Hrdinný, ale smutný konec jednoho legionáře

Smutný příběh, hrdinství obyčejných lidí zaslouží úctu.

ahoj ojardo, tak tak pravdu mluvíš... Až mi zamrazilo.

Statočný vlastenci. Česť a úctu im obom.

R. I.P... respect!

To je síla!!!!!

Je dobře že jsi to sem dal. Z mé strany veliká úcta a čest jim oběma

čest jejich památce!

je škoda že spousta takovích lidí upadlo v zapomění

je potřeba, stále si toto připomínat.

Silný príbeh. Tomu sa vraví: zomrieť za vlasť

Hluboce smekám před takovým hrdinstvím. Hrdinové umírali a svině zůstávaly.

Dneska by se z politiky a těch vlastizrádců co jsou u moci tihle lidé poblili.

Tak TO mne spadla čelist Mého dědu udal,, Čech,, GESTAPU.... nikdy jsem jej nepoznal... ani babičku... Mého tátu udala,, Čechška,, GESTAPU... do konce života tvrdil že zdi SLYŠÍ a MLUVÍ... oby byli Polské národnosti ve městě kde 95%bylo Němců a 5%Maďarů... Rumunů... Slováků... Poláků... a,, ČECHŮ. . ......... Za ten příběh Strojaři neznám odměny... tolik Medailí neumím dát.... Přeji v duši VŠEM!!!

Smutný příběh! Lidská zloba je nekonečná a většina darebáků zůstává nepotrestána! NENÍ SPRAVEDLNOSTI na světě! Bohužel!!!

Až mi mrazí po zádech. Dost smutná dokumentace.
Síla vlastenectví k takovému odhodlání.

O tom výsadku ve VnL jsem neměl šajn. Našel jsem tam zakopanou polorozpadlou krabičku plnou nábojů z 2. světový, zřejmě to teda bude po nich.

Můj praděda zas pro změnu přežil jako asi jeden z mála chlapů tu málo známou razii v Licoměřicích/Lipovci. I když už ho měli ty dobytkové Německý naloženýho v černym autě, dokázal se vlastníma schopnostma zachránit, což byl v tý době a na tom místě zázrak. Jeho bráchu umlátili a jeho jméno je na tamním pomníku. Škoda, že Amíci na konci války nevypálili celý Německo napalmem

Strojaři, dostaly se mi do rukou nějaké materiály týkající se Malého Josefa a zastřelených manželů. Pokud tě to zajímá, ozvi se. Stašek.

Stašek: odeslán Email.

Legionář, hrdina, Velký člověk. Takových lidí dnes mnoho není, dobře že jsi to sem dal, snad to bude vzorem mladým.
Kdyby dnes naše zem stála před nějakou hrozbou, nevím nevím, kolik lidí by šlo bránit vlast.
Takovýto hrdinové věděli proč to dělají a my musíme jen sklonit hlavy a s úctou na ně vzpomenout!

Čest jejich památce a Bůh jim dej klidný spánek věčný, děkujeme vám!

Smutný osud prostých lidí. Čest jejich památce.
Jen si neodpustím poznámku, že místo seskoku skupiny Barium bylo tak dobře v Londýně naplánováno a zpravodajsky připraveno, že přes kopec cca. 500m měli přiděleny víkendové chaty příslušníci královéhradeckého gestapa. Včetně jejich šéfa Hardkeho. Jěště, že byl říjen a všední den a asi naštěstí jihovýchodní vítr. Jinak by jim přistáli přímo na záhonech ředkviček a salátu..............

Benedek: to je věcná poznámka, ani jsem to dosud nevěděl. Jen si dovoluji podotknout, že 4.4. bývá v dubnu.

Perfektně zpracovaný článek o velmi statečném člověku. Bohužel s tragickým koncem.

Díky moc, že jsi to sem dal a nenechal jen v šuplíku pro sebe. Obyčejní lidé a jejich osudy dokáží neznalé veřejnosti přiblížit atmosféru doby mnohem lépe než tuny historických faktů z politických jednání a porad štábů...

To ja pravda, připomínat a připomínat. -

Strojaři máš pravdu. Nějak jsem se upsal v datumu... Jinak ty chaty přidělené Gestapu byly tři, a to v obci Roudnička u lesa na druhé straně kopce od Vysoké nad Labem. Jako kluk jsem tam jezdil v 70tých létech s mým dědou. Ten vzpomínal jak těsně před koncem války tam musel jezdit Hardkemu (šéf Gestapa) natírat okenice, dveře a okapy. Děda měl malířskou živnost a byl čerstvě propuštěn z vězení. Dalším místem v okolí HK, které mělo SD a Luftwaffe k dispozici od vděčného města HK tzv. Mazurova chata. Majitel hotelu Grand jim tam pravidelně vozil pití, jídlo a děvky. Ten samý hoteliér tam po "vítězství" pak stejné vozil rudoarmějcům, RG a "partyzánům". Jen děvčata si již nenechávali říkat Elen ale Jelenočka, Anne ale Anička... I to je pravda, byť zde ostudná

Každý národ má slušných ľudí a aj prasatá. Bolo to v minulosi a je to aj teraz. Ako národ si k manželom Frošovcom možte iba gratulovať. Spojár, tento príbeh rozpacuj zakliaľ sú pamatníci. Budúcnosť ti bude vďaćná. Trocha som sa zaujímal o anglické vźsadky. V mojej rodnej dedina pristála skupina Zinc. Som dosť kritický k príprave výsadkárov v Anglii a k činnosti Čsl. spavodajcov okolo Beneša. Posielali ich na istú smrť a nepripravovali ich na to. Alo to je nadlho... Ešte raz ďakujem a pokračuj.

a kolko bolo takych pribehov, len sa nezachovali... za zachranu

Zajímavý ještě je, že někde v těch místech výsadku se na začátku 15. století odehrála menší noční bitva a v roce 1645 tam proběhla hodně hustá vyhlazovací akce pod velením generála Torstenssona. Kdyby výsadkáři věděli, že přistáli kousek od pokladu z roku 1645 a kdyby Emanuela Nohejlová-Prátová tušila, že ho má kousek za barákem

Čest a věčná sláva, všem čechoslovákum, co dokázali vzdorovat, bojovat, a umírat za naší republiku. Nesmíme nikdy nato zapomenout

Silný příběh. Díky za něj.

Smutne mohly byt na sebe hrdi, dnes uz je to skoro nemyslitelne.... cest jejich pamatce.

Smutný, dnes jsem se dozvěděl, že kamarád na půdě našel taky jedem příběh. Až bude čas tak se u něj stavím zkusím to přefotit a pošlu

To je velmi silné. A jak už bylo řečeno - připomínat, připomínat a připomínat.

Skutečně smutný příběh, který je obrazem statečnosti našich lidí v dobách pochmurně zapsaných v našich dějinách! Čest jejich památce

Díky za zveřejnění Strojaři.
Čest jejich památce!

čest jejich památce. Strojař:děkuju. I já jsem si díky tobě připomunul, že i můj táta měl tu čest s gestapem. Naštěstí to odnesl pouze s vyraženýma zubama a nucenou prací. Je třeba si toto připomínat, protože co se jim nepovedlo zbraněma může se podařit ekonomicky. Náznaky jistě vidíme a navíc máme prodejné politiky

Pútniče postoj a vzpomeň na hroby z ktorých vzišla ti sloboda.