ID známky a hafani

ID paráda

Pěkné

dávej bacha ono se ted v okolí štokerau prej v lese střílí

super ID  ...

Gajvr - To se mi nezdá, já tam nikdy nic neslyšel

PSÍ ZNÁMKY evidenční obě ražebny V. Podivíny, čísla na známkách sou ražena dodatečně a ž po vybrání zze vzorků které obcímm ražebny nabízely. majitel psa jde dohledat v evidenci obce či spíše na okresním úřadě. škoda stavu známek. první známka je na 99=ztracená
Účel známek
Známky měly od počátku své existence plnit funkci evidenční. Byl na nich vyražen letopočet, název města a evidenční číslo psa, které se razilo dodatečně a dokladovalo, že byl za psa zaplacen roční poplatek. První známky byly velmi pěkně výtvarně zpracovány a na jejich výrobu se používal kvalitní materiál. Můžeme sledovat, jak se u nich postupem času mění nejen tvar a materiál, ale i jazyk ve kterém jsou psány názvy měst. Taktéž
vyobrazení psa je různé: pes ležící, sedící nebo pes lovecký. Někdy byla na známkách vyobrazena jen psí hlava.

Materiál
Nejčastěji používaným materiálem konce 19. stol. byla mosaz. Zajímavá je též různost tvarů samotného střižku, od prostých kosočtverců a koleček až po tvary velmi zajímavé až extravagantní.
Vladimír Podivín
Jednou z nejzajímavějších postav v historii výroby a navrhování psích známek byl Vladimír Podivín. Tento muž se narodil 2. listopadu 1879 ve Slaném a vyučil se rytcem v dílně Václava Karla Šmakala v Praze. Tam také pracoval jako pomocník, ale protože nedostal přislíbené místo dílovedoucího, přechází do firmy I. B. Pichl. Zde však dlouho nesetrval a vrací se zpět k V. K. Šmakalovi. V roce 1907 nastupuje do firmy Karnet-Kyselý, kde pracuje dva roky. V roce 1909 zakládá vlastní podnik: živnost ryteckou. Roku 1928 přesouvá výrobu do nově
vystavěného závodu v Praze-Žižkově. Moderní závod byl vybaven nejmodernějším lisem u nás a firma vyráběla nejen psí známky, ale i medaile, odznaky a ryté poháry. V. Podivín byl také velký vlastenec. V době ohrožení republiky nacistickým Německem vydává známku s motivem psa střežícího slovanskou lípu. Po odtržení našeho pohraničí pak známku se symbolem hraničářů, hlavou psa na chodském praporu. Václav Podivín zemřel roku 1938.

mouka. protože seš vždy po prvním výstřelu hluchej

jo a loni tam někdo odpálil granát však venawass by to potvrdil

Nejčastěji používaným materiálem konce 19. stol. byla mosaz. Zajímavá je též různost tvarů samotného střižku, od prostých kosočtverců a koleček až po tvary velmi zajímavé až extravagantní.
............................. ALE také zinek... a hliník!! Zinek byl asi poprvé(?)použit v roce 1888... 1919,což znamené že tyto známky se nenajdou ani ve standartní,, polní,, kvalitě ale značně,, před smrti,, což zdrcující většina hledaču ani neví, protože tan kousek zoxidovaného zinku nevezme domu