Hledání! Zábava nebo kšeft?!

Zamýšlím se nad jednáním některých hledačů, kteří jak již mnozí z vás jistě také zjistili, nepatří mezi nás.
Říkají si hledači, avšak já je nazývám jejich pravým jménem a to PRODAVAČI. Jistě mi mnozí z vás dáte za pravdu, že v dnešní uspěchané době není většího balzámu na duši, jak skvěle vydařený výlet s partou dobrých kamarádů.

Loni jsme si užily spoustu zábavy. Nějaké nálezy také byly. A tak si máme za dlouhých zimních večerů při dobrém gambáčku co vyprávět. Pomalu začínáme plánovat letošní akce.

Avšak ne každé loňské hledání skončilo pohodou. Párkrát se mi stalo, že jsem byl pozván na totálně vybranou lokalitu od lidí, kteří se neprávem považují za kamarády a co je ještě horší za majitele nalezišť.

Vrcholem jejich drzosti byli výhrůžky, že když mě potkají „na svém“ místě, tak prý budou střílet. Dovedete si představit, jak by to vypadalo, kdyby třeba písecko patřilo Karlovi, českolipsko Frantovi, broumovsko Vencovi? Atd.

Takhle může uvažovat jenom sobeckej a nenažranej hajzl. Mě osobně by hanba fackovala, kdybych zatajil svým kamarádům místa svých nálezů a nevzal je tam si zahledat. A to také protože vím, že oni jednají stejně jako já a vůbec neuvažují jako ti „hledači“, kteří své nálezy hned přepočítávají na prachy.

Závěrem přeju všem upřímným a přátelským hledačům mnoho skvělých nálezů v novém roce a ať pokud možno v lese nepotkáte „PRODAVAČE“ váš PERKINS

P. S. Potrefené husy neozývejte se!