Jak jsem hledal poklad a pak Vlasovce

Snad většiny chlapů už od klukovských let je nalézt poklad. Pověsti našeho města vypravují o tom, že ke konci třicetileté války naše město přepadli Švédové, a při tomto nájezdu ukradli celou městskou pokladnu. S tou pak prchali v noci před blížícími se vojsky císařských, směrem ke vsi B. T. V hlubokých lesích u vesničky Z. byli v lese Č. dostiženi a krom jednoho pobiti. Pokladnici však už u sebe neměli, a poslední zbylý švéd jim přislíbil, že je dovede na místo, kde při ústupu vše zakopali. V lesích plných strží a skal však místo již nikdy nebylo nalezeno.
Samozřejmě, že se o nalezení tohoto pokladu pokoušelo již mnoho lidí. Nejsem jiný a tak, spolu s kluky jsme začali i my poklad hledat. Při procházená lesů, lezení mezi skalami a prodírání se houštinami, jsem jednou narazil na místního domorodce. Dali jsme se do řeči a on mi začal vypravovat, jak se v těchto lesích schovávali na konci války vlasovci a ženské z vesnice jim nosily jídlo. " Vlasovci? To jsem nikdy neslyšel, že by se tady u nás pohybovali. Snad spíš Turkmenistánci, ti šli asi 20 km odsud ". Samozřejmě, že jsem se o rozhovoru pochlubil klukům. Hned jsme zapoměli na poklad a začali rejdit s nadějí, že najdem něco z války. Jenže nikde nic. Za měsíc mi volal Jipin, že u silnice našel ID Turkmenistánce. Aha, tak přeci jen Turkmenistánci. Asi za půl roku mi místní starosta volal, že dostal kontakt o našich policajtů, že mám detektor a on, že potřebuje dohledat vodovodní ventily, které jim zaasfaltovali. Tak jsem tam zajel. Ventily našel a přitom jsme pokecali a já ho naťukl zda neví něco o vlasovcích. " Samozřejmě, vždyť tady stavěli zátaras pod viaduktem, ale nebyli to vlasovci, ale Azerbajdžánci, a u nás na zahradě měli modlitebnu ". Sakra, tak kdo? Vlasovci, Turkmenistánci a teď Azerbadžánci. Tak mu říkám, že to bude asi omyl, že se tam našla známka Turkmenistánce. " Ne, ne Azerbajžánci a na konci se z nich stali partyzáni " Sakra, to jsou zvraty. Pak mi dal telefon na místního kronikáře. Hned jsem mu volal a on mi přislíbil, že mi pošle fotky. A fotky skutečně přišly. Hned jsem se na místo vydal a porovnával je s dnešním stavem. Na zahradě jsou již ovocné stromy, přibyly i garáže a staré chalupy zmizely. Začal jsem rejdit po přilehlém lese a po domluvě s majitelem i po zahradě. Najednou signál. Pln očekávání pomalu odrývám drn, a zklamání, " jen Odhadce vzdálenosti R - U ". Pak jsem se uklidnil a a měl radost i z něj.
Za nějakou dobu, to už bylo tak dvacet čísel sněhu. jsme s Lomařem opět vyrazili do lesa a šmejdili a šmejdili. Najednou Lomař začne kopat a zklamání, staré brýle. Jdu pomalu k němu a signálek na hraně. Hrábnu a s překvapaním volám " Vole, mám čtvrtku známky ". " Nekecej, co na ni je? ". " Nevím nedá se to přečíst, jen Kp ". Začnu se motat dokolečka a během chvilky mám další dvě čtvrtky. " Doprčic, kde je poslední čtvrtka? ". Nikde nic. Doma části známky začínám čistit a začne vylézat nápis " Aserb - Kp". Uprostred ještě snad B nebo 8, je to ve zlomu. . Druhý den se vracím. Zase nic. Přeběhlo jaro i léto. Ta čtvrtka mi stále vrtala hlavou. Až teď v říjnu jsem se tam vydal znovu. Motal jsem se kolem místa nálezu a stále nic. Tak se posouvám výš a výš do skal. Stále nic. No, asi ji už nedohledám. Tak se vracím k autu. Cestou se ještě znovu vrátím k místu nálezu a přes cestu cca patnáct metrů signálek. Hrábnu a držím ji v prstech. Poslední čtvrtka je na světě. Opravdu, trpělivost růže přináší. No, mně ne růže, ale mám známku kompletní i když rozlámanou.
A poklad? Snad příště.

Oskar