po delším skrývání v žebráckých lesích oběsil na malé borovici za školou v Žebráckém Žďáru.
Hrobů s neznámými mrtvými vězni v místech, kde pracovali u sedláků, které mají také na svědomí okresní vedoucí NSDAP, jsou po celých tehdejších Sudetech určitě stovky.
František Soukup
16. 5. 2021