Jak jsem přišel o nálezy, aneb co všechno mi prošlo a neprošlo...
Jak jsem přišel o nálezy, aneb co všechno mi prošlo a neprošlo rukama a neskončilo v mé sbírceTo, o čem se teď maličko rozepíšu, zná určitě každý sběratel.
Už jako dítě (jsem ročník 1975) jsem se zajímal o historii a to sebou časem samozřejmě přineslo i zájem o různé staré věcičky. Docela často jsem navštěvoval našeho téměř souseda, který byl nejlepší kamarád mého dědečka, kterého jsem nepoznal, a tak mi ho tak trochu nahrazoval. Tento laskavý pán, kterému jsem říkal strýcu, se narodil v roce 1910, zažil obě války a byl téměř nevyčerpatelným zdrojem historek, které jsem s otevřenou pusou doslova hltal. Vyprávěl mi o dědovi a pradědovi, o tom jak musel kopat Němcům zákopy pro kanony, co mu stáli za zahradou, o tom jak si k němu ti samí Němci chodili kupovat vajíčka a seno pro koně, jak mu o pár dní pozdějc to seno a vajíčka kradli rusové a spoustu jiných příběhů. O tom ale psát nechci. Tento pán měl velkou půdu, na dvoře kovárnu a na zahradě obrovskou stodolu, kde bylo spousta zajímavých věcí. Jasně že jsem všude lozil, a protože strýc byl dobrák od kosti, tak mi většinu věcí, po kterých mé dětské srdce zatoužilo, dal. A tak jsem si postupně domů odtahal několik německých blenbáků (kompletních i v různých tuningových úpravách na vybírání močky), plynové masky i s pikslami, ešusy, hilzny z flaků a 150 mm houfnic, pro které kopal strýc ty zákopy a spousty dalších věcí. Bohužel jsem si jich jako dítě moc nevážil a povaloval je různě po dvoře. Matčino několikateré vyhrožování, že pokud si to neuklidím, tak to vyhází, jsem nebral vážně. A tak jednou přišlo to, co přijít muselo. Přišel jsem ze školy a zjistil, že matka splnila své hrozby a mé poklady skončily ve sběru šrotu, který se ten den konal. Přišel jsem i o prvorepublikové hasičské přilby, co jsem měl doma po pradědovi. A tak jsem musel, už ale v pozdějším věku, začít znova.
A kde začít jinde, než na vlastní půdě. Tam ovšem téměř nic nebylo. Mohl jsem jen smutně poslouchat otce, který mi vyprávěl, jak před mým narozením spravovali barák a vyvezli z něj osm vleček bordelu. Bohužel v tom bordelu byly i věci po Němcích, chomouty, zdobené ohlávky a opratě pro koně (je to starý grunt), harmonika, housle, mandolína, několik párů nových vysokých jezdeckých bot a hlavně legionářská uniforma po pradědovi i se šavlí a metálama. Holt pro mě dnes poklady, pro ně tenkrát nepotřebný bordel. A podobné situace mě pronásledují dodnes. Při svém povolání projdu za rok dost zákazníků a často dojde řeč na ukryté poklady. Jako zrovna asi před měsícem. Zákazník povídá:“To máte smůlu, před třemi dny jsem dal kámošovi zadarmo německé pilotní brýle i s futrálem. “ A tak nezbývá než zamáčknout slzu v oku a ptát se jinde.
Další ztrátou zhruba před rokem byl RU holinkáč 1917. Válel se mi na mlatě v dost špatném stavu a já si furt říkal, že se musím pustit do jeho zkulturnění. Co se ale nestalo. Zaúřadovala opět máti a při jarním úklidu nebohou kudličku hodila do popelnice. Jasné je, že než jsem to zjistil, proběhl svoz odpadu a popelnice byla prázdná.
Na závěr mého povídání jsem si nechal ztrátu z největších. Jak jsem psal výše, praděda byl v legiích v Rusku, sloužil u 5. střeleckého pluku Pražského T. G. Masaryka a do Vlasti se vrátil v roce 1920. Mimo jiné si domů přivezl i revolver. Jaký to byl typ nevím. Ani to, jestli byl funkční. Jako kluk jsem pořád žadonil a otravoval, až nakonec otec podlehl a kolt mi dal. A já si s ním vesele s kamarády hrával na vojáky. Před více než dvaceti lety jsme neměli žádné kuličkovky a téměř dokonalé makety zbraní jako děti dnes. Museli jsme si povětšinou vystačit s dřevěnými flintami vyřezanými na cirguli z desek. A tak si dokážete představit, jaký jsem byl s takovýmhle revolverem mezi kamarády kápo. Jak jsem ho furt tahal, tak mu chudákovi i spoušť upadla. Jednou takhle večer při návratu domů z venku jsem revolver, dodnes nevím proč, schoval před barákem za plot. Když jsem si na to po pár dnech vzpomněl, pistole tam už nebyla. Kdo ji sebral, jestli nějaký pocestný co si jí všiml, nebo některý ze závistivých kamarádů, který viděl, kam ji dávám, to už se dneska nedovím. Jediné, co vím jistě, je, že jsem vlastní blbostí přišel o víceméně jedinou památku po pradědovi a jeho účinkování v legiích. Zbyla mně jen ta upadlá spoušť, která se jako zázrakem neztratila a mám ji dodnes. Její fotku přikládám níže.
Často si dneska říkám, o kolik by mohla být má sbírka bohatší nebýt mé vlastní blbosti a nezodpovědnosti. A to, je také důvod, proč jsem napsal tenhle příspěvek.
Doufám, že jsem Vás moc nenudil.
Přeji všem spoustu nálezů jak pod cívkami, tak na půdách, kůlnách, mlatech i sklepech. A hlavně žádné ztráty.
Diamond
Přispívat do diskuze a hlasovat pro vybrané komentáře mohou jen registrovaní. Prosíme, zaregistrujte se nebo se přihlašte!
Komentáře
standovamama
25. 11. 2009, 10:23noooo pěkný to máš chlape
já jako mladej zas vše po dědovi prodal a šel hrát bedny tak si z toho nic nedělej 
dabac
25. 11. 2009, 10:26napísal si to pekne. Tiež môjmu narodeniu predchádzalo "vyhádzanie bordelu"... čo som počul, bolo tam takmer všetko
Podobné situácie ako s tými leteckými okuliarmi zažívam pomerne často. 
Vojtaci
25. 11. 2009, 10:50čo bolo, to bolo. Myslím, že jsi to napsal krasně, a zažil to každý z nás. Taky jsem slyšel, co se kde válelo a bylo vyhozeno. Když jsem byl malý, tak na stěně visely 2 bodáky, občas jsem je používal na šermování s kamarády, nebo otcem. Potom zmizely bůhvíkam. Po letech jsem jeden z nich našel ve sklepě pod uhlím. Byla to Arisaka, což mě potěšilo. Následně jsem se dozvěděl, že to byla moje babička, která to schovala, abych se nezranil. Ta také měla na svědomí spoustu věcí, které si po válce donesli moji strýci. Oni to kradli jak Němcům, tak Rusům, a babička to následně vyhazovala, aby se nezranili.
zero
25. 11. 2009, 10:56Jo vím jak ti je- já jako harant na skládce s kamarády rozšlapal na padrť Avii německých masek s tornami-CO sklad z fabriky. Nezbyla ani jediná zdravá. Domů jsem si akorát dotáhl ČS pikslu od masky. No a moje tetka měla dlouhý leta cca 15 blembáků po němcích pověšených ve stodole. Komplet některý v barvě i se znaky, po čase je bratranec přetřel všechny na stříbrno a nedávno je tetka vyhodila do šmelcu páč předělávaly půdu. Hlavně, že když jsem je z ní mámil tak furt byli nějaký vytáčky. Atd. atd. Holt člověk je mladej blbej...
miso
25. 11. 2009, 11:02tiez som si to rad precital a naozaj som tam "nasiel aj svoj pribeh... "
co sa mi stalo v lete-za to si tiez nadavam
x-krat som videl sediet pred domom stareho pana na stolicke az som ho raz oslovil a slovo dalo slovo a dostal som prislub ze sa unho mozem poobzerat. Vlastnou chybou som dalsie stretnutie odkladal a ked som si na neho zasa spomenul-stareho pana som uz nenasiel a doteraz neviem kam sa podel a s nim aj moznost popozerat sa u neho v jeho cca 200r. dome...
Mirek D.
25. 11. 2009, 11:11Každej to má za sebou.. já zase vyhodil záchranný člun z něm. letadla, byl krásně popsán, žlutý s černými páskami, na něm instruktážní obrázky pilota, ale nešel už nafouknout, takže co s ním že??... Pochvu z tesáku RAD jsem prodal překupníkovi za 200,-... atd. Ten revolver, co je z něho nafocena spoušť, bude z nějakýho malýho buldoga, je skládací, neb se nosil v kapse. Škoda jej, ale žádný špek to nebyl.
DesnejKanec
25. 11. 2009, 11:53Kolego nezoufej. Já naštěstí vždy od mého mládí apeloval na matku aby na nic nesahala. A tak to trvá do dnes respektuje mne. Ale zase moje vášeň zběratelství dospěla tam kam dospěla. Řeším problém kam vše uložit.
stopercz
25. 11. 2009, 12:37Nevíte někdo o nějakým šikovným potápěči, není tam hloubka. Ale je tam celej dědův arzenál, co nasbíral za války na východu Čech, když byl v lese. A bábí ho donutila to tam naházet, v 68 jsem to všechno viděl na parapetě okna, když děda, jsa nas.. n na "osvoboditele" páskoval krmení do kvérů a chystal si granáty všech typů. Ale kolona ruských tanků, a hlavně bábí, ho přesvědčily, že má malou palebnou sílu.
banana
25. 11. 2009, 13:12Stoper: ozvi se mi na mail, potápěčů je dost:) Ještě záleží co je podle tebe "není tam hloubka" :)
stopercz
25. 11. 2009, 13:54BANANA - no řeka kousek nad jezem, kolem 4 metrů, když prší. Místo sem dávat nebudu, by ste se v tej řece utloukli
Rasti_BA
25. 11. 2009, 15:444 metre je na snorchlovanie, nie pre potapačov. Plavky, okuliare a žblnk...
diamond
25. 11. 2009, 16:51Dekuji všem moc za komentáře. Miras žádnej malej buldok do kapsy to bohužel nebyl. Byl to spíš nejakej lefoš nebo něco podobnýho. Když jsem viděl onehdy v novinách toho kropačka za pul mega tak mě vcelku zatrnulo pač byl téměř stejnej. Zvenku šestihraná hlaveň, stejná pažbička, bubínek vyklápěcí nebyl. Jen se odklopilo zadní čelo, pootáčelo se bubínkem a ládovalo se po jednom náboji. Kdyby si někdo troufl podle tohoto zoufale stručného popisu tipnout co to bylo byl bych rád.
psotek
25. 11. 2009, 17:57stoper: za tu dobu už tam nic moc nezbylo, buď to roznesla velká voda, nebo je to hluboko v nánosech. Po více jak čtyřiceti létech něco najít v řece je sci-fi
keliška
25. 11. 2009, 18:31dobrý čtivo. Zažil jsem něco podobného.
jawako
25. 11. 2009, 19:47No kamarát, počítal som si. Neostáva nič iné, len tú spúšť vložiť do peknej krabičky. Stále sa niečo vyhadzuje a aj vyhadzovať bude. Tomu sa nezabráni. Pre nikeoho šrot, pre iného hotový poklad do zbierky. Držím palce a určite si sa poučil na vlastných chybách.
zo záhoria zdraví www.jawako. estranky. sk
kudry
25. 11. 2009, 22:03na lefosa by som to nevidel, lesovy kohutik je inak tvarovany, s kohutikom je pevne spojena cast, ktora, , klepe, , po kolicku naboja. Pozeral som aj gasser 1898, ten sa nabija podobne, ten to tiez nie je, ma iny kohutik. Snad sa najde niekto kto poradi.
Clanok je pekny, ja som zazil tiez podobne situacie, iked v mensom rozssahu skody ked mi otec ako chlapcovi nosil patrony a mama ich hadzala do kanala
kudry
25. 11. 2009, 22:05opravujem sa : teraz som si vsimol, ze to nieje kohutik, ale spust, berem spat co som napisal, chybicka se vloudila
Lothar
27. 11. 2009, 02:32diamond: To, co jsi viděl někde za 500 000 to teoreticky mohlo být... carský Smith-Wesson (nebo Colt?), dělaný pro carskou stráž v USA... ale spíše to byla běžnější věc - zas tak se v tom nevyznám...
Tayla
27. 11. 2009, 09:58moc pěkný článek, já taky přišel o pár věcí, ještě než jsme začal sbírat militarie tak jako malý asi 5 letý kluk se mamina bála že sestru rozpůlím šavličkou měli jsme 2 exempláře nevím jaké ale byli v top stavu, dále táta musel prodat armádní vzduchovku aby si synáček nevystřelil oko :-( po té jsme začal asi na základní škole sbírat militarie ne však WWII, tak jsme ve sběrným dvoře nechal afrikovou čutoru, poté jsme kamarádovi prodal origo německou lopatku (trochu mě to mrzí ale německo moc nesbírám. dále dostal origo ešus a pak jsme začal sbírat WWII to jsme našel už jen origo podbradník v rodiném kruhu ještě lékárnu německou do techniky (prázdnou), a nějaké věci mi také propadli prsty třeba jajko origo sako (které kolega používl jako montérky) když mi to řekl vyhnal jsme ho z kanceláře se slovy ven a neříkej mi nic nebo se neudržím :-) ale zase na druhou stranu jsme spoustu věcí sehnal do dobrý peníz.
Krutor
23. 01. 2010, 12:51Diamond: Ta spoušť má jazýček sklopný dopředu. Měl ten revolver lučík? Pokud ne, mohlo by se jednat o běžné kapesní revolvery. Kvůli úspoře místa vynechali lučík a spoušť se vyráběla sklopná.